Koupil jsem si tenkrát foťák a fotil a fotil. Všechno. Jsem z Prahy, tak jsem chodil hlavně po Praze. Ulice, uličky, v té době omšelé, často s lešením, které nebylo známkou toho, že se tu něco opravuje. Báli jsme se, aby nám něco nespadlo na hlavu.
Fotil jsem moc, zpracování jsem odkládal. Celý život jsem dělal pokusy na sobě. Chtěl jsem být pořádný. Proto se negativy, uložené v zásobnících, v tichosti dočkaly moderní techniky. Dočkaly se taky toho, že jejich autor zestárnul, nemůže už tolik rajzovat jako kdysi, a našel si na ně čas.
Nejsou to žádné zázraky, už nevím, kdy a proč jsem co fotil. Vidím na nich, jak jsme chodili oblečení, v čem jsme jezdili.
Dnes jsou uličky z velké části opravené, něco to stálo, a tak místo hospod, kde čepovali pivo za pakatel, jsou zde fešné, ale drahé restaurace.
My se můžeme jenom dohadovat, co je lepší. Tehdejší stav byl neudržitelný, za 50, 100 let by všechna krása spadla. A tak jsem u prohlížení svých fotek omládl. Díru do světa s tím neudělám, ale takové to bylo...
A kdeže jsou ty zázraky?
Nefunguje? Tak to zkuste:
Žádné komentáře:
Okomentovat