Praha - Žižkov 1.část

Po Praze jsem se už nachodil hodně, Žižkov jsem opomíjel, jen tři srovnání jsem učinil. Před rokem jsem si koupil při příležitosti výstavy v Muzeu Hlavního města Prahy publikace o Vinohradech a Žižkovu. V zimě, na jaře jsem prošel Vinohrady a Žižkov odložil, že se tam hned vydám. Hned je určení času jen velice přibližné.

Mám v ruce, nádhernou, jak jinak, publikaci Tomáše Dvořáka Žižkov svéráz pavlačí a strmých ulic. Vydalo Muzeum hlavního města Prahy v roce 2012.

Žižkov, legendární stará čtvrť, která se tolik znelíbila komunistickému režimu, jenž zde chtěl vybudovat překrásné, jak bylo tehdy zvykem, panelové sídliště. Začalo se, naštěstí nestačily peníze, což je možná pro někoho, kdo neustále tvrdí, že za komunistů bylo na všechno, překvapením.

Stavba sídliště se vlekla naštěstí pomalu, podzim 1989 byl pro dosud nezbourané části vysvobozením.

Sem a na Vinohrady se přestěhovala mládež, navštěvující restaurační podniky. Jako my v mládí chodili na Malou Stranu a Staré Město, oni chodí sem. Přece jenom je tu levněji.

Jsem Pražák, Žižkovu jsem se pochopitelně nedokázal vyhýbat, fakt je, že ho příliš podrobně neznám.

Jsem tady.

Husitská ulice, kdysi Husova. Jezdívala tu tramvaj, nejdřív koňka, pak elektrika, dnes jenom autobusy.

Husitská pod ústím ulice Jeronýmovy.

Roh Husitské a U Božích bojovníků. Kdo hledá hospodu U vystřelenýho voka, je za rohem.

Roh Husitské a Jeronýmovy.

Roh Husitské, Pod Vítkovem a Prokopovy, kam směřovaly tenkrát tramvajové koleje.

Tachovské náměstí, kterému Žižkováci říkali U váhy. To je ten domeček na staré fotce. Jinak vlevo se jde tunelem do Karlína a na rohu je hostinec U Slovanské lípy. Často jsem zde nastupoval v sedmdesátých let na tramvaj číslo 21 do Podolí, vybíhal jsem z Karlína. Někdy jsem dal na cestu i jedno.

Později jsem sem občas tlačil kočárek s malým synkem, z Karlína na Vítkov.

Tachovské náměstí, U Slovanské lípy. Těžko se hodnotí dnešní úprava.

Tachovské náměstí, U Slovanské lípy, ještě jeden záběr.

Koněvova, tržnice z roku 1931. Kout zůstal bez větším změn, jen účel vzal za své.

Koněvova, sokolovna, postavená v letech 1897-98.

Z Husitské ulice zahýbala tramvaj do ulice Prokopovy směrem na Bezovku v letech 1893-1910.

Prokopova ulice, vlevo už je Prokopovo náměstí.

Stojím na Prokopově náměstí a hledím Prokopovou ulicí směrem k Bezovce.

Prokopovo náměstí. Domy povyrostly jako všude v okolí, zde nad nimi se objevil Památník národního osvobození na vrchu Vítkov.

Prokopova ulice zakončená restaurací Bezovka, kdysi zájezdní hospoda, přestavěná se stala kulturním a společenským centrem Žižkova. Viktor Ponrepo tu provozoval i kino (asi 10 dnů). Byla zbořena, protože vadila prodloužení Prokopovy ulice směrem k Olšanům. Aby nebylo všechno na komunisty, restaurace padla v roce 1936.

Od Havlíčkova náměstí hledím zpět Prokopovou ulicí. Tramvaj je dávno minulostí, ale Žižka na kopci přibyl.

Havlíčkovo náměstí, dříve Basilejské, dodnes správní centrum Žižkova. Na Havlíčkovo náměstí patří socha Karla Havlíčka Borovského z roku 1911. Za ní je radnice.

Havlíčkovo náměstí, pohled opačný než předchozí snímek.

Havlíčkovo náměst, pohled k Prokopově ulici, za kterou byl vidět nahoře i Vítkov.

Štítného ulice.Vpravo je bývalé I.žižkovské kinematografické divadlo, před rokem 1912 bylo takto přestavěno divadlo Pokrok. Biograf fungoval do roku 1949.

Štítného ulice. Hospoda zůstala. Chválím.

Milíčova ulice, pohled o ulice Štítného k Prokopovu náměstí, nad nímž je vidět vrch Vítkov.

Kolem Žižkovského divadla Járy Cimrmana přicházím na Kostnické náměstí. Předkládám tři srovnání.

Z Kostnického náměstí vylézám Blahníkovou ulicí (dříve Švihovského) k ulici Seifertově (kdysi Karlova). Otáčím se zpět a zde je výsledek.

A předpokládám, že na Žižkově ještě chvíli zůstanu.
Už jsem tady:

http://vencovypindy.blogspot.cz/2013/11/praha-zizkov-2cast.html

Další srovnávací fotkyz rúzných lokalit