V roce 1954 mi bylo jedenáct. Táta měl kamaráda z dětství u dráhy, dokonce na ministerstvu a ten nás provedl po nově postaveném železničním mostě v Braníku. Směli po něm zatím chodit jen pěší. Známý z ministerstva říkal tátovi, že to je most na hovno. Nedovedl jsem pochopit, že tenhle slušný pán vypouští z úst takové výrazy. A dodával, že vlaky tudy nebudou ještě dlouho jezdit. Že neexistuje žádné napojení, další osud je ve hvězdách. Byl jsem vyvalený, protože v tohhle věku jsem si nedokázal představit, že se postaví zbytečná stavba. Já měl z mostu klukovskou radost.
Často jem po něm převáděl na druhou stranu Vltavy kolo, chodilo se po něm na výlety do Chuchle. Vlaky skutečně po něm nejezdily asi za 10 let, stejně slouží spíš jako spojka s minimálním provozem. Dlouho jsem byl přesvědčený, že se mu říká Most Inteligence z důvodu, že ho nechali postavit pitomci a že je to název ironický.
Doneslo se mi časem, že na téhle absurdní stavbě pracovali právníci, lékaři a další vysokoškolští absolventi. Neprojevovali příliš velké nadšení pro komunistický režim, za odměnu se jim dostalo cti patřit mezi dělníky. Prý se mezi sebou i titulovali. "Doktore, hoď sem cihlu, podej lopatu." Proto Most Inteligence.
Slyšel jsem o právníkovi, který se jako stavař zapracoval a odmítl nabídku dělat podnikového právníka, když už ho komunisti nabídli omilostnění. Prý se mu nechtělo dělat jakéhosi šmudlu pod pitomým náměstkem. Na stavbě se cítil líp.
Co stojí Barrandovský most, jezdím na kole po něm a proto jsem na branickou raritu dlouho nevlezl. Až včera. Je v plánu, že stavba bude nějakým způsobem zakomponována do stavby železničního koridoru z Prahy do Berouna. Teď tam vládne zvláštní prostředí. Co je z kovu, je pomalu rozkrádáno, jedna kolej v provozu je, druhá tu snad ani nikdy nebyla, tam vyšlapaná pěšinka, kvetou tu kytičky. Z mostu je krásný výhled na Vltavu, na branický pivovar. Sprejeři můžou řádit bez bázně. Zaujalo mě, že vše je omšelé, zchátralé, ale schody, sice špinavé, možná odřené, ne však rozbité. Poctivé schody.
Fotky zde
nebo zde
Facebook - Václav Víšek
Často jem po něm převáděl na druhou stranu Vltavy kolo, chodilo se po něm na výlety do Chuchle. Vlaky skutečně po něm nejezdily asi za 10 let, stejně slouží spíš jako spojka s minimálním provozem. Dlouho jsem byl přesvědčený, že se mu říká Most Inteligence z důvodu, že ho nechali postavit pitomci a že je to název ironický.
Doneslo se mi časem, že na téhle absurdní stavbě pracovali právníci, lékaři a další vysokoškolští absolventi. Neprojevovali příliš velké nadšení pro komunistický režim, za odměnu se jim dostalo cti patřit mezi dělníky. Prý se mezi sebou i titulovali. "Doktore, hoď sem cihlu, podej lopatu." Proto Most Inteligence.
Slyšel jsem o právníkovi, který se jako stavař zapracoval a odmítl nabídku dělat podnikového právníka, když už ho komunisti nabídli omilostnění. Prý se mu nechtělo dělat jakéhosi šmudlu pod pitomým náměstkem. Na stavbě se cítil líp.
Co stojí Barrandovský most, jezdím na kole po něm a proto jsem na branickou raritu dlouho nevlezl. Až včera. Je v plánu, že stavba bude nějakým způsobem zakomponována do stavby železničního koridoru z Prahy do Berouna. Teď tam vládne zvláštní prostředí. Co je z kovu, je pomalu rozkrádáno, jedna kolej v provozu je, druhá tu snad ani nikdy nebyla, tam vyšlapaná pěšinka, kvetou tu kytičky. Z mostu je krásný výhled na Vltavu, na branický pivovar. Sprejeři můžou řádit bez bázně. Zaujalo mě, že vše je omšelé, zchátralé, ale schody, sice špinavé, možná odřené, ne však rozbité. Poctivé schody.
Fotky zde
nebo zde
Facebook - Václav Víšek
Žádné komentáře:
Okomentovat