Rád putuju po břehu Berounky. Proč nepřiznat, že stále víc. Vždycky jsem si Lebedi v kopcích. Pěšky, na kole. Berounka teče v pěkném údolí, vidím kopce, na které nemusím šplhat upocený s vyplazeným jazykem. Dobře vím, že se jedná náhražku, ale cesta je mimořádně malebná. Síly ubývají každým dnem. Tenhle soubor srovnávacích fotek jsem nedělal najednou. Odhaduju, že mezi první a poslední fotkou uběhla doba dvou měsíců.
Modřany - cukrovar
K Berounce trochu daleko, ale bydlím v Praze - Podolí a cestou se mi Modřany připletou. Bývala to samostatná obec, jak se tak Praha na sever od nich roztahovala, pár let po jejich povýšení na město v roce 1963, spolkl pražský Bumbrlíček i Modřany. Vesnice u Vltavy dotávala jednu ránu za druhou. Cukrovar, i jiné fabriky udělaly z Modřan průmyslové předměstí Prahy. Pomalu mizela zahradnictví, v sedmdesátých letech zmizela vesnická zástavba, vyrostla panelová sídliště. Po roce 1989 zmizely některé podniky včetně věhlasného cukrovaru. Ten byl před pár lety zbořen, developeři ohlašovali rezidenční čtvrť. Zbytky cukrovaru, včetně komínu zarůstají lebedou. Že by došly prachy? Městský úřad se snaží, ale vytvořit Modřan slušné prostředí dá asi několik desetiletí práce. Z nádraží zůstala budova, na vlak se nastupuje jinde.
Moje maminka, chudá holka, která se kdysi živila prací v nóbl rodinách, sem v padesátých letech chodila na brigády při podzimních kampaních. Měla tu čest se stát dělnickou třídou. K Vánocům si naše rodina kupovala za tyhle peníze navíc každý rok nějaký moderní stroječek. Pračku, ždímačku, vysavač. Navzdory tvrzení některých nostalgiků, nebylo za komunistů všechno zadarmo, dokonce se muselo leccos shánět pod pultem. Hrncový vysavač přežil i rok 2000. Motor ještě občas zavrčel, moc práce neudělal, po padesáti letech v bytě jsme ho vyhazovali až po smrti maminky. Bylo mi ho stejně líto, stejně jako těžké skákající ždímačky.
Teď jsem se rozkecal, ale tohle mě často napadne, projíždím-li po pěkné cyklostezce směrem na Zbraslav.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka vČechách, na Moravě a ve Slezsku (Libri 2002)
Zbraslav - náměstí
Tohle, kdysi královské město, dnes taky součást hlavního města už leží mezi Berounkou a Vltavou. Často sem na kole zamířím. Na náměstí je výborná uzenářská jídelna. Místo, abych upozornil na pomník padlých v první světove válce, myslím na flákotu... Už jsem sem před časem vkládal několik srovnání ze Zbraslavi, bez tohoto bych mohl žít, protože záběrů z náměstí je v albu Praha, Zbraslav , komplet několik.
Rozčilovalo mě, že se mi nevedlo. Jednou jsem starou fotku zapomněl doma, pak mi přímo do objektivu zasvítilo ostré sluníčko, a nakonec se mi do cesty postavil vůz na úklid a obsluha zřejmě odešla na svačinu. No, mánie, nakonec jsem, přešťastný uspěl.
Historickou fotku jsem stáhl z adresy:
Černošice
mlýn
Radotínu jsem se věnoval už na podzim, projíždím po pěkné cestě podél Berounky. Místa, která bývají často pod vodou. Na pravém břehu stával mlýn. Vlastně nevím, jestli bych neměl napsat Praha - Lipence, protože i sem Praha zalezla. Foceno je ovšem z Černošic, z místa, kde častá velká voda tolikrát vzala všechno, co se jí zrovna hodilo. Dnes je tu vybudovaná cyklostezka, která se tváří, že vydrží všechno. Uvidíme.
Historickou fotku jsem stáhl z adresy: http://www.philashop.cz/
hotel Monopol
Jeden z černošických hotelů. Chtělo by se poznamenat zašlá sláva. Lidi nevlastnili chaty a kdo na to měl, jel na prázdniny třeba do Černošic. Za pár korun vlakem. Dnes jezdíme grilovat 100 km od Prahy, na čerstvý vzduch. A protože druhý vchod do tohotu hotelu byl přímo z nástupiště, dalo se hned zasednout v pěkné zahradní restauraci. Ta nezmizela, jen je vidět snahu ji obnovit, ale... Hospoda tu je, spíš pivnice, lidovka.
Historickou fotku jsem stáhl z adresy: http://www.philashop.cz/
hotel Kulhavý
Zase kousek od nádraží, teď se tu skví nápis hotel Kazín. Snad tedy slouží k ubytování, místo stolů v zahradní restauraci jsou zde zaparkovaná auta.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Tomáše Dvořáka Pražské výletní restaurace (Muzeum hlavního města Prahy, nakladatelství Lidové noviny, 2010)
hotel Slánka
Kdo neměl rád Monopol, přelezl koleje a byl ve Slánce. Dnes nabízejí v restauraci sympatický jídelníček, jestli je tu ještě hotel? Nevím.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Tomáše Dvořáka Pražské výletní restaurace (Muzeum hlavního města Prahy, nakladatelství Lidové noviny, 2010)
Dobřichovice
restaurace U Rousků,
Z té se stala restaurace U nádraží, pamatuju jí v sedmdesátých letech jako obyčejnou hospodu. Léta byla zavřená. Kolem bývalé zahrady byl kovový plot a za plotem jabloň, pod kterou byla spousta spadlých jablek, která nikdo nesbíral. Jednotlivé tyčky plotu měly ostré špice a moje děti při jednom podzimním výletu nenapadlo nic lepšího, než na každou špičku napíchnout jablko. Však existují i fotky. O rok později si žádaly přímo Dobřichovice, aby tenhle kousek zopakovaly. Nyní restaurace funguje a párkrát jsem tu byl s obědem spokojený.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Tomáše Dvořáka Pražské výletní restaurace (Muzeum hlavního města Prahy, nakladatelství Lidové noviny, 2010)
zámek
Co jsem jenom v Černošicích a zde, v Dobřichovicích, objel výhledů na tato místa a na řeku. Dostal jsem se na místa, kde jsem v životě nebyl, lezl jsem s kolem tam, kam, podle rozumu, kolo nepatří. Žádné srovnání ze mě nevypadlo. Pohled z mostu na zámek vyšel. Vůbec, v Dobřichovicích vždycky cítím, že se tu něco dělá, a že se to dělá pro lidi. Netvrdím to, možná se mýlím.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Album starých pohlednic Křivoklátsko a Český kras (nakladatelství 555, 2004)
Řevnice
náměstí
Místo, kde jsem byl potřetí. Loni v létě stínily stromy, na jaře se mi do cesty postavilo ohromné auto. Pro majitele je možná ohromné po všech stránkách, ale mě vadilo. No, snad se nakonec povedlo...
Historickou pohlednici jsem si kdysi koupil v Řevnicích v trafice, takže jsem kopíroval ze svojí sbírky.
U Kučinů
Rrestaurace stála již v 19.století, dokonce existuje zpráva o výletu 16.února 1896, kdy výletníci vylezli z Dobřichovic na Skalku a slezli sem.
"Dobrým obědem v restauraci pana Kučiny, veselou zábavou, skončili jsme pěkný ten výlet a vlakem v 6 hodin večer vrálili se uspokojeni.“
V půlce února se stmívalo stejně brzy jako dnes, takže věřím, že zábava veselá... Jak to tu bylo za komunistů, mi nějak vypadlo z hlavy, pak tu bývala pizzerie, mimochodem výtečná, dnes je tu restaurant Republica. Tabule hlásá, že připravují prvorepublikovou kuchyni. Dvě jídla, třetí sladké, kromě minutek. Na smaženém řízku s bramborovou kaší jsem si pochutnal, jen mi bylo divné, že za 1.republiky už existovala směs na bramborovou kaši.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Tomáše Dvořáka Pražské výletní restaurace (Muzeum hlavního města Prahy, nakladatelství Lidové noviny, 2010)
Zadní Třebaň
náves s barokní kapličkou a zvoničkou svatého Jana Nepomuckého z roku 1730, kterou nechal před svým statkem postavit Jiří Šamanský, vrchní rychtář karlštejnského panství.
Historickou fotku jsem okopíroval v publikace Berounsko na starých pohlednicích (Baron 2007)
hostinec Aloise Veselého,
vydavatele této pohlednice. Hospode pamatuju jako U kapličky. Je zavřená asi tři roky. Dokonce tu i dobře vařili. Venkovská hospoda. jestli účinkovala hygiena? Nebo konkurenční hospoda přes ulici? Ač na mých fotkách se občas vyskytuje můj bicykl, pak musím upozornit, že kolo na pohlednici z roku 1926 není moje.
Historickou fotku jsem okopíroval v publikace Berounsko na starých pohlednicích (Baron 2007)
Hlásná Třebaň
náves
Teprve při druhé návštěvě jsem po dlouhém mordování pochopil, že barák vlevo s dřevěným štítem není tentýž jako kdysi. Zjevně stával blíž kapličce.
Historickou fotku jsem okopíroval v publikace Berounsko na starých pohlednicích (Baron 2007)
pohled z návsi
silnice, která rovně vede na Mořinu, před hospodou (žlutý barák) uhýbá směr doleva, do Karlštejna.
Historickou fotku jsem okopíroval v publikace Berounsko na starých pohlednicích (Baron 2007)
Karlštejn
Vesnice pod hradem se jmenuje Budňany. Tedy spíš jmenovala. Od roku 1952 se všechno jmenuje Karlštejn, včetně Poučníku na druhém břehu Berounky. Původní název hradu je Karlštejn, čeští vlastenci v 19.století jej přejmenovali na Karlův Týn a v padesátých letech, kdy se někdy i nesmyslně přejmenovávali názvy, které měli německý původ, jsme se vrátili ke jménu, které má nepochybně původ v němčině.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Album starých pohlednic Křivoklátsko a Český kras (nakladatelství 555, 2004)
Téměř stejný pohled z téměř totožného místa. Rozdíly na historických pohlednicích ale jsou viditelné. Mezi těmi, kteří kdysi navštívili hrad, nemohl chybět ani Karel Hynek Mácha. V červnu 1832 vyrazila parta mladých lidí z Prahy, cestou na hrad si s chutí zazpívali národní písně a přidali i některé polské revoluční. I zde je však zaslechly jakési nesprávné uši, a tak byli mladíci po návratu do Prahy vyslýcháni a Mácha si dokonce odnesl za údajnou výtržnost trest v podobě karceru. Bylo mu 22. Dobře si dovedu představit, jak parta mladejch byla zmožená pěší túrou, dlouhou 25-30 km, zalezli do hospody, pojedli, popili a osvěženým jim bylo jedno, že zpívají polsky. Pokud se tento můj komentář o činech velkého českého básníka někomu zdá neuctivý, tak se omlouvám. Já občas kecám.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Album starých pohlednic Křivoklátsko a Český kras (nakladatelství 555, 2004)
výletní restarace
Rudolfa Ráže. Na dnešní podobu bývalé restaurace jsem koukal udiveně. Moc jsem nedoufal, že bych ji našel, ale pohled na hrad a vůbec okolí mě přesvědčil, že je to totéž místo. Třeba mají aspoň původní sklep.
Historickou fotku jsem okopíroval v publikace Berounsko na starých pohlednicích (Baron 2007)
zahradní restaurace Pod hradem
Dříve byla U Šimečků, dnes už jenom Pod hradem. K baráku se léta chovala slušně. K posezení na zahradě (vlevo po schodech) si můžete koupit i nové hadry.
Historickou fotku jsem okopíroval v publikace Berounsko na starých pohlednicích (Baron 2007)
Budňany
Kdo chce vidět Budňany, musí do Poučníku přes most. V půli mostu se otočí a vidí pěkný pohled. Kostel svatého Palmácia a nad ním vrch Plešivec.
Historickou fotku jsem okopíroval v publikace Berounsko na starých pohlednicích (Baron 2007)
Budňany přes vodu
No a kdo chce vidět přes vodu Budňany i s hradem, musí pěkně najít místečko na břehu. Míst, kde není břeh zarostlý, je jen poskrovnu, tady jsem měl štěstí. Jo to hodně podobné. A je tu klídek. Zdá se až neskutečné, že tam naproti panuje bláznivý turistický ruch.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Album starých pohlednic Křivoklátsko a Český kras (nakladatelství 555, 2004)
hotel U nádraží
Hotel za první republiky nepamatuju, s dětmi jsem tu určitě byl v normální poloprázdné hospodě. I za komunistů byl Karlštejn místem, kde byl v sezóně frmol,jezdili jsme sem v listopadu. Kdybych tentokrát přijel v listopadu, mohlo být porovnání zajímavější, asi sem zajedu, ale snad je i tenhle pohled zajímavý.
Historickou fotku jsem okopíroval v publikace Berounsko na starých pohlednicích (Baron 2007)
nádraží
Vlakem se jezdí z Poučníku
Na první pohled se moc nezměnilo, kopec Plešivec zůstal sedět na místě, ale mašinky jsou elektrické, přes koleje se nesmí (ale chodí, to jsem viděl), vznikl podchod, který změnil podobu nádraží v levé části. V nádražní budově je otevřené okýnko - bufet. Kávu tureckou zde dostanete za 10 Kč! Ne, nechybí mi tam nula. Jakoby nevěděli, že na místech hojně turisty
navštěvovanými bývají ceny spíše nesolidní.
Historickou fotku jsem okopíroval v publikace Berounsko na starých pohlednicích (Baron 2007)
Srbsko
pohled přes řeku
V době, kdy jsem měl děti, se kterými jsem obrážel výletní místa, to jest za vlády komunistů, se do "Jugošky" dostali jen někteří šťastnější. Přesvědčoval jsem svoje potomky, že v českém Srbsku jsme vlakem za necelou hodinu a že je tady hezčí. Co je hezké je relativní, ale mně se podařilo přesvědčit i sama sebe.
V době, kdy jsem měl děti, se kterými jsem obrážel výletní místa, to jest za vlády komunistů, se do "Jugošky" dostali jen někteří šťastnější. Přesvědčoval jsem svoje potomky, že v českém Srbsku jsme vlakem za necelou hodinu a že je tady hezčí. Co je hezké je relativní, ale mně se podařilo přesvědčit i sama sebe.
Kdysi byl jediným spojením obou břehů přívoz. 6.dubna 1936 jej použil při své cestě z Tetína prezident Masaryk. V roce byla postavena lávka pro pěší., kterou v roce 1981 strhla velká voda. Ještě v témže roce byla postavena nová lávka, která již sloužila také pro auta. Tuto lávku zničila povodeň v roce 2002. V roce 2003 byla slavnostně otevřena nová bytelná stavba, most. Pokud se nepletu, tady stříhal pásku tehdy fungl nový prezident Klaus.
Historickou fotku jsem okopíroval v publikace Berounsko na starých pohlednicích (Baron 2007)
pohled přes řeku
Tady už je vidět hotel U Berounky, který byl stále zvětšován.
Historickou fotku jsem okopíroval v publikace Berounsko na starých pohlednicích (Baron 2007)
pohled přes řeku 3
Další porovnání z jiného místa.
Historickou fotku jsem okopíroval v publikace Berounsko na starých pohlednicích (Baron 2007)
hotel U Berounky
Ještě tedy hotel zblízka. Mám i starší fotku, ale tam se do porovnání nedokážu vtěsnat. Tahle hospoda bývá až přeplněná, cyklistů a pěších mraky. Já jezdím raději přes vodu do hospody, je skromnější zařízení, nižší ceny. Jen zarputilým nekuřákům se nelíbí, že hospoda je venkovského typu.
Historickou fotku jsem okopíroval v publikace Berounsko na starých pohlednicích (Baron 2007)
kaple Svatého Ivana
Barokní kaplička se zvoničkou stojí na návsi. Za nacistické okupace byl zvonek, který nese letopočet 1755, zabaven. Po válce se ho podařilo nalézt mezi jinými zvony, určenými k přetavení. Byl slavnostně vrácen na kapličku.
Historickou fotku jsem okopíroval v publikace Berounsko na starých pohlednicích (Baron 2007)
Facebook - Srovnávací fotky
1 komentář:
Dobrý den, děkuji, je to úžasné....
stejně mi přijde, že dřív měly domky hezčí architekturu a rozložení budov...
některá místa znám z let 1971-1993 časté návštěvy :-)
Lenka
Okomentovat