Dnešním dnem definitivně zavírám publikaci Vydavatelství Baron z Hostivice Josefa Kárníka a Martina Klihavce Mělník na starých pohlednicích I.
Tedy, definitivně... jenom ji uložím do knihovny, určitě ji ještě mnohokrát otevřu, ale nebudu ji tahat v batohu, ničit ji. Doma už jsem na ni vylil kafe, nezničil jsem ji, ale šrámy jsou vidět. Ale odrbané knihy vždycky ukazují, že kniha byla používána k účelu, kterému byla stvořená, totiž ke čtení a prohlížení.
Krásné fotky v knížce člověka vytáhnou z gaučů, postelí, pohovek, křesel ven do mělnických vináren. Už Šimek s Grossmannem považovali za výbornou prohlídku měst z oken vinárny.
Mám tady seřazených posledních 30 srovnávaček. Nezbývá, než je předložit a dojet si do Mělníka jen tak na procházku.
Friedrich Emmanuel Tirsch, Němec z Děčína, zároveň český obrozenec, který sám sebe přejmenoval na Miroslava Tyrše, zakladatel Sokola. Jeho životopis je známý stejně jako sokolské heslo "V zdravém těle zdravý duch." Všude v naší republice najdeme Tyršovu ulici, určitě jsme u sokolovny.
Tahle stojí na svém místě od roku 1904.
V mělnické sokolovně se musela skvěle vycvičit sokolská těla, takže bylo třeba hodně škol. Vedle školních budov je sokolovna jen malinká. Do Tyršovy ulici v Mělníku se chodí za vzděláním.
Tahle podoba budovy z roku 1912, předtím byla nižší.
Státní reálné gymnázium. Tady mě chytil pán, co to fotím, že on do toho baráku chodil do školy. Prý je mu už 40. Školu si ještě pamatoval. Gratuluju, jen tak dál.
Gymnázium zde bylo až do roku 1996, to jsem ještě po městech a horách běhal, pak jsem dostal rozum. Vpravo pochopitelně sokolovna.
Ještě gymnázium, menší budova za ním je Městská obchodní škola.
Menší budova to ovšem byla tenkrát.
V roce 1921 vyrostla.
Naproti předchozí budovy v parku stával zhruba 40 let sovětský tank z druhé světové války. Tank zmizel, ovšem ulice vycházející z Tyršovy, se jmenuje U tanku. Tam stávala kaple svatého Rocha, která v roce 1926 bránila rozšíření ulice, tak padla.
Tiskárna Josefa Jelena na rohu ulice U tanku a Legionářů. Majitel si ji honem nechal vyfotit, než ji v témž roce nechal přestavět. Na budově jsem skutečně hleděl z okna kavárny. Pil jsem víno.
Na rohu tiskárny, kaple ještě stála byl vchod na okresní výstavu v Mělníce.
Na konci ulice Legionářů, kde ústí do ulice Tyršovy, stojí Vrbatova vila, dnes využitá jako mateřská škola.
Vracím se ulicí Legionářů směrem k náměstí Míru, vpravo za budovou do červena, kde je kavárna, vyčnívá budova, které jsem se před chvílí dost věnoval.
Stojím v ulici Na Aušperku, hledím na budovy v ulici Legionářů odzadu. Vila s věžičkou se jmenuje sv. Julie a nechal ji postavit Josef Victorin, majitel vinařství.
Vila Karola, kde sídlí městská knihovna.
Jižní strana kostela sv. Petra a Pavla.
Pohled od kostela k Pražské bráně. Vlevo Mělnické proboštství, vpravo dnešní základní umělecká škola.
Pohled na kostel Českou ulicí z křižovatkou s ulicí Palackého..
Česká ulice.
Budova školy v ulici Jaroslava Seiferta od náměstí Karla IV.
Dva záběry též budovy z opačného směru.
Od školy na pohled, na křižovatce ulic Jaroslava Seiferta a V Podhradí býval hostinec U Tajovskýho, pak U Chládkových, aby si žactvo zvykalo. Dnes?
Palackého ulice, pohled k severu k Pražské bráně, v bloku před ní je vinotéka s mělnickým vínem. Příjemné prostředí.
Palackého ulice, pohled opačný.
Na závěr jsem si nechal několik pohledů na kopec, ne němž je zámek a kostel. Obrázky jsou krásné, skutečnost je daleko hezčí.
Podhradí.
Mohutná budova vlevo od věže je stará latinská škola.
Silnice dolů k mostu se původně hodně kroutila. V roce 1937 byla narovnána a zrovna tady v bývalé zatáčce vzniklo vyhlídkové místo k soutoku Labe a Vltavy. Je tam dosud. Vrázova vyhlídka. Tento významný cestovatel dožil svůj dobrodružný život na Mělnicku.
Dolů směrem k mostu je jiný oblouček, tentokrát bez jména.
Hezké místo, vlevo je Frenclův lis (na víno, prosím, na víno). Najít místo, kdy zde neparkuje nějaké automobilová obluda, je složité.
Tak to je všechno z Mělníka. Ovšem publikace má v názvu jedničku s tečkou, jestli vyjde další s dvojkou a já budu chodit, kdo ví.
Další srovnávací fotky z různých lokalit.
Tedy, definitivně... jenom ji uložím do knihovny, určitě ji ještě mnohokrát otevřu, ale nebudu ji tahat v batohu, ničit ji. Doma už jsem na ni vylil kafe, nezničil jsem ji, ale šrámy jsou vidět. Ale odrbané knihy vždycky ukazují, že kniha byla používána k účelu, kterému byla stvořená, totiž ke čtení a prohlížení.
Krásné fotky v knížce člověka vytáhnou z gaučů, postelí, pohovek, křesel ven do mělnických vináren. Už Šimek s Grossmannem považovali za výbornou prohlídku měst z oken vinárny.
Mám tady seřazených posledních 30 srovnávaček. Nezbývá, než je předložit a dojet si do Mělníka jen tak na procházku.
Friedrich Emmanuel Tirsch, Němec z Děčína, zároveň český obrozenec, který sám sebe přejmenoval na Miroslava Tyrše, zakladatel Sokola. Jeho životopis je známý stejně jako sokolské heslo "V zdravém těle zdravý duch." Všude v naší republice najdeme Tyršovu ulici, určitě jsme u sokolovny.
Tahle stojí na svém místě od roku 1904.
V mělnické sokolovně se musela skvěle vycvičit sokolská těla, takže bylo třeba hodně škol. Vedle školních budov je sokolovna jen malinká. Do Tyršovy ulici v Mělníku se chodí za vzděláním.
Tahle podoba budovy z roku 1912, předtím byla nižší.
Státní reálné gymnázium. Tady mě chytil pán, co to fotím, že on do toho baráku chodil do školy. Prý je mu už 40. Školu si ještě pamatoval. Gratuluju, jen tak dál.
Gymnázium zde bylo až do roku 1996, to jsem ještě po městech a horách běhal, pak jsem dostal rozum. Vpravo pochopitelně sokolovna.
Ještě gymnázium, menší budova za ním je Městská obchodní škola.
Menší budova to ovšem byla tenkrát.
V roce 1921 vyrostla.
Naproti předchozí budovy v parku stával zhruba 40 let sovětský tank z druhé světové války. Tank zmizel, ovšem ulice vycházející z Tyršovy, se jmenuje U tanku. Tam stávala kaple svatého Rocha, která v roce 1926 bránila rozšíření ulice, tak padla.
Tiskárna Josefa Jelena na rohu ulice U tanku a Legionářů. Majitel si ji honem nechal vyfotit, než ji v témž roce nechal přestavět. Na budově jsem skutečně hleděl z okna kavárny. Pil jsem víno.
Na rohu tiskárny, kaple ještě stála byl vchod na okresní výstavu v Mělníce.
Na konci ulice Legionářů, kde ústí do ulice Tyršovy, stojí Vrbatova vila, dnes využitá jako mateřská škola.
Vracím se ulicí Legionářů směrem k náměstí Míru, vpravo za budovou do červena, kde je kavárna, vyčnívá budova, které jsem se před chvílí dost věnoval.
Stojím v ulici Na Aušperku, hledím na budovy v ulici Legionářů odzadu. Vila s věžičkou se jmenuje sv. Julie a nechal ji postavit Josef Victorin, majitel vinařství.
Vila Karola, kde sídlí městská knihovna.
Jižní strana kostela sv. Petra a Pavla.
Pohled od kostela k Pražské bráně. Vlevo Mělnické proboštství, vpravo dnešní základní umělecká škola.
Pohled na kostel Českou ulicí z křižovatkou s ulicí Palackého..
Česká ulice.
Budova školy v ulici Jaroslava Seiferta od náměstí Karla IV.
Dva záběry též budovy z opačného směru.
Od školy na pohled, na křižovatce ulic Jaroslava Seiferta a V Podhradí býval hostinec U Tajovskýho, pak U Chládkových, aby si žactvo zvykalo. Dnes?
Palackého ulice, pohled k severu k Pražské bráně, v bloku před ní je vinotéka s mělnickým vínem. Příjemné prostředí.
Palackého ulice, pohled opačný.
Na závěr jsem si nechal několik pohledů na kopec, ne němž je zámek a kostel. Obrázky jsou krásné, skutečnost je daleko hezčí.
Podhradí.
Mohutná budova vlevo od věže je stará latinská škola.
Silnice dolů k mostu se původně hodně kroutila. V roce 1937 byla narovnána a zrovna tady v bývalé zatáčce vzniklo vyhlídkové místo k soutoku Labe a Vltavy. Je tam dosud. Vrázova vyhlídka. Tento významný cestovatel dožil svůj dobrodružný život na Mělnicku.
Dolů směrem k mostu je jiný oblouček, tentokrát bez jména.
Hezké místo, vlevo je Frenclův lis (na víno, prosím, na víno). Najít místo, kdy zde neparkuje nějaké automobilová obluda, je složité.
Tak to je všechno z Mělníka. Ovšem publikace má v názvu jedničku s tečkou, jestli vyjde další s dvojkou a já budu chodit, kdo ví.
Další srovnávací fotky z různých lokalit.
Žádné komentáře:
Okomentovat