Svatý Jene z Nepomuku, drž nad námi svoji ruku, ať nám Bůh dá co dal Tobě, by náš jazyk neshnil v hrobě.
Začátek mého pindání nemá nic společného s historií přinejmenším zajímavého místa pod Zelenou horou.
Karel Havlíček Borovský možná nikdy v Nepomuku nebyl, ale mžitky, které se mi objevují v mysli, mi spojují epigram brixenského vyhnance s rodištěm svatého Jana, jehož sochy existují v Čechách skoro na každém rohu.
Nepomuk, město, či městečko pod horou, jejíž jméno se zapsalo do české historie, rukopis Zelenohorský, jak si každý vzpomene.
Kdo chce, informace o Nepomuku si snadno vyhledá.
Někdy je mi líto, že taková zdánlivě hnízda jsou mimo turistický ruch, nebo je to dobře? Kolik krásných míst na světě, ale i nás doma, zničil turistický ruch. Nechávám, už dávno, turistické průvodce ve skříni, pokud je vůbec vlastním.
Zajímavá krajina, kousek od města piva, tedy plzeňského, málokde najdete náměstí, na kterém by se krásně sáňkovalo, kdyby to bylo povolené a byl zrovna sníh. Vlak tudy jezdí a nejezdí, nádraží se jménem Nepomuk je v jiném katastrálním území, ve Dvorci, který stejně doba přifařila k Nepomuku.
Zavedla mě sem kdysi práce zeměměřiče, na bicyklu jsem tudy projel, dálkový pochod pamatuju a ne jen jeden.
Na knížku se starými pohlednicemi jsem nikde nenarazil, teprve pár starých pohlednic ne jedné internetové adrese mě praštilo do hlavy. Osobním vlakem z Plzně není daleko, málem jsem nestačil vypít pivo z kelímku, které na plzeňském nádraží bez problémů dostanete. Prostě Plzeň je Plzeň.
Pěší cesta na nepomucké nádraží je protivná, autobus, chtěl bych říct na zavolanou, ale je to podle jízdního řádu, jezdí. Bratru i důchodci za pětku, což není pětikoruna, ale deseti, pozůstatek monarchie, kdy deset korun značilo pět zlatých, tedy pětku. Jak jednoduché.
Bohužel drtivá většina fotek, které jsem různě po internetu splašil, se týká náměstí, které se sice pěkné, ale člověk má pocit, že jaksi město ošidil. Už jsem se toulal v mnohých podobných místech, je příjemné prolézt ta místa celá. V městě je leccos, jen staré fotky mi chybí.
Autobus mě vypouští a vidím to, co tak nerad vidím. Jakýsi kamión a je z něj prodáváno. Polekal jsem se, že jsem jak Matěj Brouček navštívil jinou dobu a zrovna přivezli toaletní papír.
Fronta byla poměrně dlouhá. Na brambory, na cibuli, zřejmě nějaké družstvo nebo farma prodává plodiny za nižší cenu. V každém případě se mi pletou do záběrů.
Začátek mého pindání nemá nic společného s historií přinejmenším zajímavého místa pod Zelenou horou.
Karel Havlíček Borovský možná nikdy v Nepomuku nebyl, ale mžitky, které se mi objevují v mysli, mi spojují epigram brixenského vyhnance s rodištěm svatého Jana, jehož sochy existují v Čechách skoro na každém rohu.
Nepomuk, město, či městečko pod horou, jejíž jméno se zapsalo do české historie, rukopis Zelenohorský, jak si každý vzpomene.
Kdo chce, informace o Nepomuku si snadno vyhledá.
Někdy je mi líto, že taková zdánlivě hnízda jsou mimo turistický ruch, nebo je to dobře? Kolik krásných míst na světě, ale i nás doma, zničil turistický ruch. Nechávám, už dávno, turistické průvodce ve skříni, pokud je vůbec vlastním.
Zajímavá krajina, kousek od města piva, tedy plzeňského, málokde najdete náměstí, na kterém by se krásně sáňkovalo, kdyby to bylo povolené a byl zrovna sníh. Vlak tudy jezdí a nejezdí, nádraží se jménem Nepomuk je v jiném katastrálním území, ve Dvorci, který stejně doba přifařila k Nepomuku.
Zavedla mě sem kdysi práce zeměměřiče, na bicyklu jsem tudy projel, dálkový pochod pamatuju a ne jen jeden.
Na knížku se starými pohlednicemi jsem nikde nenarazil, teprve pár starých pohlednic ne jedné internetové adrese mě praštilo do hlavy. Osobním vlakem z Plzně není daleko, málem jsem nestačil vypít pivo z kelímku, které na plzeňském nádraží bez problémů dostanete. Prostě Plzeň je Plzeň.
Pěší cesta na nepomucké nádraží je protivná, autobus, chtěl bych říct na zavolanou, ale je to podle jízdního řádu, jezdí. Bratru i důchodci za pětku, což není pětikoruna, ale deseti, pozůstatek monarchie, kdy deset korun značilo pět zlatých, tedy pětku. Jak jednoduché.
Bohužel drtivá většina fotek, které jsem různě po internetu splašil, se týká náměstí, které se sice pěkné, ale člověk má pocit, že jaksi město ošidil. Už jsem se toulal v mnohých podobných místech, je příjemné prolézt ta místa celá. V městě je leccos, jen staré fotky mi chybí.
Autobus mě vypouští a vidím to, co tak nerad vidím. Jakýsi kamión a je z něj prodáváno. Polekal jsem se, že jsem jak Matěj Brouček navštívil jinou dobu a zrovna přivezli toaletní papír.
Fronta byla poměrně dlouhá. Na brambory, na cibuli, zřejmě nějaké družstvo nebo farma prodává plodiny za nižší cenu. V každém případě se mi pletou do záběrů.
Náměstí se svažuje k jiho-jiho-západu. Jmenuje se podle rodáka Augustina Němejce, malíře, jenž tvořil na přelomu 19. a 20.století. Asi nejznámějším dílem je opona plzeňského Divadla J. K. Tyla, jakýsi plzeňský Hynais tedy. Kopec na obzoru? Snažil jsem se podle mapy zorientovat, dospěl jsem k názoru, že napíšu nevím, bojím se, že bych napsal volovinu. Aspoň kostely, vlevo bližší je kostel svatého Jana Nepomuckého, ten vzadu je kostel svatého Jakuba.
Vpravo dole je Janotovský dům, ve kterém dnes sídlí městský úřad.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.obec-cizkov.cz/cs/obec-cizkov/historie-a-pamatky/historie/nepomuk-na-starych-pohlednicich/R128-A1475/
Vpravo dole je Janotovský dům, ve kterém dnes sídlí městský úřad.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.obec-cizkov.cz/cs/obec-cizkov/historie-a-pamatky/historie/nepomuk-na-starych-pohlednicich/R128-A1475/
Jiný pohled shora dolů. Vlevo je Městské muzeum a galerie.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Pravá strana je díky stromoví trochu ošizená.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 4.díl (Libri 2000)
Radnice detailněji.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Pohled na budovu škol.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Jiný pohled na budovu škol, před ní je vidět kašna v době mé návštěvy byla pod lešením, je třeba přijet později, až bude krásná docela.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Rok vzniku staré fotky neznám, podle tehdejších dopravních prostředků asi jde o dobu poválečnou?
Podle autobusu a štítů obchodů jde o dobu socialismu. To už určitě tehdejší architekti měli svůj plán, jak vylepšit spodek náměstí a okolí kostela. Nad výsledkem památkáři zuří, protože díky tomu se Nepomuk nedostal mezi lokality uznávanými organizací UNESCO.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Jiný pohled na stejná místa.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Pohled severozápadním směrem. Tady je vidět onen kamión, o kterém jsem psal. Fronta je už nápadně kratší.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Pohled od Plzeňské ulice. Nová výstavba u kostela je zde v zajímavém detailu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Čelní pohled na budovu škol.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Pohled vzhůru přes opravovanou kašnu. Přímo za ní je hotel, snad jsme v něm kdysi i spali, určitě jsem v něm víc jak jednou obědval, pak se nějak opravoval, asi se i jmenoval U Zeleného stromu, v něm je i Švejk restaurant. Jak vaří, nevím.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Jižní cíp náměstí, odkud podél kostela svatého Jana Nepomuckého vede Plzeňská ulice.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Vedle radnice býval pivovar s hospodou.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Pohled do jihovýchodního rohu náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Jedinou fotku mimo náměstí Augustina Němejce jsem našel. Jsem v Plzeňské ulici a dívám se na kostel svatého Jana Nepomuckého od jihozápadu.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 4.díl (Libri 2000)
DVOREC
Sice ne Nepomuk, ale přece Nepomuk. Nádraží, ležící na trati Plzeň - Horažďovice předměstí, stavějí zde rychlíky a na nástupišti je otevřený bufet, kde načepují pivo. Možná i něco jiného, ale to jsem se neptal.
Tady jsem si udělal malou radost. Ten vlak na dnešní fotografii se rozjížděl, stačil jsem ho zachytit tak, abych mohl srovnávačku použít. Pivo bylo tedy zasloužené.
Tady jsem si udělal malou radost. Ten vlak na dnešní fotografii se rozjížděl, stačil jsem ho zachytit tak, abych mohl srovnávačku použít. Pivo bylo tedy zasloužené.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Než jsem skončil své předvádění, zhasla elektřina. To bývalo za mého dětství často, měli jsme neustále připravené svíčky a petrolejovou lampu Byl jsem teď asi deset minut bezmocný, tak na tom je naše civilizace, kterou považujeme málem za vrchol.
To je z Nepomuku vše, snad se sem ještě vrátím pokochat se městem a nádhernou krajinou.
Nějaké fotky z výletu jsou zde.
Další srovnávací fotky z různých lokalit.
Žádné komentáře:
Okomentovat