3.2.
Žádná velká propagace, kromě jednoho případu žádná recenze.
O některých filmech se píše měsíce předem, navštívím biograf a pak přemýšlím, proč tolik slov.
Italský film Šíleně šťastná promítají málo, tak málo, že jsem se na něj vypravil vysloveně nahodile, zrovna se konalo nepříjemné počasí, zrovna jsem měl čas, všechno návštěvě kina přálo.
Zaplaťpámbu.
Ukřičené Italky mi připomněly Sophii Loren, Giuliettu Massini a mnoho dalších, nádhernou italštinu ve skvělých filmech z mého mládí, kdy bolševici občas laskavě dovolili ukázat, že se filmy točí i jinde než v SSSR. V Itálii vznikaly skvělé filmy se sociální tematikou.
Nikdy jsem nebyl příznivcem dabingu, v italských filmech zvlášť, temperament se nedá napodobit.
Film asi nebude kasovním trhákem, ale hlavu ho mám plnou, směsici humoru a pláče, to snad umí jenom Italové.
6.2.
Zima patří na hory, aby si lyžaři měli kde lámat nohy. Pro nás ostatní, pěkně prosím, já chci jaro.
Určitě se mnou souhlasí i Jan Hus v Bohušovicích nad Ohří. Vždyť by se mohl nastydnout.
10.2.
Normální je nekouřit!
Když nemáš cigára.
11.2.
Červenec 1996. ODS vyhrála volby, parlamentní většinu nezískala. Snad to byl nápad Václava Havla, sociální demokraté při hlasování o důvěře odejdou ze sněmovny, tím umožní sestavení Klausovy vlády, zůstanou v opozici, Miloš Zeman se stane předsedou parlamentu.
Šlo o rozumnou dohodu, jak vybruslit z patové situace. Dohodnuto, i dětem z mateřských škol bylo vše jasné.
Miloš Zeman má v sobě kus herce, všimněte si, že nemluvím o šmíře. Projevy miluje, hlavně své. Mluvit umí, rád se poslouchá.
Dlouhý projev, o detektivku nešlo, konec známý. Ale vykecal se.
Dvacet let je pryč, týž Zeman, jenom o něco zchátralejší, sedí na Hradě či v Lánech.
Miluje své bonmoty, hodím jeden starý otřepaný, jehož on autorem není. Starého psa novým kouskům nenaučíš.
Všichni tuší jeho touhu být prezidentem celých 10 let.
Vyhlásil přesné datum, kdy národu své úmysly sdělí. Bude nás napínat?
Sedm nejbližších z Hradu mu prý radí, aby na prezidenta kandidoval.
Sedm trpaslíků přesvědčuje Sněhurku, že je nejhezčí děvče v okolí.
Nebudu si dělat srandičky, on měl vždycky blízko k lidem.
15.2.
Chodím po Mělníku, svítí sluníčko, je mi fajn. Svatováclavskou ulicí prochází muž se ženou. Manželé, přátelé?
Byli na nákupu a dohadují se, kdo z nich vykonává funkci podržtašky. Na rvačku nevypadají, míří do restaurace, je vidět, že se těší.
Snad tam ty tašky nezapomenou.
Nad vchodem do obchodu s potravinami je mimo jiné psáno, že zde je k mání i zdravá strava.
Na zdraví!
18.2.
Dnes mi napsal pán, že jsem úžasný umělec.
Je uměním se správně vožrat?
Ten pán je na mě hodný, starým lidem se má prý občas udělat radost, přece mi nebude kupovat flašku.
Mně už stejně pití nejde jako kdysi.
Slavík, zlatý nebo český, to opravdu chodí mimo mě.
A přece mě dostali. Záznam přímého přenosu vyhlašování Zlatého slavíka za rok 1966. Jsem starý, nepamatuju se, jestli jsem přenos před 50 lety sledoval, je to možné.
Kulturní dům na Smíchově, výzdoba skromná, orchestr vedený Karlem Krautgartnerem, záznam technicky mizerný, neúplný.
Účinkující jsem znal z malých divadel, vše se točilo kolem pár lidí, dodnes známých. Zpívali písničky dodnes známé.
Přímých přenosů tehdy mnoho nebylo, na účinkujících byl cítit podvědomý strach, aby něco neplácli, když promluvili. Strašně prkenné, což mě udivilo hlavně u moderátora, ale ne, u konferenciéra Darka Vostřela. V divadle Rokoko, jemuž řediteloval, si leccos dovolil, před pár diváky, ale tady si mohl vtípkem úplně zavřít cestu do televize.
Byl to divný svět, žil jsem v něm svoje mládí. Nostalgie?
Dnes máme tolik televizních programů, že se na ně nepotřebujeme dívat. Co času nám zbývá na počítač.
19.2.
Snad už sníh končí... Aspoň v Mělníku.
21.2.
Přesně tady se navzájem vítají vody ze Šumavy s vodami krkonošskými a vydávají se společně do Hamburku.
Já bych nikam nespěchal. Tady bude časem víno!
23.2.
V Holywoodu se chystají na Zlatého slavíka, jemuž po americku říkají Oscar.
Jak se rozhodnou akademici, nejchytřejší filmoví akademici na planetě Země, nevím. Je mi to fuk.
Dnes mi v brakuvzdorném biografu Aero promítli americký film Místo u moře. Úplně jsem si sedl na prdel, všimněte si, že jsem ve slově prdel nevytečkoval žádné písmeno!
Dvě a čtvrt hodiny utekly jako mžik. Fakt mě dostali, koukám, že film je též mezi nominovanými na ceny nejvyšší. Vida, některým akademikům se líbil stejný film jako mně, což je na pováženou.
26.2.
Zlonice jsou městysem. Slovo naznačuje, že kdyby se místní trochu snažili, nemají k názvu město daleko.
Možná jsem provedl něco nedovoleného. Vlezl jsem do zahrady za farou, nikdo mě nevyháněl, psa na mě nevypustili. Když jsem odpoledne odcházel na vlak, byla vrata do zahrady nedobytně uzamčená. Tak tady je fotka, kterou jsem asi správně neměl vytvořit.
I děti někdy přijdou na svět náhodou.
Ve Zlonicích se učil Antonín Dvořák řezníkem, což ho patrně nebavilo, takže se stal hudebním skladatelem a dobyl Ameriku dávno před Jágrem.
Žádná velká propagace, kromě jednoho případu žádná recenze.
O některých filmech se píše měsíce předem, navštívím biograf a pak přemýšlím, proč tolik slov.
Italský film Šíleně šťastná promítají málo, tak málo, že jsem se na něj vypravil vysloveně nahodile, zrovna se konalo nepříjemné počasí, zrovna jsem měl čas, všechno návštěvě kina přálo.
Zaplaťpámbu.
Ukřičené Italky mi připomněly Sophii Loren, Giuliettu Massini a mnoho dalších, nádhernou italštinu ve skvělých filmech z mého mládí, kdy bolševici občas laskavě dovolili ukázat, že se filmy točí i jinde než v SSSR. V Itálii vznikaly skvělé filmy se sociální tematikou.
Nikdy jsem nebyl příznivcem dabingu, v italských filmech zvlášť, temperament se nedá napodobit.
Film asi nebude kasovním trhákem, ale hlavu ho mám plnou, směsici humoru a pláče, to snad umí jenom Italové.
6.2.
Zima patří na hory, aby si lyžaři měli kde lámat nohy. Pro nás ostatní, pěkně prosím, já chci jaro.
Určitě se mnou souhlasí i Jan Hus v Bohušovicích nad Ohří. Vždyť by se mohl nastydnout.
10.2.
Normální je nekouřit!
Když nemáš cigára.
11.2.
Červenec 1996. ODS vyhrála volby, parlamentní většinu nezískala. Snad to byl nápad Václava Havla, sociální demokraté při hlasování o důvěře odejdou ze sněmovny, tím umožní sestavení Klausovy vlády, zůstanou v opozici, Miloš Zeman se stane předsedou parlamentu.
Šlo o rozumnou dohodu, jak vybruslit z patové situace. Dohodnuto, i dětem z mateřských škol bylo vše jasné.
Miloš Zeman má v sobě kus herce, všimněte si, že nemluvím o šmíře. Projevy miluje, hlavně své. Mluvit umí, rád se poslouchá.
Dlouhý projev, o detektivku nešlo, konec známý. Ale vykecal se.
Dvacet let je pryč, týž Zeman, jenom o něco zchátralejší, sedí na Hradě či v Lánech.
Miluje své bonmoty, hodím jeden starý otřepaný, jehož on autorem není. Starého psa novým kouskům nenaučíš.
Všichni tuší jeho touhu být prezidentem celých 10 let.
Vyhlásil přesné datum, kdy národu své úmysly sdělí. Bude nás napínat?
Sedm nejbližších z Hradu mu prý radí, aby na prezidenta kandidoval.
Sedm trpaslíků přesvědčuje Sněhurku, že je nejhezčí děvče v okolí.
Nebudu si dělat srandičky, on měl vždycky blízko k lidem.
15.2.
Chodím po Mělníku, svítí sluníčko, je mi fajn. Svatováclavskou ulicí prochází muž se ženou. Manželé, přátelé?
Byli na nákupu a dohadují se, kdo z nich vykonává funkci podržtašky. Na rvačku nevypadají, míří do restaurace, je vidět, že se těší.
Snad tam ty tašky nezapomenou.
Nad vchodem do obchodu s potravinami je mimo jiné psáno, že zde je k mání i zdravá strava.
Na zdraví!
18.2.
Dnes mi napsal pán, že jsem úžasný umělec.
Je uměním se správně vožrat?
Ten pán je na mě hodný, starým lidem se má prý občas udělat radost, přece mi nebude kupovat flašku.
Mně už stejně pití nejde jako kdysi.
Slavík, zlatý nebo český, to opravdu chodí mimo mě.
A přece mě dostali. Záznam přímého přenosu vyhlašování Zlatého slavíka za rok 1966. Jsem starý, nepamatuju se, jestli jsem přenos před 50 lety sledoval, je to možné.
Kulturní dům na Smíchově, výzdoba skromná, orchestr vedený Karlem Krautgartnerem, záznam technicky mizerný, neúplný.
Účinkující jsem znal z malých divadel, vše se točilo kolem pár lidí, dodnes známých. Zpívali písničky dodnes známé.
Přímých přenosů tehdy mnoho nebylo, na účinkujících byl cítit podvědomý strach, aby něco neplácli, když promluvili. Strašně prkenné, což mě udivilo hlavně u moderátora, ale ne, u konferenciéra Darka Vostřela. V divadle Rokoko, jemuž řediteloval, si leccos dovolil, před pár diváky, ale tady si mohl vtípkem úplně zavřít cestu do televize.
Byl to divný svět, žil jsem v něm svoje mládí. Nostalgie?
Dnes máme tolik televizních programů, že se na ně nepotřebujeme dívat. Co času nám zbývá na počítač.
19.2.
Snad už sníh končí... Aspoň v Mělníku.
21.2.
Přesně tady se navzájem vítají vody ze Šumavy s vodami krkonošskými a vydávají se společně do Hamburku.
Já bych nikam nespěchal. Tady bude časem víno!
23.2.
V Holywoodu se chystají na Zlatého slavíka, jemuž po americku říkají Oscar.
Jak se rozhodnou akademici, nejchytřejší filmoví akademici na planetě Země, nevím. Je mi to fuk.
Dnes mi v brakuvzdorném biografu Aero promítli americký film Místo u moře. Úplně jsem si sedl na prdel, všimněte si, že jsem ve slově prdel nevytečkoval žádné písmeno!
Dvě a čtvrt hodiny utekly jako mžik. Fakt mě dostali, koukám, že film je též mezi nominovanými na ceny nejvyšší. Vida, některým akademikům se líbil stejný film jako mně, což je na pováženou.
26.2.
Zlonice jsou městysem. Slovo naznačuje, že kdyby se místní trochu snažili, nemají k názvu město daleko.
Možná jsem provedl něco nedovoleného. Vlezl jsem do zahrady za farou, nikdo mě nevyháněl, psa na mě nevypustili. Když jsem odpoledne odcházel na vlak, byla vrata do zahrady nedobytně uzamčená. Tak tady je fotka, kterou jsem asi správně neměl vytvořit.
I děti někdy přijdou na svět náhodou.
Ve Zlonicích se učil Antonín Dvořák řezníkem, což ho patrně nebavilo, takže se stal hudebním skladatelem a dobyl Ameriku dávno před Jágrem.
Žádné komentáře:
Okomentovat