pondělí 14. června 2010

Estéti

Jsem dětinský. Mám na to právo, vždyť jsem skoro stejně starý jako pan prezident. Jedu na kole, uvidím kytičku a hned jí fotím.
Třeba tyhle modrý, ty jsou hezký. To bude můj syn koukat, jak má šikovnýho tatínka. Syn kupodivu neskáče do výšky a nekřičí "Hele, kytička!". Ve třiatřiceti letech to prý nebývá obvyklé.
Hledím na obrazovku a vlevo dole, pod kytičkama jsou uložené plastové láhve. Někdo, kdo při cyklistice a bruslení dodržuje pitný režim, jak doporučují lékaři. Nápoj vypije a co s obalem?
" Když jsem to sem dovez plný, moh by to třeba někdo odvést prázdný, to už je menší práce, to nechám jinému. Nemůže bejt všechno na mně. A pak, moh (mohla) bych si upatlat ten krásnej dres nebo batůžek anebo nedejbože, ručičky! Stačí, když musím dávat v tramvaji pozor, abych si neumazal (a) prdelku.
Přišla doba estétů.
To jsem ale dneska údernej!



Facebook - Václav Víšek

Žádné komentáře: