Kolik mi bylo, když jsem je sbíral? Hodně dětí je shánělo. Patřil jsem do party kluků, která sbírala celé krabičky od sirek, sice kvůli nálepkám, ale celé. I s šuplíčkem. Měl jsem je uložené v záhadné poličce pod deskou kuchyňského stolu. Maminka mi tohle místo určila, protože tu, podle ní špínu, nechtěla mít na očích.
A to ještě nevěděla, odkud je hlavně nosím. V Podolí bývala cementárna, která byla za mého dětství už mimo provoz, díval jsem se, jak odstřelovali komín. Vytěžená skála byla skvělým místem, kam město Praha vyváželo odpadky. Popelářské vozy sem vozily všechnu špínu, kterou jsme v bytech nechtěli. Tenkrát se vesměs topilo v kamnech. Vlastně odtud název popelnice. Maminka říkala baksna (baxna?).
"Vynes ten popel do baksny!"
Popel se vynášel horký, z popelnic se kouřilo, pamatuju se na dobu, kdy byly zavedeny popelnice plastové. Takový kbelík žhavého popela udělal svoje. Vyšel zákaz sypání horkého popela do popelnice. Vyčistila se kamna a popel musel v bytě smrdět, než vychladl.
Pomalu odjíždím z tématu. Popeláři zasypávali prostor bývalé cementárny, my na kopec chodili a v odpadcích se brodili. Hledali jsme krabičky od sirek. Snažili jsme se je trochu očistit, raději jsem je ukládal na místo v době, kdy se maminka nekoukala. Jak skončily? Jako všechny dětské sbírky. Tohle ovšem byla obvzlášť špinavá sbírka.
Celou díru po cementárně nezasypali, víc jak 40 let tu je plavecký stadión, na kopci stojí budova televize. Prý na Kavčích horách. V dětství jsem ten název neznal.
Taky obaly od žiletek jsme sbírali. To byla hodně pěkná sbírka, na to jsme si dělali z použitých sešitů alba s prořezávanými otvory. Byly krásné. Chodili jsme v Podolí od bytu k bytu.
"Dobrý den, nemáte, prosím, nějaké obaly od žiletek? My je sbíráme."
Pokud jsme dostali, bylo dobré, když byl jejich počet dělitelný počtem prosebníků. Jinak jsme se pohádali. Poprali? Asi taky.
Procházel jsem svoje upomínky z dálkových pochodů, v obálce jsem našel několik fungl nových nálepek na zápalky. Už nevím, kde jsem je dostal, snad v Sušici...
Pokud by se našel někdo, kdo by o ně stál, kdo si snad svou sbírku zachoval, rád je oželím.
Začínám si připadat jako hodně užvaněný penzista. Najdu pár barevných papírků a napíšu k tomu spoustu nesmyslů.
Facebook - Václav Víšek
Žádné komentáře:
Okomentovat