pondělí 1. února 2010

Únor bílý

pole sílí. Do nového měsíce musím vstoupit radostně a s optimismem. Jak tak jsem dnes ráno vstával, převrátil jsem list v kalendáři. Měsíc se budu dívat na jinou kresbu Leonarda da Vinci. Koupil jsem si ten kalendář pro případ, že by mě náhodou navštívil vzdělanec. Aby mohl blahosklonně pokývat hlavou, prostě aby si o mně nemyslel, že jsem křupan, který chce celý měsíc hledět na polooblečenou, či vůbec neoblečenou missku. Mně se ženský na papíře zas tolik nelíběj.
Budeme letos mít silný pole. Nevím, jestli je to dobře. Nechám to chytřejším. Název nejkratšího měsíce píšu vždycky s jakousi hrůzou. Prsty, vychované v mládežnické době, mají tendenci napsat Únor, tedy s velkým písmenem. Vzpomněl jsem nástěnkáře (to existovalo!) ve velkém podniku, kteří dostali za úkol vytvořit nástěnku k Vítěznému únoru. V pracovní době se opili a z papírových písmenek, která se dala koupit v Narpě, sestavili moudrost našich předků.
Únor bílý, pole sílí.
Soudruh vedoucí neměl smysl pro nesmysl a nástěnkáři byli v průseru. A to měli ještě tolik dobrých nápadů. Zítra budou Hromnice a my víme, že v tento den musí skřivánek vrznout, i kdyby měl zmrznout.
Na Hromnice musí skřivánek vrznout, i kdyby měl zmrznout.
Na Hromnice si musí skřivánek vrznout, i kdyby měl zmrznout.
Že je to stejný? Není, ta dvě písmenka posunují význam. A tak jsem na zítřek zvědavý. Myslím, že se na nás letos ptáček zpěváček vykašle.

Žádné komentáře: