V Třeboni měli
svatbu moji rodičové. Maminka pocházela od blízké Lomnice nad Lužnicí.
Z kraje rybníků. Jednou se prokecla, že děda pytlačil, kapry pochopitelně.
Nechám je spát, spíš se musím podivit, ač se pořád vytahuju, kde jsem všude
nebyl, že městem jsem snad dvakrát jen prolétl. Je trochu ironické, že jsem
pobyl v Třeboni díky srazu spolužáků z průmyslovky.
Škola je v Praze,
nikdo z Třeboňska nepocházel, přesto jsem se zde objevil, vybavený
spoustou starých fotek, publikací z nakladatelství Paseka, přesvědčený, že
kromě debat, které v našem věku zavánějí sklerózou, stihnu spoustu jiného.
Takový jsem se narodil a starého psa novým kouskům nenaučíš. Rozum? Dejte
s ním pokoj.
Perla jižních Čech,
prý, ale pokud vím, k titulu se hlásí mnoho měst, nikdo o svém bydlišti
neprohlásí, že je plevou.
Už tradičně mě
provázejí podzimní srazy komplikacemi zdravotními, osobními. A tak místo, abych
pobíhal už v pátek dopoledne s knížkou po náměstí, jsem se po cestě
vláčkem na trati Veselí nad Lužnicí – České Velenice rychle vypravil mezi
spolužáky až k večeru. Bydleli jsme v penzionu u Opatovického rybníka, to
je ten hned vedle věhlasnějšího Světa.
Ale nebudu zde líčit
příjemné chvíle setkání. Píšu o srovnávacích fotkách. V sobotu dopoledne,
když jsem konečně přikvačil na náměstí, uviděl jsem hradbu stánků, které
znemožňovaly fotit vyparáděné domy. Konalo se takzvané jabkobraní, byla postavená
i scéna, kde hrála muzika.
Třeboň je pěkné město,
a nemá jen náměstí. Docela jsem na všechno zapomněl jako vždycky a všude.
V neděli dopoledne jsme se loučili a já zůstal přes poledne, zvládnul jsem
i něco z Masarykova náměstí. Pak už jsem byl unavený a odjížděl jsem domů
se smíšenými pocity. Setkání se však podařilo a to byl přece hlavní cíl cesty
do jižních Čech.
Holt sem ještě někdy
přijedu. Stejně procento nepovedených fotek bylo tentokrát vyšší než bývá
zvykem. I osobní vzpomínky z minulosti chybí, neexistují.
Třeboň není veliká, je
hezká. Díky tomu, že v roce 1960 přišla o statut okresního města. zde
nestraší nějaké sídlo KSČ, jak je tak soudruzi v okresních městech trousili.
Všechny staré fotky
jsem okopíroval z publikace Jiřiny Psíkové a Jana Zieglera Zmizelé Čechy –
Třeboň. Vydalo nakladatelství Paseka v roce 2009.
Začínám zámkem. Jeho
historie je dlouhá, koho zajímá, určitě si najde vhodný text, který napsal
někdo fundovanější, než je nahodilý Venca. Nic víc nejsem.
Pohled z parku,
změny spíš kosmetické a tak je tomu v Třeboni na hodně místech.
Zámecké nádvoří. Kvůli
nádhernému babímu létu zde vládla příjemná atmosféra, lidi si sem chodili
odpočinout. Přišli sice na jabkobraní, ale neustálý frmol též unaví. Velký
strom i po 90 letech stojí na svém místě.
Kašna stojí od roku
1712.
Před rokem 1918 byla
kašna chráněná stromy.
Na Velkém náměstí je
jarmark, zahnu na náměstí Malé, dnes Žižkovo, původně dokonce Kozí plácek.
Dominantou je Svinenská brána, zvaná též Troníčkova podle dlouholetého
obyvatele.
Detailnější pohled na
Svinenskou bránu. Velký název KOLA nemá nic společného s populárními nápoji,
jde o obchod a opravu bicyklů, moderně cykloservis.
U Svinenské brány se
ohlédnu a vidím zpátky směrem k Masarykovu náměstí do ulice Petra Voka.
Vlevo byla restaurace U Pudíků. Dům byl zbourán v osmdesátých letech a byl
postaven objekt pro potřeby tehdejšího Státního statku Třeboň.
Pohled stejným směrem,
jen pod jiným úhlem. Vpravo je zadní trakt hotelu Zlatá hvězda, stejně jako na
předchozím snímku je vidět špička kostela svatého Jiljí.
Svinenská brána –
detail.
Za Svinenskou bránou
je náměstí Trocnovské a za ním brána Novohradská.
Novohradská brána z opačné
strany od rybníku Svět. Zde býval padací most.
Vracím se na
Masarykovo náměstí, stojím na jeho západní straně, po levé ruce mám zámek, před
sebou ulici Březanovu. Zde mi stánky tolik nevadily, naopak dokreslují sobotní
atmosféru.
Březanova ulice v pohledu
od kostela a vchodu do kláštera. Ulice kolmá na Březanovu je Husova.
Podíval jsem se na
nádvoří kláštera. Zde se buduje.
Kostel svatého Jiljí.
Vpravo je budova školy, podle níž se ulice jmenovala Školní, dnes Husova.
Husova ulice se kroutí
směrem k náměstí.
Znovu se otočím a
vidím školu, postavenou v roce 1787, pár roků v ní bylo i gymnázium. Vlevo
obchod Ludvíka Kohouta.
Je neděle dopoledne,
modrá obloha zmizela, většina stánků též, pódium pro kulturní vystoupení stíní
dál. Zařazuji i toto srovnání, protože je zde dobře vidět hotel Bílý koníček.
Pokud se do Třeboně znovu dostanu, určitě srovnání udělám ještě jednou. Pokud
zrovna nebudou vystupovat Alexandrovci.
Jiný pohled na Bílého
Koníčka, přes uličku je budova záložny. Platí totéž, co u minulého snímku.
Masarykovo náměstí.
Pohled z horní – západní strany, vpravo radnice.
Hezký pohled na
severní stranu náměstí.
Jižní strana náměstí,
vpravo je původní dům U Bílého beránka, z něhož se přestavbou stalo jakési
obchodní centrum.
Jižní strana náměstí s radnicí. Vpravo je hotel Zlatá
hvězda.
Detailní pohled na
radnici. Vpravo býval hostinec pana Brabce, později restaurace U Zlatého kapra.
Odcházím z náměstí
východním směrem. Hledím na Hradeckou bránu. Jakoby se nic nezměnilo…jen povozy
jsou jiné.
Pohled na Hradeckou
bránu z Dukelské ulice. Vlevo býval do 60.let 20.století hotel U Zlatého
hroznu.
Před Hradeckou branou
je Zlatá stoka, v tomto místě zakrytá. Vydám-li se vlevo podél ní, narazím
na Starou baštu, za ní vykukuje pivovar.
Už mi pojede vlak.
Vracím se podél Zlaté stoky, zastavím se v cukrárničce Rozinka, kde si nedám
nic sladkého, ale dobré víno. Jak jdu na vlak, otočím se v Dukelské ulici
směrem k Hradecké bráně a vidím toto.
To je vše, co se mi
snad nějak povedlo. Pokud na tom někdo najde mouchy, budiž mi prominuto. Příště
budu pečlivější.
Za tři dny, strávené v městě,
kde v každé hospodě inzerují pokrmy z kaprů, jsem sem tam i něco
vyfotil. Možná budou fotky někoho zajímat.
5 komentářů:
Hezký srovnání, díky za něj.
Mě to přijde skvěléééé ! :-)
Paráda..naše krásná Třeboň :-)
Je to nádhera..samé skvosty..
Super práce, moc krásně udělané, mooc chválím - Martin, Třeboň
Okomentovat