Jsem narozený v Praze, ve které mám domov. Sice jsem velkou část života protoulal, ale sem se vracím, tedy se občas projdu. Velebit krásy Prahy je blbost, už mě někteří předběhli.
Každou chvíli někde narazím na starou fotku, někdo mi pošle mailem, už jsem si stačil uvědomit, že porovnávat staré a nové v Praze je nekonečné.
Někdy si říkám, že bych se měl Praze více věnovat, potom, že už jsem toho naflákal hodně, spokojený nikdy nebudu jako většina lidí.
Stane se, že jsem líný někam cestovat, venku je ráno krásné sluníčko, ráno skoro jinovatka, v pondělí, sedmu na tramvaj a za čtvrthodinu jsem na Karlově mostě. Nebudu plivat na atmosféru, kterou sem přinesl rozvoj turistiky, cizinci sem vozí peníze, Češi se jinak v cizině nechovají.
Chodíval jsem kdysi do malostranské besedy na koncerty v listopadu právě tudy. Ještě mohlo trochu poprchávat. Pohled na Hradčany je pořád stejně pěkný.
A tak jsem měl trochu štěstí, většina turistů ještě nevstala. Kdo chodí v neděli odpoledne, má smůlu.
Nechci příliš vykrádat publikace nebo české servery. Snažím se soustředit na méně známé prameny, zvláště pak na tento německý (jsou z něj obě staré fotky)
Rakušáci most nazývali po svém, my víme, že je Mánesův.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Další tři srovnávačky jsou ze Starého Města. V roce 1991 jsem si koupil nádhernou publikaci v antikvariátu. Byla to doba, kdy si lidi mysleli, že staré je nezajímavé a tak prodali i takovou nádheru za pár kaček. Fotografické album Čech 1839 - 1914 od Pavla Scheuflera vydal v roce 1989 Odeon.
První je Michalská ulice.
Na rohu Uhelného trhu a Perlové ulice stál na počátku 20.století pantáta, který vypadá jakoby ho někdo vyhodil z hospody, protože kouří. Někdo, kdo předběhl dobu o víc než 100 let. Do obchodu, který má vchod zatlučený, se chodilo za komunistů pro zaručeně výbornou šunku. Bývaly hrozné fronty, měl jsem dietu po žloutence, vlastně to bylo jediné dobré, co mi dovolili. Nevím, kdy obchod zrušili, mám pocit, že ještě nedávno fungoval s výbornou šunkou bez fronty. Holky, které postávaly v Perlovce taky odsunuli jinam v přesvědčení, že zlikvidovali prostituci.
Ani pod orlojem jsem nenašel davy, obdivující průvod apoštolů.
Poloprázdné Staroměstské náměstí není provokace. Jiné ráno jsem musel brzy ráno vstávat kvůli odběru krve. Dokonce došlo k situaci, že na starém záběru je slavnostní průvod, na dnešním jediná slečna, které se nezdařilo před mým foťákem zdrhnout.
Obě další staré fotky jsem okopíroval na adrese:
Kde jsem splašil prastarou fotku Prašné brány, nevím. Dokonce mě překvapilo, že jí v počítači mám. Zeď vpravo patří dnešnímu divadlu Hybernia, které tady bylo dříve než mnohé důležité stavby.
K Prašné bráně patří Obecní dům. Skoro mě překvapilo, že ještě za první republiky byl brána bránou.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Obecní dům čelně. V dlouhých létech mezitím zde býval rušný tramvajový provoz.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Trochu nepovedené porovnání, záběry jsou mírně rozmazané, komu se nelíbí, nechť si zakryje monitor. Už se konal velký provoz automobilů, tramvají a já dostával žízeň. Josefská kasárna se proměnila na chrám nakupujících. V době, kdy jsem dva roky byl nuceně vojínem československé lidové armády, jsem se tady musel hlásit po příjezdu na dovolenou. Dokonce prý tam zadržovali špatně ustrojené vojáky a ti museli pochodovat čelem vzad, vpravo v bok. Měl jsem štěstí, že tam zrovna seděla nějaká civilní zaměstnankyně, která mě propustila, přestože jsem měl ve vycházkové knížce záznam lítačky, že jsem je nepozdravil. Byla jich tenkrát plná Praha, chodívali ve třech, dva bažanti, jeden velitel, taky záklaďák... Bože, to byla doba. Když slyším své senilní vrstevníky, že se vojna neměla rušit...
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Určitě se časem zase Prahou projdu, ale mám dnes za povinnost celý den hladovět a pít projímadlo před zítřejším vyšetřením, musím sedět doma na zadku, tak jsem srovnávačky z Prahy zpracoval, kdyby snad zítra usoudili, že jsem k ničemu a zařízli mě.
Žádné komentáře:
Okomentovat