V Chomutově na náměstí ke mně přiběhlo cikáně. Ušmudlaný obličej, krásné černé oči.
Byl rok 1963, tenkrát si ještě neříkali Romové.
"Dobrý den, pane, chybí mi desetník na zmrzlinu, moh byste mi pučit?"
Říkám, krásná černá kukadla. Sáhnul jsem do kapsy, přišla mi do ruky koruna. Za to tenkrát byl kopeček smetanový. Poděkoval a zmizel. Několik vteřin, bylo jich kolem mě pět. Všem chyběl desetník na zmrzlinu. Ti měli smůlu.
Už slyším:
"To jsou celí voni, Cikáni."
My, gádžové se přece tak nechováme!
Kde se vzala pohádka o jezinkách?
"Jen prstíček strčíme, trochu se ohřejeme, a hned zas půjdeme."
Velký voči! Lidi mají lidské vlastnosti.
Kdo se nikdy v životě nechoval jako jezinka, nechť mi pošle svou fotografii, dám ji do zlatého rámečku a uložím do speciálního alba.
Žádné komentáře:
Okomentovat