Kde se vzal, tu se vzal, tenhle odkaz.
Koho zajímají historické fotky, může se z prohlížení i pominout. Spousta starých záběrů z Prahy. Na uvedené adrese je přes 7000 titulů, něco není pro mě novinkou, hodně se použít nedá. Jde hlavně o fotky shora, o fotky objektů, kde nezůstal kámen na kameni. Ale leccos se dá využít.
Mrazy odešly a já vzal kolo, přejel jsem Vltavu po Barrandovském mostě.
Braník patří mezi lokality, odkud bych rád měl hodně starých fotek. Je to téměř domov, bydlím v Podolí, do Braníka hledím.
Pohledy přes Vltavu, z Hlubočep jsou lákavé. Braník ve 20.století hodně změnil svou tvář, málo styčných bodů s minulostí nacházím, ale snad se srovnání aspoň trochu blíží pravdě.
Branická skála
Má tvar stále stejný. Nikomu nepřekážela, v dnešní době se určitě těžko najde budovatel, který by se pokusil skálu nějak proměnit. Opticky je zvětšená, ale to dělá lesní porost. Před 80 lety byla holá. Vlevo dole zmizely budovy bývalé vápenky.
Jakýsi Šimek nabízí svoje sukna. Vlevo nahoře je vidět mohutný stožár vysokého napětí. Ten byl vidět od nás z okna než naproti postavili domy.
Když se blížila bouřka, začalo se mračit právě v těch místech. Máma se dívala z okna a říkala, že je zataženo, to je od Prokopa, to jsou nejhorší bouřky. Dlouho jsem si myslel, že bouřky se tvoří v tom velkém stožáru. Upozorňuju, že mi bylo míň než 14.
Braník z Hlubočep
Záběr trochu posunutý. Tady je pod skalou možné zahlédnout kousky evangelického kostelíčka, velký bílý barák se jmenuje Jezerka. Lze zahlédnout kostel svatého Prokopa.
Braník z Hlubočep
Skála s Jezerkou z jiného úhlu. Vlevo od Jezerky je zřejný dům, ve kterém se nachází hospoda Na Jezerce.
Černý pruh na dnešní fotce neznamená závadu. Fotil jsem pod Barrandovským mostem.
Braník z Hlubočep
Archiv zde uvádí stejný letopočet jako u předchozích 3 snímků (1934). Neuvádím žádné. Mám fotku z roku 1923, kde prokazatelně stojí dům, který je vlevo pod kopcem (pod bílým domem). Byl to tenkrát první dům tohoto typu v Braníku, jak uvidíme v příštím srovnání. Stojí v téměř nezměněné podobě dodnes, je v něm, jak tradice českých hospod žádá, pizzerie. Taky máme v ulici podobnou, teď zrovna, o víkendu, v ní budou vepřové hody.
Barrandovský most už otravuje v plné kráse. Vím, že most zde, nebo kousek odtud, bylo asi nutné postavit. Jen mě mrzí, že je tak ošklivý. Tak, že mu možná mohli nechat původní jméno Most Antonína Zápotockého.
Braník ze skály
Tady už hledím dolů bez kola. Na starém snímku je vidět dobře dům, o kterém píšu u předešlého srovnání. Je tam tak sám, v očekávání, jak se k němu začnou lepit další. Políčka, zahradnictví, tůňky na Vltavě, nádherná vesnička, což? Čeho jsem se tady chytal? V levém horním rohu je vidět branický pivovar. Zblízka nádherná budova, bohudíky památkově chráněná. Jen pivo se v něm už nevaří.
Horko těžko jsem venku našel kousky střechy kdysi osamělé budovy, pomohly i tvary kopců za Vltavou. Možná málo, ale pan Alexander v roce 1923 těžko mohl fotit odjinud než dnes já. Jsou zde vyhlídky staré, prastaré, starší než já.
Borovice narostla, pohled hodně zastínila, ale je zřejmé, že za ní jsou všude obytné domy. Bydlí v nich lidé, kteří se v současnosti bouří proti chystané výstavbě v oblasti, která utrpěla velkou ránu přemostěním. Kdyby se všechno, co je vidět ze skály, nepostavilo, byl by zde dál krásný venkov. Kdyby, kdyby… Každý chce lépe bydlet, hodně jezdit. Snad bojovat za to, aby nové domy co nejméně prznily současný vzhled Braníka, ale ten prostor po bývalých zahradnictvích je v zoufalém stavu a Braníku vůbec nesluší…
Braník ze skály
Tady už jsem musel věřit, že stojím na stejném místě jako zmíněný pan Alexander. Dopravní stavby zcela změnily krajinu. Barrandovská skála dopadla podstatně hůř než branická.
Braník, kostel
Ještě jedno zastavení. Zde jsem byl rychle hotový. Bylo mi vše jasné a možná jsem pospíchal z tohoto místa. Fotil jsem totiž téměř opřený budovu Čadova pohřebního ústavu. Radši pryč.
Ale vzpomínka se vkradla. V roce 2002 byla část Braníka kvůli povodni evakuována, faktem je, že čtvrť nebyla zdaleka tolik postižena jako jiné v Praze. Tramvaje nejezdily, šel jsem pěšky na Lhotku, kde jsem tehdy bydlel. Ve dveřích pohřebního ústavu stáli… no, dva funebráci. Pozdravili jsme se, znali jsme se z hospody.
„Kluci, vy tu čekáte, jestli vám voda nepřinese práci?“
Neřekli nic, jenom se divně dívali. Raději nechám vzpomínek mírně morbidních.
Facebook - Srovnávací fotky
Další srovnávací fotky z různých lokalit
Žádné komentáře:
Okomentovat