Láďa Novák

Hrál v klubu, který byl ve své době v Praze až nenáviděný. ATK, ÚDA, Dukla se postupně jmenoval mančaft sestavený z vojáků, ti kluci se většinou stávali vojáky z povolání. Měli proti dalším klubům nesrovnatelné podmínky. Byli to profesionálové, třebaže v tehdejším Československu profesionalismus neexistoval. Oficiálně. Lze se divit mladým talentovaným klukům?

Pod vedením trenéra Kolského, později Vejvody, bylo vytvořené mužstvo u nás nejlepší. Hráli skvělý fotbal, radost se na ně dívat, přestože jsme fandili soupeři. Pokud nešlo o mezinárodní zápas. Lampasákům se nadávalo, nejvíc těm, kteří sem přišli ze Sparty (Borovička, Šafránek), ale chodilo se na ně, bylo na co koukat.

Mužstvo se stalo základem jedenáctky, která se dostala až do finále mistrovství světa. Josef Masopust za svoje tehdejší výkony vyfasoval Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy. Byl vynikající, ale bez finalové účasti našich, by na něj zřejmě nedošlo. Plný nápadů, radost se na jeho výkony dívat. Takoví geniální fotbalisté ovšem můžou svoje nápady předvádět, pokud mají za zády jistotu. A tu Masopust měl. Za ním hrál, kromě jiných, Ladislav Novák.

Chováním nenápadný, ale spolehlivý. Asketa. Obránce, který nebyl nikdy (!) vyloučený. Už v tom roce 1953, kdy mu bylo 21, musel být osobností, stal se kapitánem nejen ligového klubu, ale i reprezentace. Tam chyběl za 11 let asi desetkrát, hrávalo se zhruba 8 zápasů do roka, ale těžkých. Nehrávali se soutěže proti San Marinu, Andoře a jiným. Kolik by asi měl reprezentačních zápasů v dnešní době? Myslím, že nehrál hlavně, když byl nemocný.

Napsal jsem, že se Duklákům nadávalo, Novákovi ne, toho uznávali všichni. Masopust byl často provokován, impulsívní hráč, bylo ho celé hřiště. Když ztratil balón, za ním hrál Láďa Novák. Zeď. Vžilo se označení "Masopustova Dukla". Neříkalo se jim tenkrát tak. Celá léta přiváděl Duklu na hřiště Novák.

Už je to jedno, Láďa Novák v týdnu odešel navždycky, pro mě byl ikonou Dukly právě on.