Dva měsíce mi trvalo od zveřejnění 1.části procházky po Ústí nad Labem http://vencovypindy.blogspot.cz/2013/03/usti-nad-labem-1cast.html
Chtěl jsem, chtěl jsem, ale chtít je málo. Když už jsem konečně vyrazil, předpověď počasí byla výtečná, v celé České republice bylo hezky, akorát tenhle severní cíp mi předvedl skoro celodenní mrholení. S foťákem si poradím, ale publikace a notebook nemají rádi vlhko.
Nedodělal jsem, co jsem měl v plánu a tak jsem se do Ústí vydal potřetí. Většina starých fotek je ze stránek ústeckého muzea. http://fotografie.muzeumusti.cz/page2p.htm
Bohužel, často chybějí data, na druhou stranu je fajn, že muzeum shromáždilo tak velký počet starých fotografií. To v mnoha městech nemají.
Už jsem se vyjádřil, že mám k tomuto krásně položenému městu nostalgický vztah, přestože chodím po městě a někdy jsem v rozpacích. Nedá se stavět stejně jako před sto lety, to může chtít jenom blázen. Jenom mám dojem, jakoby si tady každé desetiletí pláclo nějakou stavbu bez velkého rozmýšlení.
Mírové náměstí, jeho jihozápadní roh. Posledně se mi nezdařilo. Rohový dům byl poslední středověkou památkou na ústeckém náměstí.
Revoluční ulice. Aniž v tom byl záměr, povedlo se mi naaranžovat podobné počasí jako před 114 lety.
Pohled Revoluční ulicí směrem od Mírového náměstí.
Podle mě dost zajímavá stavba na jihozápaním rohu Mírového náměstí, hned proti žlutému Donaldovi.
V třicátých letech vyrostl na rohu Revoluční a Velké Hradební hotel Grand.
Malá Hradební bývala živou obchodní tepnou až do bombardování v roce 1945. Vlevo bývalo dlouhá léta autobusové nádraží, občas jsem z něj jezdíval. Teď je prostor zaplněný obchodním komplexem Fórum. Tohle porovnání je ode mě trochu drzost. Ruku do ohně bych nestrčil, že stojím přesně na stejném místě jako fotograf před 100 lety Nebýt toho, že ústečáci dokázali uchránit restauraci Vetruše, těžko bych uspě. A postavil na ferdinanadovu výšinu dokonce lanovku.
Lidické náměstí, dříve náměstí sv. Materny dostalo v roce 1945 přímý zásah. Divadlo z roku 1909 mělo štěstí.
Další pohled na divadlo. Kašna Labe byla rozebrána v době druhé světové války. Kvůli kovu.
Detail kašny Labe, vzadu divadlo, vpravo muzeum.
Ještě jednou kašna.
Muzeum
Pohled do Masarykovy ulice. Vlevo muzeum.
Která hlava vymyslela v roce 1989 zbourat poštovní palác? Určitě nebyla pomazaná. Spíš namazaná.
Dostal jsem se do Pařížské ulice, odkud se mi dostalo do rukou dost hisorických fotek. Jak je mým zvykem, nevyhazuju, třebaže někdy se opakují stejné objekty.
Pařížská ulice, obchodní akademie.
Pařížská ulice, hotel Savoy. Nutno říct, že bývalý. V roce 1961 zde byla taneční vinárna, kde hrával orchestr pana Budělovského. Geodézie, jejíž jsem byl zaměstnance, tu pořádala večírky. O školách v Ústí toho moc nevím, vinárny si pamatuju. Jo, ještě přiznání, ze Savoye jsem jednou utekl bez placení.
Hotel Savoy z jiného úhlu. Předchůdcem byl hotel Schekental.
Ještě jednou Revoluční a obchodní akademie.
Pohled do Bratislavské ulice z Velké Hradební. Kostel patří apoštolu Pavlovi.
Pohled do Stroupežnického ulice z Bratislavské.
Končím ve Velké Hradební, kterou dost značně přebudovala doba socialismu.
Vpravo je vidět honosná vrátnice Schaffnerovy vily. V roce 1959 vrátnice i vila uvolnily místo kulturnímu domu.
Informace jsem čerpal hlavně z publikace Martina Krska Zmizelé Čechy. Ústí nad Labem z nakladatelství Paseka (2011). Kdo chce vědět víc, nechť si knížku zakoupí. Je pěkná.
Žádné komentáře:
Okomentovat