Dostal jsem dárek. Zmizelé Litoměřice. Vůbec dostávám od svých potomků podobné knížky. Aspoň nemusejí vymýšlet, co by tátu potěšilo.
Na kolejích z Prahy na sever, jsou mi přisouzeny. Umístěnka do Ústí v roce 1961. Moje zaměstnání se nekonalo na jednom místě, došlo i na Litoměřice. Měsíc jsme tam měřili, nezapomenu na ubytování. Byli jsme ochotní spát kdekoliv, jen když jsme ušetřili tehdejších 8 korun nocležného. Barák, kde jsme měli kancelář, byl těsně před likvidací. Vodovod, se záchodem to bylo svízelné. A bylo nám to jedno. Rok 1963, bylo mi dvacet. Možná pro dnešní dvacetileté málo pochopitelné.
Publikace jsem prošel tak z jedné čtvrtiny, určitě se sem vrátím, bude třeba i návštěva, kdy opadá listí...
Samozřejmě, že jsem vyrobil pár srovnávaček
Kromě dvou pohledů přes Labe a jednoho na náměstí jsem okopíroval historické fotky z publikace Zmizelé Čechy – Litoměřice (Paseka 2011). Protože jsem je převzal i s textem, moje komentáře budou tentokrát spíš žádné.
Pohledy přes Labe
Nemohl jsem se nasytit té nádhery.
Ani komunisti, ani fašisti nedokázalí zničit tuhle krásu. Vylezte ze svých plechových miláčků a koukejte!
Náměstí
Dlouhá ulice
Jezuitská ulice
Michalská - Krajská
náměstí
Severozápadní roh
Facebook - Srovnávací fotky
Žádné komentáře:
Okomentovat