Je to pár dnů, co jsem smolil srovnávací fotky z Vlašimi.
A hned jsem si začal tahat tričko, co se ode mě ještě může čekat. To mám z doby, kdy jsem býval žákem, pak studentem, no studentem, ale říká se jim tak. Jakmile jsem měl v kapse vysvědčení se sdělením, že postupuju do dalšího ročníku, vyhnul jsem se hovorům s rodiči, kteří měli přesvědčení, nevím, kde ho vzali, že snad by známky měly mít nižší hodnotu, vyrostl jsem a představoval další plány. Plány se časem rozplynuly, jak tak pětiletky ubíhaly.
Je začátek července a ve Vlašimi jsem tvořil, honem musím zaplnit blog, než najdu zajímavější činnost.
Heraldický znak Vlašimi jsem představil v prvním díle, tak vkládám jakýsi neoficiální symbol města Vlašim. Tady před branou Vlašimskou jsem posledně skončil a sliboval. Podle mapy jsem pořádně nezjistil, jak se tu říká. Dvůr? Nebo to patří k Husovu náměstí? Kdyby tu byla cedule nebo aspoň hostinec, abych se poptal.
Kdybych si chtěl vymýšlet, začnu tvrdit, že pobíháním s foťákem po place se snažím vyjádřit jakýsi pohyb, umělecký dojem, ale každý by poznal, že kecám. Měl jsem dost starých fotek a snažil jsem se fotit všechno, abych mohl vyhazovat. Vybírat nejlepší se mi nechce, nejsem chytře se tvářící estét. Prostě to sem fláknu všechno.
Popisovat prostor kolem dokola?
V bráně je Galerie Podblanicka, kde jsou ke spatření díla umělců z Poblanicka, pochopitelně, že existuje někdo, kdo díla vybírá, aby si kdejaký vožungr načmáral cosi na papír a chtěl to v galerii pověsit, zas tak velká není.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://tno.cz/pohledy.html
Ano, co psát? Zámek je teď v létě schovaný, ke všemu nám odvezli trafiku.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 8.díl (Libri 2011)
Pěkně je vidět, co všechno vlašimští postavili za 80 let tam, kde bývala pole.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Jiný úhel pohledu, vlevo od záložny je vidět, že pole už nejsou úplně nezastavěná. Jsme asi v době, jemuž jsme ve škole říkali socialismus.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://tno.cz/pohledy.html
Dva pohledy na tu krásu novogotickou (to jsem si přečetl).
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Kdo by nebyl zvědavý, co uvidí, až projde branou přímo pohádkovou?
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://tno.cz/pohledy.html
Hrad, který tu býval, Trčkům z Lípy a Vostrovcům z Kralovic nestačil a začali budovat zámek, což je práce nekonečná. Dnešní podobu včetně zámeckého parku získal za knížat z Auerspergu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://tno.cz/pohledy.html
Restituce se tady nekonala, zámek zůstal státu, stará se o něj město Vlašim, podle atmosféry v parku dobře.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://tno.cz/pohledy.html
Památka, připomínající starší časy, je stále k vidění.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Romantický čínský pavilón, který v blízké budoucnosti má být přístupný veřejnosti. Snad je třeba poděkovat vlašimským, že tu krásu za léta vlastnictví nenechali spadnout.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 8.díl (Libri 2011)
DOMAŠÍN
Volným procházkovým tempem je i kulhající tulák za chvíli u další brány, jež se jmenuje Domašínská.
Brána byla na počátku 21.století rekonstruována, je v ní restaurace, prý romantická, byl jsem tady brzy po ránu, nemůžu dosvědčit.
Proč jsem přijel do Domašína? Jsem zvědavý, jednou tak poklimbávám u počítače, jako každý mám i světlé chvilky, kdy skoro nespím, praštily mě stránky z Domašína, hezký web, se spoustou historických fotek.
Domašínů je v České republice víc, pletou se, tenhle mě zaujal, zvlášť když jsem zjistil, že patří k Vlašimi. Kvůli fotkám z Domašína jsem navštívil Vlašim dokonce dvakrát, prolezl kdeco.
Domašín bylo město či městečko, to je vlastně jedno, najednou se stalo osadou Vlašimi. Nikde jsem nemohl najít žádný historický znak, až mi pomohla publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách 1.díl, na Moravě a ve Slezsku z nakladatelství Libri 1996. Znak ovšem bohužel jenom černobílý.
Jak se stalo, že Vlašim spolkla Domašín? Není to jedno? Je to tak a my příchozí, tedy hosté, toto musíme respektovat.
Staré fotky z Domašína jsou na adrese:
http://www.domasin.net/stare-fotografie-a-pohlednice-domasina-a-jeho-okoli/
Okopíroval jsem jich několik, samy stránky jsou tak pěkné, že se vyplatí se do nich podívat, prohlédnout, pak použít nějaký dopravní prostředek a vyrazit, začít třeba tam, kde končí vlašimský zámecký park a zajít do hospody, která je přímo ve bráně. Pokud ovšem si chcete prohlédnou Domašín, do kterého se musí do kopce, nesmíte v té hospodě zůstat sedět do večera. Nahoře na kopci je ještě jedna a dobrá.
Pěknou radnici měli domašínští, když ještě vládli sami sobě, hospoda i spořitelna v budově byla.
Nahoře v Domašíně je kostel svatého Jakuba, cestou k němu nejedna hospoda lákala, dnes můžete nakoupit u Hrušky a strčit auťák do servisu. Reklama na autoservis mi takhle vyšla jakoby nalepená na kostele, což je náhoda.
Následují dvě srovnávačky s podobným pohledem na stoupající silnici a kostel. Měl jsem asi štěstí, že zrovna v těch dnech nebyl Domašín směrem na Vlašim průjezdný, takže auta mě neotravovala a já mohl chodit sem a tam podle libosti.
Tohle mě skutečně zaujalo, nemohl jsem pochopit stromořadí, ale vedlo k tvrzi, asi to tak bylo. Ovšem bez stromořadí centrum Domašína nezůstane, je zde vysázené nové a zase bude hezky.
V Domašíně je rybníček, pravděpodobně požární nádrž, pohled dolů směrem k Domašínské bráně je v létě zarostlý, měl jsem to sem vůbec dávat?
Ano, to je ten rybníček.
Kostel svatého Jakuba a tvrz, historie města Domašín. Vlevo před kostelem se už ukazuje Česká hospoda, na jménu nezáleží, cítil jsem se v ní fajn.
Kostel svatého Jakuba sám.
Když už jsem u hospody a u kostela, snažil jsem se pochopit vývoj pohostinství v Domašíně. Stará hospoda se rozšířila.
Trochu se porozhlédnu, než odjedu.
Tvrz. Snad se dočká důstojnějšího vzhledu.
Pohled od tvrze na sever. Silnice vede k vlašimskému letišti a do Radošovic.
Pohled od vrze k západu.
Víceúčelová budova postavená jako národní škola, dnes slouží jako pošta a nápisem na zdi hlásá poutníkům, že je zde hospůdka pod věží. Zavřená. Nevím, nejsem místní, nerad bych psal hovadiny, ale myslím, že jsou zde podepsána devadesátá léta, kdy vznikalo všude velké množství hospod a hospůdek, které časem nepřežily. Příčiny jsou různé, ukázalo se, že otpptimismus nových hostinských nebyl na místě. Dnes si lidi doma otevřou lahváč a čumí na bednu místo aby šli mezi sousedy pobesedovat, třeba i požvanit.
14.prosince 1895, historická událost v dějinách Domašína. Začal sem jezdit z Benešova vlak. Jsou to sice tři kiláky, ale tenkrát lidi nebyli líní na krok.
Jako já, jehož sem dovezl autobus.
Toto byl podle mnou vyčtených informací z internetu první vlak. Zima, topič přikládal a všichni měli radost, brali vše jako vánoční dárek. Využil jsem situace a počkal jsem si na vlak dnešní a vytvořil srovnávačku. Protože s přibývajícím věkem mám často radost jako malé dítě, málem jsem skákal radostí, kdybych to se svými zchromlými končetinami dokázal.
Na závěr ještě jeden pohled. Trochu jsem měl strach, že ten sedící pán vstane a dá mi přes hubu, že tady lítám kolem dokola a fotím nádraží i jeho.
Proč jsem přijel do Domašína? Jsem zvědavý, jednou tak poklimbávám u počítače, jako každý mám i světlé chvilky, kdy skoro nespím, praštily mě stránky z Domašína, hezký web, se spoustou historických fotek.
Domašínů je v České republice víc, pletou se, tenhle mě zaujal, zvlášť když jsem zjistil, že patří k Vlašimi. Kvůli fotkám z Domašína jsem navštívil Vlašim dokonce dvakrát, prolezl kdeco.
Domašín bylo město či městečko, to je vlastně jedno, najednou se stalo osadou Vlašimi. Nikde jsem nemohl najít žádný historický znak, až mi pomohla publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách 1.díl, na Moravě a ve Slezsku z nakladatelství Libri 1996. Znak ovšem bohužel jenom černobílý.
Jak se stalo, že Vlašim spolkla Domašín? Není to jedno? Je to tak a my příchozí, tedy hosté, toto musíme respektovat.
Staré fotky z Domašína jsou na adrese:
http://www.domasin.net/stare-fotografie-a-pohlednice-domasina-a-jeho-okoli/
Okopíroval jsem jich několik, samy stránky jsou tak pěkné, že se vyplatí se do nich podívat, prohlédnout, pak použít nějaký dopravní prostředek a vyrazit, začít třeba tam, kde končí vlašimský zámecký park a zajít do hospody, která je přímo ve bráně. Pokud ovšem si chcete prohlédnou Domašín, do kterého se musí do kopce, nesmíte v té hospodě zůstat sedět do večera. Nahoře na kopci je ještě jedna a dobrá.
Pěknou radnici měli domašínští, když ještě vládli sami sobě, hospoda i spořitelna v budově byla.
Nahoře v Domašíně je kostel svatého Jakuba, cestou k němu nejedna hospoda lákala, dnes můžete nakoupit u Hrušky a strčit auťák do servisu. Reklama na autoservis mi takhle vyšla jakoby nalepená na kostele, což je náhoda.
Následují dvě srovnávačky s podobným pohledem na stoupající silnici a kostel. Měl jsem asi štěstí, že zrovna v těch dnech nebyl Domašín směrem na Vlašim průjezdný, takže auta mě neotravovala a já mohl chodit sem a tam podle libosti.
Tohle mě skutečně zaujalo, nemohl jsem pochopit stromořadí, ale vedlo k tvrzi, asi to tak bylo. Ovšem bez stromořadí centrum Domašína nezůstane, je zde vysázené nové a zase bude hezky.
V Domašíně je rybníček, pravděpodobně požární nádrž, pohled dolů směrem k Domašínské bráně je v létě zarostlý, měl jsem to sem vůbec dávat?
Ano, to je ten rybníček.
Kostel svatého Jakuba a tvrz, historie města Domašín. Vlevo před kostelem se už ukazuje Česká hospoda, na jménu nezáleží, cítil jsem se v ní fajn.
Kostel svatého Jakuba sám.
Když už jsem u hospody a u kostela, snažil jsem se pochopit vývoj pohostinství v Domašíně. Stará hospoda se rozšířila.
Stará hospoda se rozšířila, až je z ní tohle. Doporučuju návštěvu. Začal jsem u restaurace Domašínská brána a jsem tady, ale ještě nekončím. Za chvíli odtud pojedu autobusem vlašimské MHD na nádraží.
Trochu se porozhlédnu, než odjedu.
Tvrz. Snad se dočká důstojnějšího vzhledu.
Pohled od tvrze na sever. Silnice vede k vlašimskému letišti a do Radošovic.
Pohled od vrze k západu.
Víceúčelová budova postavená jako národní škola, dnes slouží jako pošta a nápisem na zdi hlásá poutníkům, že je zde hospůdka pod věží. Zavřená. Nevím, nejsem místní, nerad bych psal hovadiny, ale myslím, že jsou zde podepsána devadesátá léta, kdy vznikalo všude velké množství hospod a hospůdek, které časem nepřežily. Příčiny jsou různé, ukázalo se, že otpptimismus nových hostinských nebyl na místě. Dnes si lidi doma otevřou lahváč a čumí na bednu místo aby šli mezi sousedy pobesedovat, třeba i požvanit.
14.prosince 1895, historická událost v dějinách Domašína. Začal sem jezdit z Benešova vlak. Jsou to sice tři kiláky, ale tenkrát lidi nebyli líní na krok.
Jako já, jehož sem dovezl autobus.
Toto byl podle mnou vyčtených informací z internetu první vlak. Zima, topič přikládal a všichni měli radost, brali vše jako vánoční dárek. Využil jsem situace a počkal jsem si na vlak dnešní a vytvořil srovnávačku. Protože s přibývajícím věkem mám často radost jako malé dítě, málem jsem skákal radostí, kdybych to se svými zchromlými končetinami dokázal.
Na závěr ještě jeden pohled. Trochu jsem měl strach, že ten sedící pán vstane a dá mi přes hubu, že tady lítám kolem dokola a fotím nádraží i jeho.
Koleje od roku 1895 jsou stále k potřebě, tak odjíždím. Bylo na čase, jak je vidět na střeše nádraží, už v té době dost pršelo.
Fotky z Domašína
Další srovnávací fotky z různých loklait
Žádné komentáře:
Okomentovat