neděle 18. července 2010

Jak přežít vedro

Média šílejí. Také o čem jiném by psali, když povolební jednání probíhají, na naše poměry, nebývale klidně.
Objevují se odborníci na všechno. Radí dbát na pitný režim. Normální člověk, když má žízeň, napije se. Co pít? Myslím, že každý soudný ví, co nejlépe zažene žízeň a že nejdůležitější pít něco.
Nebýt dlouho na prudkém slunci. Jo, to znamená vlézt do chládku, když už je k nevydržení. Nebo do vody. Pokud má někdo psa nebo kočku, dobře ví, že zvířata nepotřebují odborníka. Prostě někam zalezou.
Dnes ráno jsem musel vypnout rádio. Vedro, vedro! Volají posluchači a sdělují fantastickou novinku. U nich je taky vedro.
I mně je vedro. Pokolikáté už v životě?
Včera ráno v předtuše tropů jsem vzal kolo a vyjel kolem Berounky. U řeky jsou stromy, můžu se opláchnout, vzduch tu, na ropzdíl od studené místnosti v baráku, proudí.
Ve Všenorech je bufet Jana, kde už dopoledne dostanu teplé jídlo a studené pivo. Že ve vedrech pivo ne? Já zas jo. A dvě. Vím, že mne čeká tříkilometrové stoupání. Příjemným údolím, v chládku, u silnice s nepatrným provozem teče potok.
Nahoře je líp, o nějaký stupeň. Klínec, Bojov, Čísovice, Mníšek.



Na náměstí v Mníšku čepují před trafikou pivo. Rohozecké za dvacku. Sedím na zídce. Měl jsem sebou 4 staré fotky z Mníšku na porovnání. Snad budu muset přijet v listopadu. Stromy tu mají pěkné, jen kostel schovají, potvory. Jaký je pod nimi chládek! Jak se dobře sedí. Dám druhý pivo, huba by chtěla další, ale chci na Skalku.
Ne, nevyšlápl jsem po značené cyklostezce kopec celý. Kousek jsem kolo tlačil. Ale na Skalce, kdysi poddolovaném areálu, dnes opraveném, se vedro někam vytratilo. Ne, že by nebylo, ale je tu posezení v lese, pivo čepují. Zjišťuji, že chraptím. Asi po tom ledovém Rohozeckém. Paní mi podává nápoj, omlouvám se, že nemůžu mluvit. Dodávám, že aspoň nebudu kecat kraviny. Ona vypadá skoro, jako by souhlasila.
Sedím na dřevěné lavici, čtení na takové příležitosti mám sebou, a zapomínám na počasí.
Nadmořská výška přes 500 metrů. U stolu sedí skupinka, zřejmě štamgasti, Je mi tu dobře, bez televize, rádia, internetu, bez odborníků.
Až pojedu domů, sjedu pětikilometrovým klesáním do Řevnic. Tam už je zas Berounka. Prej se v těhle vedrech nedá vystrčit nos z baráku.


Facebook - Václav Víšek

Žádné komentáře: