Třeboň

V Třeboni měli svatbu moji rodičové. Maminka pocházela od blízké Lomnice nad Lužnicí. Z kraje rybníků. Jednou se prokecla, že děda pytlačil, kapry pochopitelně. Nechám je spát, spíš se musím podivit, ač se pořád vytahuju, kde jsem všude nebyl, že městem jsem snad dvakrát jen prolétl. Je trochu ironické, že jsem pobyl v Třeboni díky srazu spolužáků z průmyslovky.

Škola je v Praze, nikdo z Třeboňska nepocházel, přesto jsem se zde objevil, vybavený spoustou starých fotek, publikací z nakladatelství Paseka, přesvědčený, že kromě debat, které v našem věku zavánějí sklerózou, stihnu spoustu jiného. Takový jsem se narodil a starého psa novým kouskům nenaučíš. Rozum? Dejte s ním pokoj.

Perla jižních Čech, prý, ale pokud vím, k titulu se hlásí mnoho měst, nikdo o svém bydlišti neprohlásí, že je plevou.

Už tradičně mě provázejí podzimní srazy komplikacemi zdravotními, osobními. A tak místo, abych pobíhal už v pátek dopoledne s knížkou po náměstí, jsem se po cestě vláčkem na trati Veselí nad Lužnicí – České Velenice rychle vypravil mezi spolužáky až k večeru. Bydleli jsme v penzionu u Opatovického rybníka, to je ten hned vedle věhlasnějšího Světa.

Ale nebudu zde líčit příjemné chvíle setkání. Píšu o srovnávacích fotkách. V sobotu dopoledne, když jsem konečně přikvačil na náměstí, uviděl jsem hradbu stánků, které znemožňovaly fotit vyparáděné domy. Konalo se takzvané jabkobraní, byla postavená i scéna, kde hrála muzika.

Třeboň je pěkné město, a nemá jen náměstí. Docela jsem na všechno zapomněl jako vždycky a všude. V neděli dopoledne jsme se loučili a já zůstal přes poledne, zvládnul jsem i něco z Masarykova náměstí. Pak už jsem byl unavený a odjížděl jsem domů se smíšenými pocity. Setkání se však podařilo a to byl přece hlavní cíl cesty do jižních Čech.

Holt sem ještě někdy přijedu. Stejně procento nepovedených fotek bylo tentokrát vyšší než bývá zvykem. I osobní vzpomínky z minulosti chybí, neexistují.

Třeboň není veliká, je hezká. Díky tomu, že v roce 1960 přišla o statut okresního města. zde nestraší nějaké sídlo KSČ, jak je tak soudruzi v okresních městech trousili.

Všechny staré fotky jsem okopíroval z publikace Jiřiny Psíkové a Jana Zieglera Zmizelé Čechy – Třeboň. Vydalo nakladatelství Paseka v roce 2009.

Začínám zámkem. Jeho historie je dlouhá, koho zajímá, určitě si najde vhodný text, který napsal někdo fundovanější, než je nahodilý Venca. Nic víc nejsem.

Pohled z parku, změny spíš kosmetické a tak je tomu v Třeboni na hodně místech.

Zámecké nádvoří. Kvůli nádhernému babímu létu zde vládla příjemná atmosféra, lidi si sem chodili odpočinout. Přišli sice na jabkobraní, ale neustálý frmol též unaví. Velký strom i po 90 letech stojí na svém místě.

Kašna stojí od roku 1712.

Před rokem 1918 byla kašna chráněná stromy.

Na Velkém náměstí je jarmark, zahnu na náměstí Malé, dnes Žižkovo, původně dokonce Kozí plácek. Dominantou je Svinenská brána, zvaná též Troníčkova podle dlouholetého obyvatele.

Detailnější pohled na Svinenskou bránu. Velký název KOLA nemá nic společného s populárními nápoji, jde o obchod a opravu bicyklů, moderně cykloservis.

U Svinenské brány se ohlédnu a vidím zpátky směrem k Masarykovu náměstí do ulice Petra Voka. Vlevo byla restaurace U Pudíků. Dům byl zbourán v osmdesátých letech a byl postaven objekt pro potřeby tehdejšího Státního statku Třeboň.

Pohled stejným směrem, jen pod jiným úhlem. Vpravo je zadní trakt hotelu Zlatá hvězda, stejně jako na předchozím snímku je vidět špička kostela svatého Jiljí.

Svinenská brána – detail.

Za Svinenskou bránou je náměstí Trocnovské a za ním brána Novohradská.

Novohradská brána z opačné strany od rybníku Svět. Zde býval padací most.

Vracím se na Masarykovo náměstí, stojím na jeho západní straně, po levé ruce mám zámek, před sebou ulici Březanovu. Zde mi stánky tolik nevadily, naopak dokreslují sobotní atmosféru.

Březanova ulice v pohledu od kostela a vchodu do kláštera. Ulice kolmá na Březanovu je Husova.

Podíval jsem se na nádvoří kláštera. Zde se buduje.

Kostel svatého Jiljí. Vpravo je budova školy, podle níž se ulice jmenovala Školní, dnes Husova.

Husova ulice se kroutí směrem k náměstí.

Znovu se otočím a vidím školu, postavenou v roce 1787, pár roků v ní bylo i gymnázium. Vlevo obchod Ludvíka Kohouta.

Je neděle dopoledne, modrá obloha zmizela, většina stánků též, pódium pro kulturní vystoupení stíní dál. Zařazuji i toto srovnání, protože je zde dobře vidět hotel Bílý koníček. Pokud se do Třeboně znovu dostanu, určitě srovnání udělám ještě jednou. Pokud zrovna nebudou vystupovat Alexandrovci.

Jiný pohled na Bílého Koníčka, přes uličku je budova záložny. Platí totéž, co u minulého snímku.

Masarykovo náměstí. Pohled z horní – západní strany, vpravo radnice.

Hezký pohled na severní stranu náměstí.

Jižní strana náměstí, vpravo je původní dům U Bílého beránka, z něhož se přestavbou stalo jakési obchodní centrum.

Jižní strana náměstí s radnicí. Vpravo je hotel Zlatá hvězda.

Detailní pohled na radnici. Vpravo býval hostinec pana Brabce, později restaurace U Zlatého kapra.

Odcházím z náměstí východním směrem. Hledím na Hradeckou bránu. Jakoby se nic nezměnilo…jen povozy jsou jiné.

Pohled na Hradeckou bránu z Dukelské ulice. Vlevo býval do 60.let 20.století hotel U Zlatého hroznu.

Před Hradeckou branou je Zlatá stoka, v tomto místě zakrytá. Vydám-li se vlevo podél ní, narazím na Starou baštu, za ní vykukuje pivovar.

Už mi pojede vlak. Vracím se podél Zlaté stoky, zastavím se v cukrárničce Rozinka, kde si nedám nic sladkého, ale dobré víno. Jak jdu na vlak, otočím se v Dukelské ulici směrem k Hradecké bráně a vidím toto.

To je vše, co se mi snad nějak povedlo. Pokud na tom někdo najde mouchy, budiž mi prominuto. Příště budu pečlivější.

Za tři dny, strávené v městě, kde v každé hospodě inzerují pokrmy z kaprů, jsem sem tam i něco vyfotil. Možná budou fotky někoho zajímat.

http://vencovyfotky.blogspot.cz/2013/10/4102013-trebon.html

http://vencovyfotky.blogspot.cz/2013/10/5102013-trebon.html

http://vencovyfotky.blogspot.cz/2013/10/6102013-trebon.html

Další srovnávací fotky z různýchlokalit