Křupani s imunitou

Rodilí Pražáci někdy označují každého, kdo se narodil mimo město stověžaté za křupana. Jsem také rodilý Pražák, ale tahle úchylka mě nepostihla. Křupanství se nevyhýbá žádné společenské vrstvě, ani není závislé na rodišti. Netušil jsem, že budu tenhle článek psát. Snažím se psát spíš o hezkých věcech, vzpomínat. Vrátil jsem se z hezkého divadelního představení v Divadle Na Jezerce. Doma si pustím internet a vidím, že poslanci opět smetli návrh na omezení své nehorázné poslanecké imunity.

Nikdo mě nepřesvědčí, že si nevybrali dnešek schválně, protože pozornost veřejnosti je upřena na páteční volbu prezidenta republiky. Jsme svědky toho, jak se pánové poslanci hádají za peníze daňových poplatníků, kdo z nich je větší hovado nebo hulvát. Je mi z nich zle a považuji za ztrátu času se zabývat těmito smutnými postavami. Takže chci být stručný. Hovada a hulváti najednou najdou společný jazyk. Jde totiž o jejich výlučnost. Oni nechtějí, aby museli dodržovat zákony, které jsou díky jim často plné pitomostí. Těch důvodů jsem četl za 14 let existence České republiky, jen cítím pohrdání voličem.
Já osobně si přesně takhle představuji křupana. Je mi jedno, za kterou politickou stranu kope. Mnoho z nich má vysokoškolské vzdělání. Je smutné vystudovat vysokou školu a zůstat křupanem.
Zvracel bych z toho, že tihle lidé budou rozhodovat, kdo bude dalších 5 let prezidentem. Vůbec Klausovi ani Švejnarovi nezávidím. Jenom mám neblahé tušení, že je jim tohle všechno jedno.
V duchu se omlouvám těm 25 poslancům, kteří pro omezení imunity hlasovali.
A ještě na závěr. Aby nedošlo k omylu. Tenhle text není ani náhodou vzdychání starého dědka, který sní o návratu doby před rokem 1990.

BLOG TÝDEN