pátek 16. září 2016

Lanškroun


Lanškroun je zajímavé město.
Mnozí známí považují Lanškroun za město moravské. Jako kdyby to bylo důležité. Podíváme-li se na mapu, Morava je kousek, na dohled je i Kladsko, které Českému království prošustrovala Marie Terezie, připomínám, že jí království české nezajímalo, byla císařovnou rakouskou. Habsburčanka.
Lanškroun je stále na svém místě, Kladsko není pruské, ale polské, Sovětský svaz našel Polákům náhradu za zabraná území v roce 1939.
A svět se točí dál. Mně nezbývá než respektovat dějinný vývoj.
Lanškroun pro mě osobně znamená nejen město v pěkné krajině Podorlicka, ale i místo, kde se konaly zajímavé dálkové pochody. 
Lanškrounská kopa je tradiční akce, která přežila i politická zemětřesení. O Velikonocích v roce 1982 jsem se osobně zúčastnil do té doby nevídané akce, kde bylo cílem za tři dny ujít tři stokilometrové pochody. Nebudu otravovat podrobnostmi, však už jsem o tom psal.
http://vencovypindy.blogspot.cz/2012/04/blazni-v-lanskroune.html
Dnes je město v Pardubickém kraji, což je od Pardubic zdánlivě daleko, ale všichni někam musíme patřit.
Navštívím prodejnu nakladatelství Academia v Praze, kde občas dostávám knížky nejen pražácké. V koutě se skromně v krčí publikace Lanškroun na starých pohlednicích ze sbírky Karla Uhlíře. Městský úřad v Lanškrouně vydal v roce 2000.
Nevím v jakém nákladu, ale asi nás není moc, kteří mají knížku ve svém vlastnictví. Dokonce mě při focení odchytil místní občan, kde jsem to koupil.
Z drtivé většiny jsem použil k vytvoření srovnávacích fotek kopie z této publikace. Pokud je skutečnost jiná, uvedu správný pramen.

Jestliže používáme slovo lokálka, trať z České Třebové do Lanškrouna nese název spravedlivě. Spíš mě překvapila úroveň vláčku, který ně letos v Lanškrouně vyplivnul. Koleje sem byly nataženy v roce 1885. Za to, že stará fotka je jaksi kostkovaná, se těžko omlouvat. Je hodně zvětšovaná.



Nedaleko nádraží, v Nádražní ulici stávala obrovská tabáková továrna. Dnes se v ní vyrábějí židle, aby měli kuřáci na čem sedět.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/



Hned naproti je křižovatka s ulicí B.Smetany (dříve Schillerova). Mohutná budova vzadu je Odborná tkalcovská škola, ke které taky dorazím. Jak byli dřív lidé naivní, chránili svůj pozemek plůtkem, přes který bych i já přeskočil. Ani reklamu na něj nemohli umístit.



Nádražní ulice je dlouhá, vede z nádraží na náměstí, bývala lemována hotely, hospodami. Aby si host užil. Stojím na prostředku kruhového objezdu, kam se nesmí. Zvláště pak člověk mé postavy, řidiči mají pohotovost, kdy se ten blboun nakutálí někomu pod auto. Zastavil se člověk s vozidlem technických služeb a slušně mě odtud vyháněl.
"Jenom fotečku udělám a mizím"
"Když jste fotograf, to je něco jiného, nedávno jedna paní dostala 10 tisíc pokutu."
Co já jsem za fotografa...? Výši pokuty bych ukecal, to umím, udělám nechápavý ksicht, trochu pokulhávám... kdybych se podruhé narodil, hrál bych divadlo.



Stejná lokalita, trochu jsem ustoupil, zde je vidět kruhák v plné kráse. To ještě existovala lávka přes Jánský potok.
Málem bych zapomněl, kostel je svaté Maří Magdalény, věž v pozadí patří lanškrounské radnici na náměstí.



Už za Rakouska bývaly povodně. Pohled na dnešní kruhový objezd od náměstí.



Opět pohled směrem od náměstí, tentokrát bez povodně. Vpravo stával hotel Franzl, ještě dříve U města Vídně, v něm býval hostinec pro smetánku, dokonce i kardinál Piffl zde pobýval, po válce se z něj stala niklovna, v roce 1972 zbořená. V orientaci mi hlavně pomohla budovy tabákové továrny resp. továrny na židle s věžičkou a budova před továrnou.



Uhnu kousek k severu, ve Sládkově ulici stojí budova, jež kdysi patřila Dělnickému konzumnímu spolku.



Kráčel jsem dál Masarykovou ulicí, srovnávačky se mi nějak nedařily, až jsem došel na k pěkným lanškrounským rybníkům kolem klubovny rybářů, kterou jsme v roce 1982 okupovali na velikonoce a předváděli se, jak jsme výkonní. 3x100 km za tři dny. Málem jsem se rozbrečel, pomalu se doploužil na koupaliště, které je od 1.září mimo provoz, ačkoliv právě teď začalo počasí na koupání. V roce 1959 jsem byl na prázdninové praxi v České Třebové a do Lanškrouna jsem se podíval v neděli na kole. Dal jsem si k jídlu salám s cibulí, což tenkrát běžně  restaurace nabízely chudším pocestným.
Dnes mi nabídli staropolský bigos, to slovo jsem slyšel poprvé v životě, jakási obdoba boršče nebo leča, jak si kdo vybere. Chutnalo mi, pivo taky. Kolik že to je let? 57. Fuj.



Po přestávce téměř plážové odcházím na severovýchod. Ulice, která míří ke Králíkům, se jmenuje Králická. Co k fotkám říci? Nic.



Vracím se do města ulicí Dobrovského. Blízko kostela svaté Anny je Česká obecná a měšťanská škola, dnes devítiletá základní. Mírně se mi schovala za stromy, z větší části za jehličnany, takže ani čekání na zimu by mi moc nepomohlo.



Knížecí Lichtenštejnský lesní úřad na ulici Dobrovského, kdysi Anenské.



Stále na ulici Dobrovského. Hostinec U města Milána.



Starou fotku jsem okopíroval na adrese:Budova, ve které dnes sídlí Městský bytový podnik.



Srovnávačka hodně pracná. Dobrovského ulice v zatáčce, vlevo ulice Třešňovecká a také 28.října, poměrně značný provoz, auta jezdila, na mě troubila, řidiči ukazovali jako, že jsem blbej, což mi nepřipadalo původní, já se nedal...



Pohled ulicí Dobrovského od Malého náměstí vzhůru do míst, kde jsem před chvílí byl.



Dobrovského ulice prochází Malým náměstím. Socha P.Marie Bolestné se s automobilovým provozem nesnesla. Vpravo kousek hospody Krčma, hned jsem tam.



Krčma. Srdíčko mi radostí poskočí. Hospoda, která tu stála už v roce 1643, vlezl jsem dovnitř, čekal jsem nějakou noblesní provozovnu pro snoby, ale na dvoře jsem dostal levné pivo a bylo tam hezky, málem mi přinesli další.



Z Malého náměstí vychází jihovýchodně ulice Dukelských hrdinů, kdysi Friedricha Ludwiga Jahna, v budově bývala tiskárna, přestavěno podle soudobého vkusu.



Táž budova je i na tomto záběru. Bývalá (až do roku 1970) mlékárna. Komín je zde stále, jen se trochu schoval.



Jsem před lanškrounským zámkem. Bývalo tu Josefské náměstí, které je dnas pojmenováno jménem Jiráskovým, kdysi augustiánský klášter husity vypálený, zámek z něj učinil Adam Hrzán z Harasova. Ta dívka s rezavými vlasy chodí do školy... hned tam jsem.


Už jsem tu. Kdysi obecná, dnes základní devítiletá škola



Zůstávám na náměstí Aloise Jiráska. Knihovna a čítárna, dnes základní umělecká škola.



Trochu širší pohled, vpravo vedle umělecké školy knihkupectví a tiskárna "Synové R.Piffla". V domě se narodil kardinál Friedrich Gustav Piffl (1864 - 1932).
Když jsem na Jiráskovo náměstí přišel, měla škola zřejmě delší přestávku, bylo všude spousta studentů a školních dětí, které tu pobíhaly, samozřejmě nebyly potichu. Nějak jsem si nevšiml, že by si hrály s chytrými telefony, naopak bylo nebezpečí, že dostanu míčem.
Ano, stěžujeme si na mládež, že je hrozná, že by seděli furt u počítače. Nejsou spíš hrozní jejich rodiče, kteří, aby měli klid, své potomky ukládají k počítačům a chytrým mašinkám?



Školní ulice vede od školy na náměstí. Nebo obráceně? Rakouskouherskou armádu tdy nechceme.



Školní ulice jiný úhel pohledu.



Ještě přeskočím do ulice 28.října (dříve Panská), která též vede na náměstí J.M. Marků.



J.M. Marků, při mé bůhvíkolikáté návštěvě města bylo jméno pro mě novinkou. Kdo se ptá, dozví se. Jan Marcus Marci (13.6.1595 Lanškroun - 10.4.1667 Praha), lékař, profesor, prostě chytrej člověk. Ideální stav, pojmenovat hlavní náměstí podle slavného a dávno mrtvého rodáka. Jenom, co jsme museli přitloukat, pak strhávat Hitlerplatzů nebo náměstí J.V.Stalina.
Gymnázium, otevřené roku 1874, do kterého slavný rodák ještě nechodil. Ty nepochopitelné ozdoby na krajích staré fotky tam zůstaly, líp tp skenovat nešlo.





Pohled ze severního rohu náměstí po severozápadní frontě, vpravo je výrazná budova gymnázia. 



Západní roh náměstí. Procesí Božího těla. Protože jsme v Hitlerově říši, zřejmě se modlí za vítězství těch správných zbraní.



Severovýchodní strana náměstí.



Budova okresního zastupitelstva z roku 1906. Snad můžeme poděkovat všem odpovědným za rozvoj města ať už v kterékoliv politcké době, že budovu nezničili.



Tahle menší města, na která se nedostalo při rozdělování sídel okresů v roce 1960 sice byla stranou zájmu okresních bolševiků, ale díky tomu zde žádný místní soudruh nezačal stavět nějaký Kokos, jak se jejich odporným sekretariátům říkalo.
Zároveň na náměstí J.M. Marků pro dnešek končím. Šel jsem městem podle publikace, mnohé fotky byly kvůli zeleni pro mě nepoužitelné. Mám ještě spoustu starých fotek, stažených z různých serverů, které se většinou týkají náměstí, takže čekám až Svatému Petrovi dojde uhlí a ještě přijedu.
Zároveň se mi nakupilo dost fotek, na které musím přijet v zimě. ještě něco mě napadlo, začal jsem psát, ale smazal jsem onen text. Spletl jsem si Frýdlant a Lanškroun. Jsem už stár.



Pod náměstím ještě v Nádražní ulici stojí kostel svaté Maří Magdaleny.




Park za kostelem s pomníkem obětem prusko - rakouské války.



Ulice Magdalenská, dnes 5.května, na jejímž koéci je kostel svaté Maří Magdaleny.



Vracím se k nádraží ulicí B.Smetany. Pohled k východu. Napravo je vidět Odborná tkalcovská škola, dnes základka.



A tu školu vidím v plné kráse.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.aukce-pohlednic.com/


Loučím se a neloučím, jak jsem výše napsal. Takže jestli nezapomenu, do Lanškrouna ještě přijedu a jak to vidím, asi dvakrát.








3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Moc pěkné...

uhlvaclav řekl(a)...

Václave, vytváříte velice krásné srovnávací soubory. Moc Vám děkuji za tak záslužnou činnost. Uhlíř V. Lanškroun

Jan Kozak řekl(a)...

Smekám klobouk,krásná práce a obdivuhodný koníček.Těším se na to zimní pokračování.Jan Kozák,učitel ZŠ Aloise Jiráska 16.3.2017