Letohrad a okolí znamená pro mě vzpomínky. V první polovině sedmdesátých let tady i v okolí pořádal kamarád Tonda, zvaný Pošťák, populární dálkové pochody. Sem nejezdívali lidé, kteří toužili po obdivu. Tady bývala sranda, přestože odšlapané kilometry jinak budily úctu.
Podivná doba, kdy jsme pochopili, že vrchnost v Kremlu myslí slova "na věčné časy" vážně. Taková že je poválečná dohoda velmocí o uspořádání Evropy a že nám nikdo nepomůže. Měli jsme před sebou větší část života a bylo to smutné.
Těm několika jedincům, kteří se komunistické moci postavili patří, obdiv. My, kteří jsme neměli odvahu na odpor ani žaludek na kolaboraci, drželi jsme hubu, navíc podporováni svými rodiči, kteří měli šestiletou zkušenost z doby nacistické okupace.
Těm několika jedincům, kteří se komunistické moci postavili patří, obdiv. My, kteří jsme neměli odvahu na odpor ani žaludek na kolaboraci, drželi jsme hubu, navíc podporováni svými rodiči, kteří měli šestiletou zkušenost z doby nacistické okupace.
Žít se musí. Pro nás, kteří měli rádi pohyb v přírodě, byly dálkové pochody z velké části únikem. Vznikaly skvělé party, velká kamarádství. Nikdo nám tyhle sleziny nezakazoval, my tvrdili, že nám jde o fyzickou zdatnost.
Měli jsme společného nepřítele. Zlá doba dává dohromady i lidi, kteří by k sobě ani cestu nenašli. Mám radost, když po letech bývalého kamaráda potkám, často vzpomínáme, najednou cítíme, že každý z nás vidí dnešní rozmazlenou dobu jinak.
Chraň Bůh, že bych chtěl, aby se sedmdesátá léta vrátila, z té doby bych bral jen věk, panebože bylo mi kolem třiceti...
Proč zase kecám o něčem jiném?
Proč zase kecám o něčem jiném?
Tak jsem poznal Letohrad a jeho okolí a vůbec celé Ústeckoorlicko. Šlo o někdy až bláznivé chození krajem, kdy 50 km se rovnalo trase pro měkké nátury.
Chodili jsme, chodili, taky běhali, byli jsme mladí a neměli čas se někde zastavovat. Tak jsem vlastně samotné město Letohrad nepoznal. Pak nastaly rodinné starosti, kraj pod Orlickými horami je od Prahy trochu z ruky.
V roce 2010, děti už si užívaly samy, vystoupil jsem z vlaku, vybavený bicyklem a stanem a měl jsem pocit, že jsem tady ve městě nikdy nebyl. Tenkrát jsem začínal s tvorbou srovnávacích fotek, ale jen tak nahodile, spal jsem pod stanem u Pastvinské přehrady a hlavně jezdil, i na Orlické hory jsem vyjel, mladý důchodce.
V roce 2010, děti už si užívaly samy, vystoupil jsem z vlaku, vybavený bicyklem a stanem a měl jsem pocit, že jsem tady ve městě nikdy nebyl. Tenkrát jsem začínal s tvorbou srovnávacích fotek, ale jen tak nahodile, spal jsem pod stanem u Pastvinské přehrady a hlavně jezdil, i na Orlické hory jsem vyjel, mladý důchodce.
Loni se na mě z internetu vysypalo poměrně hodně starých fotek z Letohradu, přijel jsem už raději bez kola, abych si neublížil, a vydal se pěšky pomalu na procházku. Dvakrát jsem vlakem přijel, o městě mám konečně jakousi představu. Mám pocit, že jsem splatil kousek dluhu. Komu jsem co dlužil? No, hlavně sobě.
Leccos jsem si přečetl z dostupných textů. Jméno Letohrad existuje teprve od roku 1950, nemá žádnou souvislost s historickými názvy.
Geiersberg (Supí hora) je prastarý název, my Češi jsme si ho počeštili na Kyšperk. Počeštili málo, podle vládnoucích komoušů. Dál kopíruju z oficiálních webových stránek města:
Po válce začal nový hospodářský rozmach Kyšperka, od roku 1950 již Letohradu. Toho roku se k městu připojily okolní obce Orlice, Kunčice a Rotnek, přejmenovaný na Červenou. V té době bylo nepřípustné, aby město neslo název německého původu, proto muselo dojít k přejmenování Kyšperka. Z úřední moci bylo městu uděleno jméno Orličné. To se ale setkalo s nevolí občanů, proto se hledal název nový. Padlo několik návrhů, mezi nimi i Stalinov nebo Okurky (podle počátečních písmen obcí - Orlice, Kunčice, Rotnek, Kyšperk). Název Letohrad prosadil tehdejší kronikář František Skála jako spojení začátků slov "letovisko" a "hradisko".
Nepřísluší mi tehdejší dobu hodnotit. Vím, že se odstraňovalo všechno německé, němec se psal jenom s malým písmenem na počátku, přejmenovávala se místa, dokonce i mnozí Češi si měnili svá příjmení německého původu. Jakoby německý jazyk byl příčinou nacistické zhovadilosti. Byl jsem tehdy dítě, ale dívám se kolem sebe dnes a mám strach, tolik nenávisti kolem sebe vidím.
Jen mě napadlo, že osm kilometrů odtud je Žamberk, jehož koncovka ukazuje na německý původ, ten přežil. Třeba v Podještědí je zámek Lemberk, jméno zůstalo, vesnice pod ním jméno Lemberk ztratila, jmenuje se Lvová, mohl bych pokračovat.
Jen mě napadlo, že osm kilometrů odtud je Žamberk, jehož koncovka ukazuje na německý původ, ten přežil. Třeba v Podještědí je zámek Lemberk, jméno zůstalo, vesnice pod ním jméno Lemberk ztratila, jmenuje se Lvová, mohl bych pokračovat.
Ale přijíždím do Letohradu, abych se po městě prošel, nikoliv filozofoval, což mi určitě nesluší. Vypadám pak jako bych si v životě i něco přečetl a teď se vychloubám.
Když jedu vlakem, první vidím nádraží, na kterém funguje příjemná hospoda. Sice formou samoobsluhy, ale při druhé návštěvě jsem se dobře najedl bez chytrých návodů kuchařských odborníků, kterých se tolik potuluje po mediích.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
A ještě starší fotka z doby, kdy začínala světová válka, ještě tehdy bez pořadové číslovky první.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Nemohl jsem si odpustit zařadit toto porovnání z doby, kdy jsme radostně putovali k socialismu a málokdo tušil, kam nás cesta zavede.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Hned naproti nádraží další hospoda už brzy dopoledne otevřená. U Forchů. Jak je uvnitř, nevím, opravdu jsem nepřicestoval vymetat hospody.
Kulhající penzista se vydává na cestu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Kulhající penzista se doplahočil k Novému Dvoru, což v dávné minulosti byla sýpka, léty různě zuštechťovaná, po 2.světové válce i garážemi a dílnami. Dnešní majitelé z objektu učinili společenské centrum. Abych mohl vytvořit srovnávací fotku, musím vylézt na násep železniční trati. Léta jsem pracoval pro železnici, býval tedy i kolem dokola školen, co se smí a nesmí na kolejích. Aby se po náspu motal dědek s batohem, tak to nesmí. Dvakrát kolem mě projel vlak, raději jsem rychle skončil a zmizel, dnes není problém, aby strojvůdce zaslal echo do stanice. Sice dokážu dělat senilního usměvavého přiblblého dědečka, ale nemusí mi to vždycky sežrat.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Právě jsem prošel pod železničním náspem a dívám se na zámek. Za tohle srovnání bych ruku do ohně nestrčil, ale zhruba to tak bude, budova vpravo je dnešní řeznictví.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Kousek dál je na křižovatce ulic Jilemnického a Ústecké budova. Popisky u starých fotek mluví o divadle, na webu je psáno Dvorana, jak mi i řekli v informačním středisku. Někdy v šedesátých letech tu řádil oheň, dnes mají objekt sportovci.
Obě staré fotky jsem okopíroval na adrese:
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Na rohu ulic Jilemnického a Divadelní stojí tento dům.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Ještě než vylezu na náměstí, odskočím na náměstí Svobody, které na mě spíš působilo jako náměstí klidu
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
A jsem na náměstí, které se jmenuje Václavské. Na dolní (východní) straně stojí rodný dům Petra Jilemnického, v kterém je muzeum a informační středisko, kde mě paní ochotně informovala o věcech, které mi nebyly jasné. Na staré fotce vidím pionýry, v roce 1960 jsem už byl svazák.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Václavské náměstí od východu k západu. Hezká severní fronta. Fakt mám radost, když vidím malé město, jak pečuje o vzhled svého historického centra, neplýtvá řvavými barvami, i ta podloubí žijí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Při první návštěvě jsem měl malinko smůly. Zrovna probíhaly farmářské trhy. Jelikož jsem nic nesháněl, stánky se zbožím i auta prodávajících mi překážela. Věděl jsem, že stejně ještě přijedu. Na Václavském náměstí mají kostel svatého Václava.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/
V roce 1905 tu probíhala zřejmě nějaká sláva církevního charakteru.
V jihovýchodním cípu náměstí stojí zámek. Na památku jsem zařadil i tuto srovnávačku, kde prodávali frgále.
Ještě jeden problém se postavil do cesty. Morový sloup opravují, asi z něj dělají fešáka, je kolem něj lešení, obalené modrým obalem, naštěstí mírně průhledným. Hlavní budovou je zde kostel svatého Václava.
V Letohradě na náměstí stávala kamenná dáma, o které jsem se nic nedočetl. Nevím, jestli to není táž, co stojí uprostřed kašny v zámeckém parku. Nevím. Zmizela, aniž mi nechala vzkaz.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/
Morový sloup byl vysvěcený v roce 1725 jako poděkování, že se morová nákaza Kyšperku vyhnula. Škoda, že nemáme v naší republice místa, jimž se vyhnula nákaza komunistická...
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Všechno pěkně pohromadě i s benzinovou pumpou.
Tady na nás dýchá konec 19.století. Máme se líp než za Rakouska, podívejte se, těch aut!
Jihozápadní roh náměstí, napravo je radnice.
Stavba kanalizace z doby komunismu. Pak že se nic účelného nestavělo... Zajímavé je, že zmizel onen vyšší dům...
Aleje stromů se měnily, ale některé stromy zůstaly...
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/
Jeden z těch stromů, které se nedaly a přežily. Přeju mu ještě moc a moc let.
Starou fotku jsem okopíroval v publikaci Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - 3.díl (Libri 1998)
Poddloubí kdysi plné obchodů, též i dnes. Na levém okraji záběru je vidět zeď, která patří Letohradské pekárně, jejichž pečivo je opravdu skvělé a vůbec celé kavárenské posezení s výborně fungujícím wifi.
Ještě jednou můj oblíbenec. Mám to trochu vedle, pokud se to někomu nelíbí, nechť si obrázek zakryje.
Pohled z poddloubí mi šel velmi ztuha. Přísný kritik mi vytkne mnoho závad. Potřeboval bych býval ještě trochu couvnout, ale tam byly bedny s jablky, už takhle jsem byl podezřelý, nechodím fotografovat v příliš společenském oděvu.
Řada stromů, řada automobilů.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Radky Holendové a Pavla D.Vinkláta Album starých pohlednic Orlické hory a Podorlicko (Knihy 555 v roce 2006)
Mám pocit, že hodně podobný pohled tu už je, jsem jen dědek a má paměť je úměrná věku.
Další pohled k západu, na konci záběru vévodí radnice.
Pochod armády Franze Josefa I.
Pohled k východu.
Tady jsem byl třikrát, nakonec všechna zásobovací auta zmizela a já viděl.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Tuto fotku jsem kopíroval i s názvem Panský dům, dnes je v mírně pozměněné budově městský úřad i s městkou policií. A ulice vpravo už se jmenuje Komenského. Tam mířím
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Určitě by každý návštěvník jakéhokoliv města byl zklamaný, kdyby v Komenského ulici nebyla škola. Letohrad tou výjimkou není. Vzadu ty bývalé věžičky.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Původně se ulice jmenovala Lukavská, jako že se tudy dostanu do Lukavice, ale Jan Amos je taková celebrita našich dějin, že Lukavice neměla nárok.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Možná, že jsem mírně úchylný, že tolik záběrů na školu. Zrovna já, osoba, u které si kantoři oddechli, když jsem zmizela z dohledu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Mám pocit, že je zajímavé, jak socialističtí architekti ukazovali svým nemoderním předchůdcům, jak se má stavět. Kdo by si hrál s věžičkami?
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Další dvě fotky jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Před budovou školy vede vlevo od Komenského ulice Svatojánská ulice. Byl jsem tu před 6 lety a tenkrát mi svítilo sluníčko do ksichtu tak silně, že jsem odjel s neúspěchem.
Starou fotku jsem okopíroval v publikaci Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - 3.díl (Libri 1998)
Následují dva záběry, jaké většinou škrtám, málokdy dokážu objekty identifikovat s dneškem. Mám radost, že v Komenského ulici se mi dařilo.
Obě staré fotky jsem okopíroval na adrese:
http://www.nadraziletohrad.wz.cz/galerie/Letohrad.htm
Obě staré fotky jsem okopíroval na adrese:
http://www.nadraziletohrad.wz.cz/galerie/Letohrad.htm
Nakonec dva záběry školy, jako bych přicházel od Žamberku resp. od Lukavice.
Obě staré fotky jsem okopíroval na adrese:
Tímto se loučím s Letohradem. Jestli jsem měl cestou hloupé připomínky, nemyslel jsem je zle. Nežiju zde a město se mi líbí.
Něco jsem tu i na procházkách vyfotil jen pro radost.
Další srovnávací fotky z různých lokalit.
5 komentářů:
Díky za zajímavé pohledy a úvahy nad historií a současností našeho města. My, kteří zde žijeme, nedokážeme postřehnout některé výjimečnosti, protože je vidíme dnes s denně. Váš přístup, jako osoby z venku, je trochu jiný a vtom asi tkví to kouzlo jinakosti. Když se na to podívá i člověk, ač původem z Letohradu nebo ještě z Kyšperka, který zde již delší dobu nežije, objeví zde jistě něco, co i jeho zaujme.
Ještě jednou děkujeme.
Zdenek
Jsem rozeny Zamberak, v Letohrade jsem 4 roky studoval. Klobouk dolu za dilo ktere jste vytvoril. Skutecne unikatni!
E-mailem jsem dostal zprávu:
Milý pane,
>
> jsem rodilá Kyšperačka (opravdu, ještě doma mi pomohl na svět MUDr.
> Kowalski, což byl úžasný opravdu rodinný doktor, který se skvělým
> moderními zásadami vybaveným dětským lékařem MUDr. Dvořákem zařídili
> zdraví mnoha lidem z tohoto města), která sice pracovala na jiných
> místech, ale dodnes se domů pravidelně vrací a ráda se zabývá historií
> Kyšperka. To, co napíšu, berte jako informaci, neopravuji vás.
>
> 1) Dvorana - to bylo opravdu divadlo. Postavili je z vlastních financí,
> půjček, sbírek obyvatel města místní divadelní ochotníci ze spolku Kolár
> v r. 1925. Divadlo skvěle fungovalo, samo se uživilo, když poprvé
> vyhořelo, občané města dlužními úpisy a sbírkou, která hranice města
> přesáhla, pomohli k jeho obnově. Podruhé divadlo vyhořelo v r. 1938,
> tehdy pomohla dobrá pojistka a postavilo se znovu. Zápas o divadlo vedli
> ochotníci statečně až do padesátých let, to komouši rozhodli, že se mimo
> centr města postaví "kulturák" a tuhle připomínku prvorepublikových
> snah darovali socialistickým sportovcům- nikoli Sokolu! Ten neexistoval
> a jeho místní představitelé, stejně jako představitelé Kolára byli
> místně otravováni.
>
> Ta kamenná dáma, která se vám ztratila z kašny, je i s kašnou
> přestěhována do zámeckého parku.
>
> Mám tohle svoje rodné město moc ráda a jsem pyšná, jak se samo o sebe
> skvěle stará.
>
> Vám děkuju za tu skvělou srovnávací studii i za vlídná slova, která na
> adresu Kyšperka posíláte.
>
> E.N. (*1933)
Kde berete tu jistotu, že komunisté mohou i za zbořené věžičky na škole? Nepřeháníte to už trošku? Nemohou takhle komunisté i za nedostatek ropy, virus HIV, nemoc šílených krav a rozbitý kohoutek v nové vile?
Jinak je to pěkné, ale to remcání na bolševickou minulost je až do očí bijící.. Au au au ...
Au au au... nepodepisovat se Vás učili za komunistů či dnes za kapitalismu?
Okomentovat