Cestuji spíš železnicí, asi proto jsem se Vysokému Mýtu na svých toulkách vyhýbal, přestože to není místo nijak zastrčené, leží na důležitém silničním tahu.
Městu se hlavní železniční trasa vyhnula, to mu vyžrala sousední Choceň, odkud jezdí sympatická lokálka směrem na Litomyšl. Je nás málo, kteří nedají na vlaky dopustit a patřím mezi blázny, kteří sní o tom, že v železnici je budoucnost, protože automobilisté objeví, že nemají kudy jezdit. A my starousedlíci je nepustíme sednout.
Městu se hlavní železniční trasa vyhnula, to mu vyžrala sousední Choceň, odkud jezdí sympatická lokálka směrem na Litomyšl. Je nás málo, kteří nedají na vlaky dopustit a patřím mezi blázny, kteří sní o tom, že v železnici je budoucnost, protože automobilisté objeví, že nemají kudy jezdit. A my starousedlíci je nepustíme sednout.
Mnohá velkoměsta by mohla Vysokému Mýtu závidět. Zakladatel Přemysl Otakar II. to byla nějaká persona českých dějin.
Začátkem 14.století se stalo Mejto, jak říkají místní, věnným městem českých královen, což byl v podstatě zaopatřovací ústav pro vdovy zemřelých králů.
Kdo se vydá vláčkem do věhlasné Litomyšle, možná udiveně hledí do krajiny. Co je to za město, tolik věží, pomalu jak na Malé Straně?
Historické sídlo, jehož počet obyvatel už na přelomu 19. a 20.století atakoval 10 tisíc. Statut okresního města se se mu v moderní době vyhnul. Zato už za monarchie se tu začali usazovat vojáci. Postupně vznikalo posádkové město, jeho vyvrcholením byla obrovská posádka sovětských okupačních vojsk po roce 1968.
S následky se mejtští potýkají dodnes. Snad je jim třeba držet palce, protože město je pěkné a zajímavé.
Našel jsem v památkách po svých rodičích pohlednici z třicátých let, kterou posílal táta své milé, což byla později moje máma. Z vojenského cvičení a z Vysokého Mýta. Kdysi jsem od svého otce slyšel, na vojně, že mě naučí pořádku.
Celé jeho vojákování čítalo 35 dnů. Pro mou generaci směšné číslo. Podle poznámek mojí maminky tátu pořádku nikdo stejně nenaučil, mně ostatně ani dva roky tuhé komunistické vojenské služby. Hrozně se bavím, slyším-li lidi, kteří netuší, co to bylo za hrůzu dva roky strávit zavřený v kasárnách a předstírat, že poslouchám rozkazy. Naučil jsem se spoustu věcí, třeba švindlovat pořádek. Kdo zná jméno Potěmkin, tak to je ono.
Nedávno jsem slyšel prezidentova bubeníka, který by poslal mládež na vojnu. Je starý jako já, ale vojenskou službu si jako muzikant odkroutil trochu jinak. Ti lidé hráli na všelijakých parádách pro kdekoho, dostali se ven, mezi děvčata, svazačky. Nezávidím, dělal bych totéž, ale, moje schopnosti mě vrazily do oblbujících kasáren, kde jedinou radostí bylo stříhání metru.
A dost vojny.
Moje tchyně pocházela z Vysokého Mýta, říkala o sobě, že je Kujebačka. Název údajně vznikl podle jména vysokomýtského ševce Jakuba Kujeby, který prý byl hašteřivý, křikloun na jarmarcích, hlupák, vtipkář, houslista , měl všude vády, hádky a soudy, takže vznikla pořekadla jako: „To je mejckej Kujeba...“
Existuje i jiná verze jména Kujebáci, jde o historku, v níž je účastníkem císař Josef II. Ale to vše se dá dohledat a nechce se mi opisovat. Měl bych představit, co já a Vysoké Mýto.
16 let mi tenkrát bylo, když jsem pracoval o prázdninách v České Třebové, kde se vyskytovala nová inženýrka, po škole, kolik jí mohlo být? 24? Prostě stará bába. Nevěděl jsem, jak ji mám oslovovat, výrazu "slečno inženýrko" se uchichtla. Jméno si dodnes pamatuju, pocházela z Vysokého Mýta.
Snad ji na svých toulkách po městě nepotkám, nevěděl bych opět, jak oslovit babku určitě úžasnou, protože my zeměměřiči jsme odjakživa úžasní.
Vystupuju na stanici Vysoké Mýto - město. S radostí kvituji přítomnost hospody téměř u schůdků z vagónu. Je však ještě brzy a musím se prezentovat jako inteligentní tvor. Vidím školu a fotím. Odborná škola pro ženská povolání, název dnes genderově neúnosný. V budově je základní škola, kde je zakázáno dělit žáky na hochy a dívky.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Ač mám duši pacifisty, vím, že armáda tak úplně nesmyslná není, ale raději od ní dál. Ovšem tvrdit, že ve Vysokém Mýtě nebyly kasárny je stejné jako říkat, že v Praze na Letné nestál Stalinův pomník. Četl jsem, že vysokomýtští se snaží vyrovnat s areálem, který se stal jejich majetkem. Fotek jsem měl více, bývalými kasárnami jsem prošel, jedno porovnání učinil, jinak se hodně změnilo.
Tak tady někde se táta učil pořádku...
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.chocen-litomysl.cz/
Definitivně se odvracím od bývalého vojenského království. Stará pohlednice hlásá Žižkova ulice. Ta ale končí na kolejích, na nichž stojím. Dál ulice nese jméno Generála Závady. Dokonce jsem se pokusil zjistit, kdo byl generál Závada. Nenašel, prostě to tak je.
Vsuvka:
Dostal jsem vzkaz od pana J.V., za něž jsem rád. On našel informace o generálovi Závadovi, umí lépe hledat než já. Generál byl kromě jiného i ruský legionář, kvůli odboji proti nacistům byl v roce 1942 popraven, tedy postava, na kterou nemohli bolševici jen tak poplivat, tak o ní mlčeli. Kdo chce, může si navolit adresu:
http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=21661
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Vsuvka:
Dostal jsem vzkaz od pana J.V., za něž jsem rád. On našel informace o generálovi Závadovi, umí lépe hledat než já. Generál byl kromě jiného i ruský legionář, kvůli odboji proti nacistům byl v roce 1942 popraven, tedy postava, na kterou nemohli bolševici jen tak poplivat, tak o ní mlčeli. Kdo chce, může si navolit adresu:
http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=21661
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Dívám se stejným směrem, ulice je vpravo a je vidět celý objekt. Prý Grand Hotel, taky název Slávia jsem zahlédl, dnes to vypadá na ubytovnu, ale pivo na zahrádce je k dostání i lístek na vlak.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.chocen-litomysl.cz/
Ulice Generála Závady je krátká, projdu, otočím se a vidím.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Trochu smůly se musí přilepit. V Mejtě se opravuje okolí kostela svatého Vavřince, úpravy zasahují až k místu předešlého stanoviště. Tak jsem trochu probloumal, usoudil, že se sem ještě vypravím. Ve městě je mnoho dalšího ke koukání i focení.
Třeba skutečnost, že si zde zachovali brány, mají svá jména, jsou ozdobou města. Možná, že si leckde drbou šišku, že brány zbourali, aby bylo místo pro velký povoz.
Litomyšlské předměstí, brána se jmenuje též Litomyšlská. Vlevo lze nalézt loutkové divadlo Srdíčko.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Ulice, začínající u domu, jehož štít je zazeleněný, viz předešlý snímek. Až na náměstí Přemysla Otakara II. se jmenuje Tůmova a stojí na ní Litomyšlská brána. Člověka úplně pohladí, jak zde zachovali původní ráz, přestože domy vypadají jinak.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.ousti.cz/
Nezbývá mi, než dokráčet k bráně.
Obě další fotky jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
A jsem u brány, za níž vidíme pokračování Tůmovy ulice a věže na náměstí, pravá patří radnici, levá bývalé poště.
Budiž mi prominuto, že jsem na této koláži popletl letopočty pořízení obrázků, horní je starší, tedy z roku 1943 jako já, dolní je současný. Myslím, že ročník mého narození už promíjí všechno. Musel bych to srovnání celé od začátku, leccos hledat a mohl bych se dostat i do úplně jiného kraje.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Mýtské brány občas hořely, ale domácí dobře věděli, že se o ně musí starat. A aby byly extra hezké, pozvali si na výzdobu samotného Mikoláše Alše.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Prošel jsem pod bránou dál do Tůmovy ulice směrem k náměstí. Otáčím se a vidím.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Pokud se někomu zdá, že poslední srovnávačky jsou na jedno brdo, možná, ale na levé straně ulice funguje vinotéka, kde se dá odpočinout. Já to tak udělal. Ta porovnání mi dala práci a vyhodit je?
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Pohledy na Litomyšlskou bránu mi došly. Co takhle nakouknout do Försterovy ulice, která vede z Tůmovy směrem ke kostelu. Daleko nedojdu, však jsou vidět hromady písku, tady se pracuje, tady nikomu víno nenalejou.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Vracím se do Tůmovy, ne popíjet, nýbrž kráčet k centru města.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.ousti.cz/
A jsem na náměstí Přemysla Otakara II. Už velikost prostoru ukazuje, že nejsme v malém městě. Dívám se podél staré radnice, v ní a vedle se usadilo Muzeum českého karosářství, no, já zapomněl, vysokomýtská Karosa, vždyť jsme jeden čas jinými autobusy nejezdili. Teď se podnik jmenuje jinak, ale to je vedlejší.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Prošel jsem podél východní fronty náměstí a otáčím se zpět, v dáli zahlédnu Litomyšlskou bránu.
Stará radnice, soud, vězení, dnes Muzeum z čelného pohledu. Jak tak čtu v knížkách, jež napsali chytřejší než já, roku 1468 tu podepsal svůj dekret kutnohorský Jiří z Poděbrad. Nebyl králem dlouho, něco vydat musel...
Východní strana náměstí z větší dálky. Vlevo je budova Městského úřadu.
Starou fotku jsou okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 8.díl (Libri 2011)
Z druhé strany východní strany náměstí probíhá ulice A.V.Šembery, abych to nezkracoval, ten pán se jmenoval Alois Vojtěch Šembera, jazykovědec, historik, univerzitní profesor, prostě chytrej člověk. A hledím na Regionální muzeum, jak vidno, po Šemberovi se jmenovalo.
Původně jsem myslel, že směrem na Choceň je též brána, ale říkají, že jde o věž, zvanou Karaska, která je zbytkem Choceňské brány.
Ulice, vedoucí z náměstí Přemysla Otakara II. ke Karasce se jmenuje Vladislavova. Zde jsou dva pohledy.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Severní strana náměstí, vzadu je vidět Choceňská věž.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Vracím se do Vladislavovy ulice a dívám se podél severní fronty náměstí. Vzadu už se na mě těší Pražská věž.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Část severní strany náměstí od ulice Bratří Škorpilů (vpravo).
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Východní část severní strany náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Na řadu přichází Pražská brána, kdysi se jmenovala Vraclavská, ale pak se dohodli, že Praha je větší než Vraclav.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
I ulice, kde stojí Pražská brána, se jmenuje Pražská.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Stejně jako brána Litomyšlská je vyzdobená sgrafity podle návrhů Mikoláše Alše. Už jsem prošel Pražskou branou a hledím Pražskou ulicí k náměstí. Následují tři průhledy. Komu se to zdá moc, může přeskočit.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Pražská brána, když jsem ustoupil směrem ku Praze.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Nedaleko Pražské brány je sokolovna. Na rozdíl od jiných míst zde si sokolovnu považují. Tady je s Tyršem.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
A takhle vypadala bez Tyrše.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Také divadlo mají v Mýtě zajímavé. Šemberovo. Od roku 1925 dostavované a funkční.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.ousti.cz/
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Na závěr se vracím na náměstí, na kterém je hodně zeleně, budu se dívat k jihu, kde mě zdraví kostel svatého Vavřince.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Zde je zachycená i západní strana náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Prastará historická fotka je zjevně focená odněkud z výšky, její kvalita není nijak ohromující, ale nedalo mi to, abych srovnávačku nezařadil. Komu se nelíbí, nechť zavře oči.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.ousti.cz/
I socialismus ve Vysokém Mýtě probíhal, nevím, ale myslím, že pod hvězdou je hlava Stalinova. Čí by jinak byla?
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Brejchův dům. Jsem v rozpacích, pohlednice podle razítky byla odeslána v roce 1944, na první pohled vypadá jako hodně starší doby. A regotizace kostela svatého Vavřince skončila v roce 1904. Na historické fotce věž chybí. Znalci si poradí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Poslední záběr, pohled k východu po jižní straně.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Co bych se nepochlubil, nikdo vás nepochválí, když se nepochválíte sami. Přijel jsem do města prakticky mně neznámého, bez publikací, většinu informaci i historických fotek mám z internetu. Mám radost, že se mi leccos povedlo. Dalo mi to dost práce, pokud je možno mluvit o práci, když v mém případě jde o zábavu.
Snad je zajímavé, že tolik starých fotek pochází z německého serveru, který se zabývá prodejem pohlednic, přitom jde o město vysloveně české.
Nechtělo se mi článek půlit, tak je delší než normálně zveřejňuju.
Zbylo mi poměrně dost fotek, které bych rád obešel v zimě, zeleně mají v Mejtě pro mé focení až příliš.
Třeba i okolí kostela už bude v cajku. Tak jo, těším se, líbilo se mi tady.
A kromě srovnávání jsem i fotil pro svou radost, myslím, že fotky tu už nějaký čas pobíhají. Zde jsou:
http://vencovyfotky.blogspot.cz/2017/08/682017-vysoke-myto.html
http://vencovyfotky.blogspot.cz/2017/08/1382017-vysoke-myto.html
Koho zajímají i jiné lokality, zde jsou další srovnávací fotky.
Žádné komentáře:
Okomentovat