Vencovy pindy: Pindy z Facebooku

2.7. Balíček pohlednic

Táta měl v šupleti balíček pohlednic pečlivě ovázaný špagátkem. Nikomu je moc neukazoval, samozřejmě, že jsem mu do nich vlez. Pohlednice od kamarádů, od příbuzných z dvacátých a třicátých let.. Na mnohých byla dívčí jména. Ctitelky, milenky, kamarádky? Možná všelicos. Mnoho pohlednic bylo z let, kdy svou budoucí manželku ještě neznal.

Moji mámu balíček rozčiloval. Říkala, že zabírá místo, táta jen s úsměvem krčil rameny, balíček v šuplíku zůstal. Přidával tam později i pohlednice novější. Prostě památka, která ho přežila.

Po jeho smrti dělala za čas máma pořádek, který se dělává s těžkým srdcem. Viděl jsem na stole onen balíček.

"Tohle vyhodim, táta už není, pohlednice od bůhvíjakejch holek."

"Ukaž, vyhodim to, až pudu pryč,"

Já, milovník starých fotek, budu vyhazovat takovou krásu. Mám je zastrkané v albu ale prohlížím je sám.

Občas někomu do nějakých stránek na internetu něco přidám, ale to je jak když je házím do studny. Za čas se za nimi zavře voda, ani nevím, kam zmizely.
Budu si je dávat do alba na svém profilu, jestli někdo bude mít chuť, nechť se koukne.
Nebudu je vkládat najednou, jen tak nahodile.

A protože táta se narodil v Chlístově, osadě Konopiště, začnu tam. To jsou asi pohlednice od spolužáků, kamarádů.

Nejsem sběratel, mnoho těch pohlednic bych mohl prodat v řádu i za stokoruny, ale neprodám.

E:\Venca\Cognato\Pohlednice\Česká republika\Středočeský kraj Chlístov

https://plus.google.com/photos/103815643552560331821/albums/5913406499594515089?authkey=CLj83NK78v6X8AE

6.7.

Ministr zdravotnictví varuje

9.7.

Jsem v Polici nad Metují, heč. Popíjím slušný víno, funguje tu wifi a kdybych chtěl, moh bych poslouchat i zprávy. Kdybych chtěl...

10.7. Obalený Náchod

Přijedu do Náchoda s nadšením malýho kluka, se spoustou starých fotek, a co vidím? Věž zámku, dominanty města je obalená, pod ním krásná budova staré radnice též zabalená. Opravují se, na kostele se taky pracuje. Asi to chtějí mít hezké. Když byl takhle zabalenej Palacký v Praze, počkal jsem si, mám to kousek od baráku, ale Náchod je trochu z ruky. No, něco jsem spáchal.

Sklípek vinotéky v Polici je nádherný, má charakteristickou vůni, při dnešních teplotách... nádhera, druhý den a už se s leckým znám. Politika se sem nedostala, ať zůstane venku.

10.7. Stavebnice Merkur

11.7.

U Metuje dobře mi je.

Až jsem z toho začal veršovat…

20.7.

Strašně mě vadí zevšeobecňování. Kdo žere bůček, volil Zemana. Český národ je takový a takový, protože žere bůček. Žeru bůček, piju pivo, nemám rád Zemana, ani jsem ho nevolil. V 70 letech jezdím na kole, v televizi sleduju jen filmy na ČT 2 a fotbal, diskuzní pořady o politice neznám, nekouřím, alkohol není můj nepřítel. Taky mám rád špekáčky a jogurty, víno, těstoviny, sýry a návštěvy divadel. Mám rád jazz, blues, operu. Nesnáším přeštudované lidi, kteří si mě okamžitě zařadí do šuplíčku, aby mě tam měli. Vždycky když náhodou narazím na takové chytráky, naseru se a mám vztek na sebe, že jsem počítač zapínal. Takže ho vypínám a odcházím na návštěvu za vnoučkem, kterému bude zítra celý týden. Číst bláboly je ztráta času, život je strašně krátký.

20.7. Vnuk Cyril

21.7

Našel jsem dokument.

Co se stalo potom? Můj táta pochopil, jaké svoloči do té doby sloužil. Já se stal synem reakcionáře, zpětně vzato, nebylo mi úplně zle, nikdo mě nestrkal mezi svazáky, budování socializmu nechali jiným, patřil jsem mezi sobě rovné. Dostal jsem rodičovské poučení, abych nikdy nevěřil komunistům, ani těm, kteří k nim vstupovali jen kvůli kariéře. Jsem svým rodičům vděčný.

Proč tenkrát tátu vyhodili z KSČ? Snad někde na schůzi řekl veřejně svůj názor.

Jenom tak pro zajímavost, táta nevěřil komunistům ani v údajně liberálních dobách šedesátých. Říkal mi, abych jim nevěřil, pořád jsou to komunisti.

Když už jsem začal, musím zveřejnit pohlednici, kterou táta dostal od nějakého soudruha v roce 1949. Snad se táta zlobit nebude, později pochopil...

22.7.

Pivo čepovali dnes na Závisti na cyklostezce už před devátou.

Pán jednou rukou plnil pohárek, druhou rukou telefonoval. Někomu sděloval češtinou střihnutou ruským přízvukem, že byl někdo včera ožralý jak prase a neslyšel telefon.

Pivo výborné, nalil mi přes míru.

Moc nás tu není. Dědek s kolem shání kamaráda, nasadí přilbu a odjíždí. Ani nedal vydělat.
Holky se nevyskytují, z nouze čumím na svoje kolo.

Jak byly povodně před těma suchama, vjel jsem do blátíčka a kolo zaprasil. Jsem rád, že stále platí poučka o blátu, které časem ztvrdne a opadává.

Přijíždí hezká maminka na bruslích, s kočárkem. Hovorná.

Já už mám ale dopito, začínají se rojit sportovci, zamávám vykulenému chlapečkovi v kočárku, snad nebude mít následky, uháním domů, zas bude dneska pařák...

24.7.

Pro meruňky se jezdívalo do Lovosic. Jak je to už dlouho, co jsem měl pořádnou meruňku? Dnes jsem si koupil pod Košťálovem u silnice kilo za 30. Nebyly výběrové, nebyly farmářské, byly natrhané ze stromů, kolem kterých jsem projížděl. Nebyly ani igelitové. Jsou skvělé. Voní jako meruňky, jsou krásně oranžové, chutnají jako meruňky. Málem jsem napsal, že chutnají víc jak pivo.

Kudy z nudy

26.7.

Po chodníku se ve Vyšehradském tunelu na kole jezdit nesmí. Jel jsem. Podle městského strážníka je stovka nízká pokuta, protože jsem jel pomalu, udělil mi výchovnou pokutu, jak se vyjádřil, hodně mladej kluk, nestěžuju si. Výchovná pokuta. Trvalo mu dost dlouho, než blok vypsal, musel jsem to dvakrát podepsat, on taky, jel jsem na nádraží, měl jsem strach, že mi ujede vlak.

Mám k onomu tunelu zvláštní vztah. V únoru 1945 jsem zde přežil bombardování amerického letectva. Maminka se klepala strachy, já v kočárku spal.

Sudičky se rozhodly, že budu v životě spíš neukázněnej a tak někdy i pokutu zaplatím. Jak to dělají ti ukáznění? Jak vyprávějí historky?

"Jel jsem na nádraží přesně podle předpisů, nikdo mě nepokutoval."

Dost nuda.

Na Masaryčce mě rozladilo, že vlaky od Ústí mají zpoždění, přistavený vlak starého typu, kterým jsem si už odvykl jezdit. Průvodčí mě ujistil, kdybych musel přelézat do jiný soupravy, že mi řekne, že bude v tom vlaku pobíhat. Prej spadlá trolej. Podíval se na hodinky a mizel, že nemá čas, byl celkem ochotný, ale asi nechtěl, aby mu vlak ujel.

Při představě, že budu, možná nejen v jednom vlaku, přestupovat sem a tam, vedro, kolo jsem vytáh z vlaku. vinotéka v Lovosicích, kde si kupuju víno na zpáteční cestu, bude bez mé návštěvy smutná.

Projel jsem Starým Městem a podél Vltavy. Ráno je tu krásně. Policajti u tunelu už nebyli, jel jsem stejně raději po tramvajových kolejích. Pak, že nelze vychovávat.

Je pátek, dvakrát třináctého (!), svaté Anny, prej chladna z rána. Chacha.

Musím zavolat dceři Anně, jestli ji patronka neuvařila.

28.7.

Věřím skřítkům.

Víc než prezidentům.

Skřítek zdravotník mele:

"Vůbec se nestaráš, aby sis život prodloužil.

Seniore!
Číst knihy o problému, sledovat pořady o problému."

Literatury hrůza pohledět.

Sedím a vytvářím seznam. Jeden papír je mi málo, ještě mi chybí seznam TV pořadů.
Budu si číst, a budu zdravej. Žít do nekonečna.

Až knihy nakoupím, kam je dám?

Ráno je moudřejší večera.

Usínám.
Skřítek skeptik se ozval.

"Vole, čteš půl hodiny a chrápeš! Seš slepej, nerozeznáš na obrazovce pořady pro seniory a vysílání pro seňority.

Jestli všechno stačíš přečíst, budou na vrata bušit funebráci."

Padají mi oči.

Ráno je moudřejší večera.

Někde z hloubi slyším hlásek:

"Na noc je nejlepší chleba se sádlem."

Proč jsem v Jilemnici?

Podkrkonoší je hezký.

Mám knížku starých fotek.

Už jsem tu dlouho nebyl, jestli se nepletu, což se mi často stává, procházeli jsme tudy koncem srpna 1975, dva dny po svatbě.

Svatební cesta? Zrovna ten víkend se konal tímto krajem dálkový pochod na 100 km.

Našel jsem bytování mé úrovně, na Hiltony nejsem, taky jsem v žádným nebyl.

Našel jsem slušný vlakový spojení.

Měl jsem náladu, chuť, možná mi ruplo v kouli.

Shodou okolností jsem nezávislý penzista.

Sedím u okna, hledím na malý rybníček, wifi funguje.

Ráno v řeznictví dvě čerstvé housky s máslem a plátkem šunky. Za 7 kus.

K obědu ovárek s křenem a výborným chlebem.

Koukal jsem na mladé kluky v montérkách, kteří snad ani neznají bohatýrské svačiny z doby komunismu, kdy občas pracovní doba skončila odchodem na sváču v 9 dopoledne.

Skvěle se chovající paní za pultem.

Nikde jsem neviděl příslušníky českého národa, kteří jsou prý nejhorší na světě. Podle rádoby filosofů, kterým by se eklovalo jít se najíst do bufetu a objevit, že bufet nemusí bejt zaflusanej.

Ale nechám je bejt, mně je tu dobře a jestli jsem příslušníkem hrůzného českého národa?

No a co?

31.7.