 |
| Malostranská beseda včera a dnes |
Mnohokrát jsem tu byl, za jazzem, za folkem, za bigbítem. Vzpomínám jenom na jeden dloužek. Dlouhý čas tu jednu neděli v měsíci zpívala Zuzana Navarová. Tak dlouho jsem návštěvu odkládal, až...
Jak šly roky, ceny vstupenek rostly, ale nikdy se nedostaly do závratných částek.
Bylo to všechno trochu zašlé, něco jako smrádek, ale teploučko. Ceny občerstvení, srovnáme-li je s okolní Malou Stranou, nízké.
Měl jsem strach, když byl klub uzavřen a celá budova se začala rekonstruovat. Už jsem viděl nóbl podnik pro cizince, nějak jsem Malostranskou besedu pohřbil.
Studoval jsem program na jaře, kdy bylo ohlášeno znovuotevření. Nevypadalo to zle. Chvíli mi trvalo, než jsem se rozhoupal. Malá Strana, kam jsem kdysi dávno tolik nachodil do hospod (hlavně ke Glaubitzům), mě hodně let neláká.
Jana Spáleného a ASPM jsem tu viděl a slyšel mnohokrát. Ti sem patří. atmosféra, jaká při koncertech ASPM je tradiční. A prostředí? Byl jsem mile překvapený. Není to už otlučené, zdá se mi to ještě trochu nezabydlené, ale nemyslím, že bych sem chodil nerad.
Zmizely hajzly, záchody se těm bývalým říkat nedalo. Nábytek je jiný, byl jsem zvyklý na stolky čtvercové. Dnes jsou kulaté, je to asi věc zvyku. Vstupné i občerstvení se zvedlo, 150 za lístek není zas tolik. Za víno jsem dal 32. Je to dost, ale široko daleko asi nejlevnější. A nalévané ze sedmiček, což dříve nebylo.
Skončil koncert, jenž plnil moje očekávání, a odcházel jsem z klubu jako dříve. Po schodech, které zůstaly původní. Už mnohokrát jsem se všiml, jak kvalitní jsou staré kamenné schody. Trochu ošlapané, mají patinu, ale nejsou rozbité. Tyhle schody, oproti betonovým , se neolámou, neotlučou.
Dobrou náladu mi nemohl vzít ani nápis Starbucks Coffee na budově, kde jsem byl zvyklý na Malostranskou kavárnu. Prej dělaj dobrý kafe. Prej. Blížila se půlnoc a mumraj na Karlově mostě byl už jen malý.
Žádné komentáře:
Okomentovat