Praha - Žižkov 3.část

Konečně jsem se rozhoupal a pokračuju v procházce po Žižkově. Ne, že bych byl marod nebo mě nějak omezovala doba předvánoční, počasí bylo spíš podzimní. Ale přiblížil jsem se do míst, kde býval rybník u Olšanského náměstí, nad ním kostel svatého Rocha a Olšanské hřbitovy.

V okolí Olšanského náměstí se podařilo komunistickým architektům ukázat, jaká krásná sídliště umí stavět. Bohudíky, že neměli tolik peněz, aby mohli žižkovský kope zničit úplně.

V publikaci Tomáše Dvořáka Svéráz pavlačí a strmých ulic, kterou vydalo v roce 2012 Muzeum hlavního města Prahy, a kterou tahám po Žižkově jako kotě, je mnoho fotek z onoho prostoru. Všechno jsem prolezl, ale ke srovnávání potřebuju aspoň malý záchytný bod. Dejte mi pevný bod a pohnu vesmírem. Tohle ale už řekl někdo chytřejší, nebudu se motat mezi autory bonmotů.

A tak jenom smutně hledím na staré fotky, na bruslící veřejnost na zamrzlém rybníku u Olšanského náměstí. Kdo se chce podívat, nechť si publikaci zakoupí, je skvělá, stejně jako ty o Karlínu, Smíchovu, Libni a Vinohradech, které zde vyšly. V muzeu jsou levnější než v knihkupectvích.

Ale úplně bez výsledku moje putování není.

Začínám ve Vlkově ulici, tehdy dávno ještě Palackého. Na staré fotce je hodně veselo, dnes je ulice tichá, skoro by se mohl bojácný polekat. Ulice směřuje na Sladkovského náměstí, kde stojí kostel svatého Prokopa. Tady už jsem procházel, leč zrovna tohle porovnání se mi nezdařilo, ještě že Žižkov není z Podolí daleko.

Táboritská ulice. Další porovnání, které dělám podruhé, abych na sebe vykecal všechno. Kdo se podívá pozorně až na konec ulice, vidí už Žižkov komunistický.

Chelčického ulice, vpravo je škola, byla dlouhá, vedla na kopec, který byl právě nad rybníkem. Dnes je ulice kratší, k čemu Chelčickému je třeba tak dlouhá třída.

Škola na nároží ulic Lupáčova a Táboritská. Vpravo na kraji již vykukují paneláky.

Tentýž objekt jako na předchozím srovnání, jen z jiného úhlu. Zde již je nový Žižkov dobře vidět. Úplně vpravo je hotel Olšinka, v kterém jsem byl několikrát na jazzových koncertech, sál má údajně skvělou akustiku, ale nemuseli ho stavět právě tady.

Stojím v ohybu Táboritské ulice, ulice do kopce se jmenuje Kubelíkova. Bouranou zástavbu si nepamatuju.

Kostel svatého Rocha, nad ním je spodní vchod na Olšanské hřbitovy, tramvajové koleje vedly a vedou na Floru, o kterou už se Žižkov fackuje s Vinohrady. Ve zmíněné publikaci je krásná fotka z doby kolem roku 1900, kde pod kostelem je rybník, krásný venkovský obrázek a už tenkrát tramvaj jezdila. Člověk by řekl, že tu tramvaj jezdila už za Žižky.

Přesunul jsem se za vrch svatého Kříže, kde je hlavní tepnou Jeseniova ulice. Z té nezbylo skoro nic. Pohled je od ulice Rokycanovy.

Tenhle dům vydržel. Jednalo se o německou školu.

Komenského náměstí.  Celý prostor je lemován paneláky, školu se podařilo zachránit díky převratu v roce 1989. Vystavěná v letech 1872-1873. Byla připravená k likvidaci, dnes je v ní škola, zabývající se muzikou.

Pohled z Jeseniovy ulice Ostromečskou kolem kostela svaté Anny (na nároží vpravo) do Roháčovy. Kostel ovšem kdysi nebyl tak obestavěný.

Pohled z Komenského náměstí Českobratrskou vzhůru k vrchu svatého Kříže. Vlevo je budova školy.

To je všechno, co se mi zdařilo v okolí Jeseniovy ulice. Stará kapslovna stojí, ale je natolik změněná, že nemělo cenu se namáhat s porovnáním.

Jsem na Ohradě. V blízkosti bývala usedlost Ohrada, zbouraná až v druhé polovině 20.století. 
OPRAVA: 
Z komentáře pod článkem je zřejmé, že jsem usedlosti popletl, Ohrada skončila svůj život v roce 1908.
Jezdili jsme sem na měřická cvičení, ještě v 50.letech zde byl v blízkosti známé křižovatky venkov. Obě výrazné budovy na křižovatce zůstávají stejné, dopravní situace se hodně změnila. Při focení jsem potkal pána, podle něj 60-tiletého, který tu od dětství bydlí a jenom smutně vzpomíná. Z venkova se stalo město, to ovšem nemá souvislost s asanací starého Žižkova v 70.letech.

Stojím na Koněvově ulici, tramvaj jede zprava od Palmovky do ulice Jana Želivského. Vykukující tramvaj na staré fotce už by neměla po čem jezdit, Koněvovou dolů od Ohrady jezdí už jenom autobusy.

Jiný pohled na stejnou křižovatku, trochu jasnější, protože nezaclání tramvaj.

Stojím zády k Libni a dívám se do ulice Jana Želivského. Tak tady vedla úzká silnice na Palmovku, jel jsem na ní párkrát na kole a byla protivná. Tramvajové spojení je zde postavené v letech 1988-1990, trať vpravo Koněvovou (kdysi Poděbradovou) bylo zrušené v roce 1977. Od roku 1951 do roku 1966 zde jezdíval i trolejbus. Dopravních změn jako máku, ale dva zakulacené nárožní domy zde vystavěl stavitel Václav Drnec na počátku třicátých let, dvacátého století, pochopitelně, stojí na svém místě.

Koněvova ulice od Ohrady směrem k Vápence.

Ještě jednou podobný pohled.

Další fotky se mi nezdařilo porovnat, ale přece jenom něco. Nechtělo se mi jen tak ze Žižkova zmizet. V publikaci je pár stránek, věnovaných pavlačovým domům ve Vlkově, kdysi Palackého, ulici. Fotil v roce 1953 Jan Huka, je to zajímavý materiál, dovnitř do dvorů jsem se pochopitelně nedostal, tak aspoň čela domů.

Domy mají svou historii, byly hezké, podle dnešních měřítek hygienicky ne příliš vhodné. V publikaci je o nich poměrně zajímavé čtení, ale opisovat ho sem nebudu. Zajímalo mě, jako vždy, porovnání stavu kdysi a dnes. V roce 1953 byly domy zvenku zašlé, nejsou ani odstraněné štíty už zrušených živností.

Asi byly v plánu na zbourání, ale Vlkovu ulici možná čekají ještě lepší časy. Doufejme.

Chtěl bych poznamenat, že není nic těžšího, podle mého názoru, než porovnávat domy z čelního pohledu bez jakéhokoliv okolí. Přitom efektní jsou jiné snímky, podstatně lehčí.

S výsledkem srovnávaček ve Vlkově ulici nejsem příliš nadšený, ale času mě to stálo dost, nakonec je to můj osobní blog, kdo chce, může přeskočit.

12 srovnání bez dalších komentářů.

Ještě jedna sada fotek v publikaci je, mně se příčí říkat historických, v letech 1964 a 1970, kdy je pořizoval Oldřich Janovský, jsem už vyváděl pěkné lotroviny. Taky historie, jsem však teď hodný, nic jiného mi nezbývá.

Už jsem jich hodně obešel, ne všechny a tak výsledky budou, nejspíš až v roce 2014.

Věrným prohlížečům přeju hezký rok a omlouvám se všem, které nebaví moje pindání. Ovšem blog jsem nazval Vencovy pindy, nemůžu mlčet nebo se tvářit příliš vznešeně.

Předchozí dva soubory žižkovských srovnávaček jsou na adresách

http://vencovypindy.blogspot.cz/2013/11/praha-zizkov-1cast.html

http://vencovypindy.blogspot.cz/2013/11/praha-zizkov-2cast.html

Tenhle je třetí a bude ještě avizovaný čtvrtý.

Další srovnávací fotky z různých lokalit