Globalizace

Tak jsem čuměl na fotbal. Zápas Německo versus Portugalsko rozhodl ve prospěch Němců hráč s typicky německým jménem Mário Goméz.

Fotbal jsem měl kdysi moc rád, možná proto, že jsem vždycky byl fotbalové poleno, záviděl jsem  schopnějším.

Vím dobře, že dnes jde hlavně o prachy, přesto vždycky doufám, že uvidím něco mimořádného. Čtyři zápasy ve dvou dnech mě přesvědčily, že možná bude dobré trávit čas něčím užitečnějším než hleděním na taktické bitvy, které ani bitvami nejsou, jen vyčkávání, prostě u takové zábavy zívám.

Vlastně se mi líbili jenom Rusové. Čtu názory nejvýznačnějších expertů, proč naši dostali nakládačku od Rusáků. Nějak mi v nich chybí drobnost. Že totiž Rusové hráli pěkný fotbal, že jejich hráči jsou nesrovnatelně kvalitnější než ti naši. Vyhrávali většinu soubojů hráč proti hráči, hráli skvěle. Jak se jim povede proti silnějším mužstvům, než jsou naši, bůhví. Vůbec mě ale nenapadá žádný z našich, který by se hodil do ruského týmu.

Fandil jsem našim, jistě, přiznám se, že jsem jim vůbec nevěřil, neříkal jsem to nahlas, aby se nepolekali, v duchu jsem věřil na zázrak, který se zapomněl konat.

Zažil jsem tři generace, které ukázaly světu, že se u nás hraje výborný fotbal. Vzhledem k mému věku mám strach, že se další nedočkám.

Třeba nás zasáhne globalizace jako Němce, však už v našem národním mančaftu pobíhá čechoafričan, pro kterého mám slabost.