Třikrát jsem představil soubory
srovnávacích fotek z pražského Žižkova. Podkladem mi byla krásná publikace
Tomáše Dvořáka Žižkov – svéráz pavlačí a strmých ulic, kterou vydalo
v roce 2012 Muzeum hlavního města Prahy.
Všechny tři soubory měly poměrně
značnou odezvu. Při tvorbě srovnávacích fotek dbám na to, abych stál na stejném
místě jako dávný fotograf. Samozřejmě přibližně, trefit se přesně je nesplnitelný
sen. Většina historických fotek tomuto požadavku nevyhovuje, za dobu kolem sta
let se hodně změnilo.
V publikaci je samostatný oddíl
starých fotek žižkovského rodáka Oldřicha Janovského. Jde o barevné diapozitivy
z let 1964 a 1970. Je to doba, kdy už jsem byl dospělý, těžko si zvykám na
pocit, že jde též o historii.
Je to dlouho, jako člověk, který
chodil v mládí na flámy spíš na Malou Stranu a Staré Město, kam český
člověk dnes spíš nezajde, jsem na Žižkov zabrousil málo. Určitě jsem ale něco
z toho viděl.
Záběry řeknou víc dnešním
padesáti, spíš šedesátníkům, a starším, tedy pamětníkům. Porovnat se zase nepodařilo všechno,
ale podstatně víc než u starších fotek.
Porovnání mají společné jen autora
původních diapozitivů – Oldřicha Janovského a mou maličkost, která se snažila
trefit do záběru. Všechny jsou ze Žižkova, nejsou řazeny postupně, spíš podle
abecedy ulic. Žižkovák si určitě poradí, tomu, kdo Žižkov nezná, to asi vadit
nebude. Jde hodně o porovnání dobové atmosféry.
Jde o více než 50 věcí, tak jsem
rozdělil na dva soubory.
V tomto prvním jsou původní
fotky z roku 1964, to jsem byl na vojně.
Cimburkova ulice. Dole je Prokopovo náměstí.
Cimburkova ulice. Pohled naopak z Prokopova
náměstí směrem k Seifertově ulici.
Českobratrská ulice, záběr
z Komenského náměstí k vrchu svatého Kříže, Vlevo je roh školy, která
se zachránila díky změně režimu v roce 1989. Na staré fotce je vpravo kino
Jiskra, bývalé samozřejmě.
Dalimilova ulice. Pohled
z Kostnického náměstí.
Fibichova ulice. Jako by se toho moc
nestalo, přitom vlevo za rohem stojí žižkovský televizní vysílač.
Havlíčkovo náměstí a na něm rukou
ukazuje, kdo jiný než Karel Havlíček Borovský.
Jeseniova ulice, moc z ní
nezbylo. Pohled od Rokycanovy ulice.
Kostnické náměstí.
Opět Kostnické náměstí od ústí ulice
Štítného.
Ulice nahoru se jmenuje Krásova,
foceno ze Seifertovy, i když pan Janovský fotil z Kalibánovy. Jak se svět
mění, dokonce ani socialistický tisk nedostanete, tenkrát se zas nedostalo
porno.
Křížkovského ulice, tehdy i dnes
poklidná. Jen stromy povyrostly, nebýt prosinec, nic bych nevyfotil.
Lipanská ulice, pohled
z Havlíčkova náměstí, vpravo je roh žižkovské radnice.
Milíčova ulice z Prokopova
náměstí. Nahoře je věž kostela svatého Prokopa.
Prokopova ulice. Tady stávala
restaurace Bezovka, kdysi společenské centrum Žižkova, Viktor Ponrepo tu
založil první kino, konečná tramvaje. Zbořena byla v roce 1936, neboť
vadila prodloužení Prokopovy ulice směrem k Olšanům. Za 30 let, jak je
vidět ze staré fotky, se moc nestalo. Až teprve v 70.letech v rámci
asanace Žižkova došlo i ke změně dopravní situace.
Prokopova ulice od Havlíčkova
náměstí směrem na Vítkov.
Prokopovo náměstí z konce
Cimburkovy ulice. Přímo hledím do Roháčovy ulice.
Seifertova ulice z nároží
Sladkovského náměstí. Vpravo je vidět kousek kostela svatého Prokopa.
Seifertova ulice z ústí ulice
Víta Nejedlého.
Seifertova ulice, je vidět špička
kostela svatého Prokopa, do záběru se vešel žižkovský vysílač a pod ním má
hřiště Viktorka Žižkov, je vidět jeden osvětlovací stožár.
Seifertova ulice přes park pod
Viktorkou Žižkov.
Sladkovského náměstí
s gymnáziem vedle kostela svatého Prokopa.
Štítného ulice směrem ke Kostnickému
náměstí. Vpravo je vidět Žižkovské divadlo, které je známě hlavně
z účinkování Divadla Járy Cimrmana.
Štítného ulice od nároží z Cimburkovou ulicí.
Ulice U Rajské zahrady.
Ulice Víta Nejedlého
z křižovatky s Bořivojovou ulicí. Nostalgicky vzpomínám, že pražské a
nejen pražské ulice byly plné rudých skříněk.
Vlkova ulice s pohledem na
kostel svatého Prokopa.
Žerotínova ulice. Srovnání jsem mohl
učinit jen díky záchrany školy na Komenského náměstí. Ulici přehradili
pohledným panelákem, není třeba se bát, za ním pokračuje až skoro
k Ohradě.
V dalším souboru, tedy Praha – Žižkov
5.díl, budu pokračovat v porovnáních podle diapozitivů pana Oldřicha
Janovského, tentokrát z roku 1970.
Kdy? Hnedle, ovšem sliby mají cenu
jen u osob důvěryhodných.
3 komentáře:
Zajímavý srovnání :) Chtěl bych zase vidět ulice bez aut.. Jenom škoda že nejsou ty současný fotky focený na film, oboje má jinou atmosféru a tak se těžko porovnává..
To není filmem, resp současný film by měl atmosféru jako digitál.
Dobová barevnost tehdejších filmů a různost počasí, to jsou rozdíly v náladě snímků. Fakticky se toho na některých snímcích změnilo také hodně. Souhlasím s výrazným zásahem od aut.
Zdravim. Jmenuji se Jirka je mi 19 a na Zizkove bydlim od narozeni. Strasne moc me fascinuje jak se zmenilo okoli Olsan, protoze ja ho znam s hotelem Olsanka a kdyz jsem zjistil ze tam driv staly cinzovni domy tak jsem koukal s otevrenou pusou. Taky jsem se dost divil ze po Konevove ulici jezdivali tramvaje protoze na teto ulici bydlim pobliz Tachovskeho namesti. Chtel bych vam strasne moc podekovat ze jste mi umoznil poznat muj rodny Zizkov jinak nez ho znam ja.
Okomentovat