Druhá část?
Jaro 2011 bylo pro mě podivné. Nebylo mi dobře, pocity ukazovaly na něco vážnějšího, ale kdo by lítal po doktorech, že jo, ono se to nějak vyvrbí.
Na kole mi bylo líp, potřebuju pohyb, naordinoval jsem si.
Přece jsem si koupil tu krásnou publikaci, plnou historických pohlednic z kraje kolem Doks.Naložil jsem bicykl do vlaku, dojel do stanice Bezděz, dal si pivo, potom opečenou klobásu, což je na žaludeční potíže hovadina, udělalo se mi fajn, no prosím, chce to pohyb a pivo.
Cestou do Doks jsem si opisoval telefon na ubytování, sem musím přijet co nejdřív. To bylo začátkem srpna, za necelé dva týdny jsem ležel v nemocnici, co mi všechno dělali, jsem si nechtěl nechat vyprávět, dělalo se mi šoufl. Prý mi půlku tlustého střeva ufikli. Fuj.
Rozřezaný s myšlenkou, že bude líp, doktoři mě přece nebudou strašit.
Bylo líp, už nikdy úplně dobře, zase jsem začal projíždět kraj, časem kolo odložil, stačil mi vlak, autobus. Pomalu jsem zapomínal, že mi kus střeva sebrali, žiju.
Letos jsem si vzpomněl, vždyť já k těm Doksům jenom čuchnul, přece to nenechám rozdělané.
Vypadnu z vlaku, potěšilo mě, že na nádraží v Doksech je v provozu hospoda, pak že se nic nelepší.
Kdysi, za první republiky nebyly Doksy (německy Hirschberg) pro nejchudší klientelu, dnes i chudší splaší na cestu do Chorvatska, je to přece u moře.
Máchovo jezero však láká stále, sem se dá jet na chvíli, když přestane pršet, vyleze sluníčko. Zlobí-li počasí, můžeme sbalit stan a jet domů. Ideální pro mládež, zaprší, někde určitě bude disco, stan je k ničemu.
A pak, Máchův kraj je správná krajina na skutečný odpočinek, můžeme chodit po lesích a nemyslet na nic.
Vzal jsem staré fotky a courám, na náměstí momentálně trh, hlavně s hadry, tak příště. Dva dny chodím, o žádný systém se nepokouším.
Koukám, že je použitelných 50 srovnávaček, na jeden článek příliš, udělám dva, musím to nějak srovnat.
Začnu předstírat systematičnost a vezmu to od jihu.
Od náměstí Republiky vede na jih ulice 5.května.
Každý je naložený na opačné straně od centra u slavného Máchova rybníku. A tady u rybníčku, jenž se snadno překoukne, u Čepelského pod Šibeničním vrchem jsou lázně. Hotel Stadtbad. Zde se léčilo klidem a strachem z Šibeničního kopce. Wellness už nefunguje.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Stanislava Dulíka Doksy a okolí na starých pohlednicích (Baron 2009)
Na kole mi bylo líp, potřebuju pohyb, naordinoval jsem si.
Přece jsem si koupil tu krásnou publikaci, plnou historických pohlednic z kraje kolem Doks.Naložil jsem bicykl do vlaku, dojel do stanice Bezděz, dal si pivo, potom opečenou klobásu, což je na žaludeční potíže hovadina, udělalo se mi fajn, no prosím, chce to pohyb a pivo.
Cestou do Doks jsem si opisoval telefon na ubytování, sem musím přijet co nejdřív. To bylo začátkem srpna, za necelé dva týdny jsem ležel v nemocnici, co mi všechno dělali, jsem si nechtěl nechat vyprávět, dělalo se mi šoufl. Prý mi půlku tlustého střeva ufikli. Fuj.
Rozřezaný s myšlenkou, že bude líp, doktoři mě přece nebudou strašit.
Bylo líp, už nikdy úplně dobře, zase jsem začal projíždět kraj, časem kolo odložil, stačil mi vlak, autobus. Pomalu jsem zapomínal, že mi kus střeva sebrali, žiju.
Letos jsem si vzpomněl, vždyť já k těm Doksům jenom čuchnul, přece to nenechám rozdělané.
Vypadnu z vlaku, potěšilo mě, že na nádraží v Doksech je v provozu hospoda, pak že se nic nelepší.
Kdysi, za první republiky nebyly Doksy (německy Hirschberg) pro nejchudší klientelu, dnes i chudší splaší na cestu do Chorvatska, je to přece u moře.
Máchovo jezero však láká stále, sem se dá jet na chvíli, když přestane pršet, vyleze sluníčko. Zlobí-li počasí, můžeme sbalit stan a jet domů. Ideální pro mládež, zaprší, někde určitě bude disco, stan je k ničemu.
A pak, Máchův kraj je správná krajina na skutečný odpočinek, můžeme chodit po lesích a nemyslet na nic.
Vzal jsem staré fotky a courám, na náměstí momentálně trh, hlavně s hadry, tak příště. Dva dny chodím, o žádný systém se nepokouším.
Koukám, že je použitelných 50 srovnávaček, na jeden článek příliš, udělám dva, musím to nějak srovnat.
Začnu předstírat systematičnost a vezmu to od jihu.
Od náměstí Republiky vede na jih ulice 5.května.
Každý je naložený na opačné straně od centra u slavného Máchova rybníku. A tady u rybníčku, jenž se snadno překoukne, u Čepelského pod Šibeničním vrchem jsou lázně. Hotel Stadtbad. Zde se léčilo klidem a strachem z Šibeničního kopce. Wellness už nefunguje.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Stanislava Dulíka Doksy a okolí na starých pohlednicích (Baron 2009)
Kostelní se jmenovala ulice směrem k náměstí a zároveň ke kostelu v době, kdy jsme ještě nevěděli, proč slavit 5.květen.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Stanislava Dulíka Doksy a okolí na starých pohlednicích (Baron 2009)
Z ulice 5.května cestou odbočíme doleva do Panské ulice, která tehdy, v době 1.světové války nesla jméno Goethovo. Sirotčinec byl využit jako vojenský lazaret, nyní domov pro seniory, my starší se nebojíme ho nazvat důchoďákem.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Stanislava Dulíka Doksy a okolí na starých pohlednicích (Baron 2009)
Čelní pohled na tutéž budovu, obrostlou prý břečťanem. Aspoň to tvrdí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Stanislava Dulíka Doksy a okolí na starých pohlednicích (Baron 2009)
Kousek od bývalého sirotčince, málem naproti, býval hostinec Císař rakouský, dnes je v budově něco, co mizí z našeho světa, jazzový klub Píchlá nota. Jestli je pravda, co jsem zaslechl, že v tom má prsty dcera Tony Brycha, jehož skatových kreací jsem se léta nemohl nabažit, mohl bych dům nazvat Císařem skatovým.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Stanislava Dulíka Doksy a okolí na starých pohlednicích (Baron 2009)
Vracím se do ulice 5.května, kde těsně pod kostelem bývala cukrárna Karla Friedricha. Po cukru se tloustne.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Stanislava Dulíka Doksy a okolí na starých pohlednicích (Baron 2009)
Kostel svatého Bartoloměje, vpravo Berkův dům, který stával na rohu ulice tehdy Kostelní a Markplatzu.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Stanislava Dulíka Doksy a okolí na starých pohlednicích (Baron 2009)
Kostel svatého Bartoloměje při rekvírování zvonů kvůli 1.světové válce. Dnes, kdy máme atomovky, zvony necháme na kostelích viset, ať to spadne všechno najednou.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Stanislava Dulíka Doksy a okolí na starých pohlednicích (Baron 2009)
Roh ulice 5.května a náměstí republiky, kde místo již zmiňovaného Berkova domu září novotou spořitelna, jak říkáme my Češi. Postavená 1928.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Stanislava Dulíka Doksy a okolí na starých pohlednicích (Baron 2009)
Náměstí Republiky, kdysi Markplatz, to jsme ještě neměli republiku. Ale když jsem letos přijel, stánkařů tu bylo jak na Tržním náměstí. Pohled na Rathaus, tedy radnici. Uprostřed náměstí je mariánské sousoší, v podstavci jsou umístěny 4 sochy světců. Právě se tahle památka opravuje, tak časem bude v plné parádě. Přijedu se podívat.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Jižní strana náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Stanislava Dulíka Doksy a okolí na starých pohlednicích (Baron 2009)
Jižní cíp náměstí, kde je vidět vjezd do Panské ulice, kde jsem před chvílí byl a tvořil.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Jižní cíp náměstí v detailu. Je vidět podle dodávky na mém snímku, že pracovníci na sousoší pracovali.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Uprostřed náměstí kromě mariánského sousoší stála budka s teploměrem a barometrem. Jakási meteorologická stanička, což byla vynikající služba, člověk snadno zjistil, jestli je vedro a nemusel tahat po kapsách chytrý telefon.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.aukce-pohlednic.com/
Ideální situace pro fotoreportéra, který chce přivést domů fotku na důkaz, že byl v Doksech. Radnice, sousoší. To je na výstavu.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Stanislava Dulíka Doksy a okolí na starých pohlednicích (Baron 2009)
Café Stern kromě jiného nabízel každodenní koncerty a tanec, což květinářství Marcela nedělá.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Stanislava Dulíka Doksy a okolí na starých pohlednicích (Baron 2009)
Detailní pohled na sousoší směrem severním.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.aukce-pohlednic.com/
Pohled na celou severozápadní frontu náměstí. V cípu je vjezd do ulice Komenského, dříve Kamenné. Budova vpravo bývala německá škola.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Stanislava Dulíka Doksy a okolí na starých pohlednicích (Baron 2009)
Severní cíp náměstí. Vypadá to, že v šestašedesátým před focením hodně pršelo.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Žádná tramvaj, autobus nebo trolejbus, ale omnibus jezdil za mocnářství mezi Dubou a Doksy.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Stanislava Dulíka Doksy a okolí na starých pohlednicích (Baron 2009)
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Stanislava Dulíka Doksy a okolí na starých pohlednicích (Baron 2009)
Pohled na severozápad, kde nás vítá v Zámecké ulici věž dokského zámku.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Stanislava Dulíka Doksy a okolí na starých pohlednicích (Baron 2009)
A ještě jednou pro nechápavé. Před odchodem z náměstí jsem si vzpomněl. V červnu 1971 jsem plnil svůj sen a vyrazil na stokilometrový pochod, k ránu, asi po 20 km chůze v lijáku, jsem tu seděl, suchá na mně nebyla nit, přestalo pršet a já přemýšlel, jestli nejsem náhodou idiot. Další historie mého života ukázala, že spíš idiot jsem. Takoví musí být, aby normální poznali, že jsou normální.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Jsem v zámku v Doksech.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
A jsem právě v polovině svých výplodů. Jak jsem již předeslal, bude ještě další část. Pokud se někomu bude zdát tento článek blbý, slibuju, že pokračování bude ještě horší.
Fotky mimo srovnávačky jsou zde.
Mnoho dalších srovnávacích fotek z různých lokalit.
Žádné komentáře:
Okomentovat