středa 7. prosince 2011

Vy, staré Holešovice


Nevím, jak zná Jan Vodňanský staré Holešovice, ale jeho kuplet se mi přímo nabízel.

Dopravní stavby změnily v mnoha částech Holešovice k nepoznání. Kam se hrabe povodeň. Je dobré se podívat, co udělala z této čtvrti naše vzrůstající chuť cestovat, někdy jenom mánie přemísťovat zboží, materiál, sebe. Zavírám oči, vidím placku u Vltavy, navzdory častým záplavám postupně zastavěnou. Vznikla čvrť předměstského rázu, podniky malé, větší, továrničky, jatky, elektrárna, obydlí ne příliš honosná.

Druhá polovina dvacátého století dala Holešovicím na zadek, abych použil slovo bez vytečkovávání.

Osobně mám na staré Holešovice vzpomínku padesát let starou. Holešovický mlýn už nestojí, ale byla potřeba sledovat jakýsi sklad, jestli nemá tendenci spadnout. Nepamatuju se už, oč přesně šlo, ale zřejmě nic strašně důležitého, když tam posílali osmnáctiletého vyjukaného kluka. Přesně podle názoru „Pošleme tam mladýho, když to zvorá, tolik se nestane“.

Někdy jsem měl pocit, že jedu do Holešovic jenom proto, že pro mě neměli jinou činnost. Jezdily se mnou dvě figurantky v letech mezi třicítkou a čtyřicítkou. Proti mně staré, byl jsem z nich však nervózní, myslím, že ze mě měly velkou srandu. Ženy z domácnosti, kterých tenkrát bylo dost, potřebovaly si přivydělat, na velké peníze si nepřišly, neustále mě zkoušely, jestli nepůjdeme domů dřív, že si dáme ještě jedno cigárko, u něhož nezůstalo. Nikdo na nás nepospíchal, zřejmě byly se mnou rády. Mlýn už nestojí, ani voda ho nevzala. Z paměti mi vypadlo, kde stál.

Vydávám se po změnách, které tady nastaly díky magistrále, metru i železnici.





třída Dukelských hrdinů
Místo, kde se zas tolik nezměnilo, když odmyslím tramvaj, jedoucí vlevo, automobil, dnes patřící mezi veterány, za ním koňský povoz. Názvy se měnily, jako téměř všude. Hlavní třída se do roku 1950 jmenovala Bělského, podle pražského purkmistra z 19.století. Ulice kolmá nese jméno Milady Horákové, předtím Obránců míru, vpravo je náměstí s kostelem. Strossmayerovo, to byl chorvatský biskup, v letech 1961-68 se jmenovalo podle komunistického politika Václava Kopeckého. To byl velký šmejd, takže ani komunisti na jméně netrvali, pro lidi to byl stejně Štrosmajerák. Nechám jmen, mohl bych pokračovat dál a nacházet další změny. Přece jenom tohle všechno dělám hlavně kvůli fotkám.
Starou fotku jsem někde splašil na internetu, už nevím kde, datum vzniku neznám, tomu, od jsem si ji vypůjčil, se omlouvám.



nábřeží Kapitána Jaroše,
Dřívé Nové Bubenské nábřeží. Foceno z Hlávkova mostu. Charakter je hodně změněný, naštěstí jsme nezbourali kostel, který je zčásti zastíněn budovou Úrazové pojišťovny (dnešní Úřad Prahy 7). Vpravo je vidět kousek budovy Elektrických podniků. Na staré fotce je za tramvají budova, patřící Bubenskému pivovaru. Smutné, když se bourají pivovary. Sousoší je od Jana Štursy a jmenuje se Práce. Radši odtud.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Tramvaje a tramvajové tratě (Paseka 2010)



nábřeží Kapitána Jaroše
Srovnání ukazuje názorně, jak se nábřeží změnilo. Budova Elektrických podniků zůstala, jen nápis SLÁVA KOMUNISMU někam odletěl. Zde již osamělá budova je připravená na odstřel. Dobře si ji pamatuju, byla výrazná, až dnes jsem si uvědomil, že tu není. Člověk nemá proč sem zabloudit, jedině, když ho někdo vezme do auta.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Tramvaje a tramvajové tratě (Paseka 2010)



Bubenské nábřeží
Pohled od východu k západu. Osamělá budova zakrývala pohled na Úrazovou pojišťovnu a Elektrické podniky. Vlevo se jede na Hlávkův most. Situace na nástupním ostrůvku mi připomněla povídku Šimka Grossmanna Moje jízda tramvají.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Tramvaje a tramvajové tratě (Paseka 2010)



Bubenské nábřeží
Upravený Negreliho viadukt. Komu se zdá starý oblouk hezčí, musím varovat, že stejně je tomu i u mé osoby.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Tramvaje a tramvajové tratě (Paseka 2010)



Bubenská
Kdysi placka, pole, louky, močály, potom město, dnes tohle. Dívám se z Hlávkova mostu a vzpomínám, jak jsem jednou do práce tramvají nedojel. Srážka tramvají právě tady na křižovatce, praštil jsem se do hlavy, odvezli nás do nemocnice na Františku, jeden důstojník rozbitou hlavu, dali mu na obvaz brigadýrku, koukali na mě blbě, že se směju. Tvrdili, že mám otřes mozku, závodní lékař mi přikázal týden ležet. Nic mi nebylo, bral jsem nemocenskou…
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Tramvaje a tramvajové tratě (Paseka 2010)



Bubenská
Už za rok tady tramvaje přestaly jezdit. Po 77 letech. Na fotce z roku 1977 jsou zřetelné prápory a práporky. Foceno 1.května. Ano, takhle jsme odpovědně zdobili svá okna. Kdo si v takovém baráku na hlavní ulici dovolil okna nezdobit, dnes bude tvrdit, že to byl odboj, a že by se na to mělo přihlédnout při vyměřování důchodu.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Tramvaje a tramvajové tratě (Paseka 2010)



Veletržní
Na snímku z 9.5.1974 není normální provoz, ale slavnostní průvod. Ten den se definitivně přestalo vyskakovat za jízdy. Dnešní mládež ani netuší, co se všechno ve starých typech tramvají dalo dělat. Neměli jsme notebooky ani mobily, něco dělat jsme museli.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Tramvaje a tramvajové tratě (Paseka 2010)



Veletržní
Ruční pumpa na normální městské ulici je spíš raritou. Vlastně mě ani nenapadlo ji vyzkoušet.
Pletou mě dopravní značení na vozovkách, dívám-li se nepozorně, ani se nevšimnu, že to nejsou koleje.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Tramvaje a tramvajové tratě (Paseka 2010)



Veletržní palác
Odskočil jsem si od tramvají. Nevím, z jakého roku je stará fotka, kterou jsem někde stáhnul, jen vědět kde. Určitě z první republiky. Obchody, restaurace, za mého mládí fungovalo i kino Veletrhy.
Tři měsíce poté, co skončily svoje působení staré tramvaje, v srpnu 1974 palác, ve kterém sídlily organizace, zabývající se zahraničním obchodem, shořel. Hasili ho týden. Říkalo se, co asi všechno shořelo za dokumenty, že to byl požár založený. Jak to bylo? Kecy, fámy, polopravdy? Palác byl málem zbourán, ujala se ho Národní galerie.



Partyzánská
Oblast kolem holešovické elektrárny mně fascinuje. Změnilo se hodně, těžko soudit, co bylo záhodno zbourat, co se bourat nemuselo. Většina objektů rozšiřující se dopravě překážela. Několik srovnání je tedy z hodně blízkých míst, chtěl jsem výsledky přebrat, a vybrat jen něco. Internet snese všechno, každé to místo je svým způsobem zajímavé. Spíš by mě zajímalo, co se s prostorem jednou stane. Bojím se, že pozemky skoupí bohatá společnost a postaví obludu. Ale to místo opravdu působí strašně nepříjemně.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Tramvaje a tramvajové tratě (Paseka 2010)



Partyzánská
Od sedmdesátých let tu vyrostla železniční stanice Praha – Holešovice, napojená na metro C. Současná fotka ukazuje část přístřešků na nástupištích.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Tramvaje a tramvajové tratě (Paseka 2010)



Partyzánská
Domy vpravo zmizely, místo nich je podivné parkoviště, vlevo zůstal starý dům Na kovárně. I hospoda stejného jména v něm přebývá. Zde by se hodil nějaký zaplivaný pajzl. Vyvěšený jídelníček ukazuje, že jestli se jedná o pajzl, tak o lépe se tvářící. Ale ne, může to být dobrá hospoda, ale nedovedu si představit, že bych na takové místo cestoval za pivem.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Tramvaje a tramvajové tratě (Paseka 2010)



Partyzánská
Srovnání, kde je krásně vidět vpravo ulice Na Zátorách, kterou se dostaneme ke stanici metra C Nádraží Holešovice.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Tramvaje a tramvajové tratě (Paseka 2010)



Na Zátorách
Zde je vidět, proč se bouralo v ulici Na Zátorách. Tramvaj chce své.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Tramvaje a tramvajové tratě (Paseka 2010)



Na Zátorách
Křižovatka s ulicí Partyzánská z jiného pohledu.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Tramvaje a tramvajové tratě (Paseka 2010)



Na Zátorách
Stojím na křižovatce s ulicí Plynární. Komíny elektrárny. Vzadu je vidět hospoda Na kovárně.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Tramvaje a tramvajové tratě (Paseka 2010)



Plynární
Stará zástavba padla kvůli stanici metra. Podzemní dráha jezdí, slouží, je v podstatě spolehlivá, ale jakoby nikomu už nezáleželo na tom, co je kolem.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Tramvaje a tramvajové tratě (Paseka 2010)



Argentinská
Velký barák je administrativní budova bývalého podniku zahraničního obchodu Merkuria, postaveno v letech 1969-71. V roce 1975 tramvajové koleje nadobro zmizely. Dva mosty vedou přes Argentinskou ulici, dívám se na most silniční, stojím pod mostem železničním. Nelíbí se mi tu, to jsou ošklivá místa.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Tramvaje a tramvajové tratě (Paseka 2010)





Facebook – Srovnávací fotky






10 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Co na to rict, zprasit pul ctvrte umi pouze planovac centralni. Timto dekujeme minulym generacim za podporu a ucast.

Václav Víšek řekl(a)...

Děkuju za komentář.

Anonymní řekl(a)...

Pamatuji ještě staré Zátory, kdy mne ráno budilo kohoutí kokrhání. Jak jsem tak bloudila na netu, jestli bych nenašla nějaké staré fotografie, narazila jsem na váš článek. Metro je fajn, umožňuje rychle spojení s centrem, ale určitě mohlo být citlivěji zacházeno se starou zástavbou. Nějaká ta vzpomínka na historickou holešovickou zástavbu snad zůstala jenom ve filmu Záhada hlavolamu podle Foglarova románu.

Václav Víšek řekl(a)...

Ano, Holešovice jsou přesně ten případ. Jsem z Podolí, takže staré Holešovice jsem znal velice zběžně, ale některé věci fakt nemůžu pochopit. Leccos se tu zbořilo jen proto, aby se to zbořilo...

Petr Šůra řekl(a)...

Narodil jsem se tam, tak jak je to na těch starých fotkách. Staré Zátory- domečky, zahrady, větší vyšší činžovní domy, ulice a dnes??
Je to projezdní skladový metro-autobuso-tramvojový uzel. Už to není žádné město s ulicemi. Podívejte se někdy na film "Lidé z maringotek" tam jsou staré Zátory.

Václav Víšek řekl(a)...

Přiznám se k tomu, že mě zajímalo, jak se Holešovice změnily, dělám vše i pro radost z poznávání Je to už rok, co jsem tenhle soubor vytvořil, od té doby mě nenapadlo se tam jít podívat. To není hezký kout Prahy. Nechodím rád na zničená místa...

Miroslav Flora řekl(a)...

Vyrůstal jsem v bubenské části Holešovic, takže Veletržní ulici mám hluboko pod kůží. Jako kluci jsme dobře znali domy a dvory od Letné až po holešovický přístav. V roce 1979 jsme se museli vystěhovat z budovy nádraží do náhradních bytů. Když jsem se po mnoha letech do holešovic vrátil, abych zavzpomínal, bylo mi divně. A můj "rodný dům", nádraží Bubny, mě téměř rozplakal. Tolik devastace a úpadku na tak malé rozloze jsem snad nikde neviděl.

Děkuji Vám, pane Víšku, za připomínku toho, co Holešovice dělalo Holešovicemi! Váš blog se mi moc líbí a držím Vám palce v dalším doplňování.

Anonymní řekl(a)...

Jsem také narozená v Holešovicích. Ráda koukám na staré fotky a porovnávám se současností. Člověk by až brečel... Před třemi léty jsem se odstěhovala na venkov a stejně se mi stýská :-(

Jak jste komentovali Zátory - tak tady jsem něco málo našla :-)

http://prazsky.denik.cz/zpravy_region/smutny-osud-holesovickych-stinadel-20100524.html

Anonymní řekl(a)...

Moc zajímavé, některé místa v Holešovicích jsou opravdu otřesná, jako třeba zmíněná Partyzánská nebo Nádraží Holešovice, kolem Argentinské... Ale zlepšuje se to, Holešovice hodně ožívají, ale nevím, jestli je to jen nějaký idealizmus, ale z těch starých fotek to na mě působí, že tak nějak ty ulice fungovaly a že sloužily jako dobré místo k životu. Nejsem žádný staromilec, mám rád nové věci, stavby, ale jen když vznikají nějak smysluplně. "Komunisti" s tím tady fakt zatočili, ale bohužel od jejich pádu nebyl nikdo schopný tato (a že jich v Praze je!) místa nějak "vyřešit" a nikdo asi ani nechce.

Billboardy, reklamní plachty, cedule, polepy jsou snad všude kam se člověk podívá a nikomu to nevadí. Jako rodilý pražák fakt můžu na rovinu říct, že Praha opravdu není hezké město, až na pár výjimek. Je to odporné město, a nejvíc v poledne, když je modré nebe a svítí sluníčko, tak třeba horní část Václaváku nebo místa typu Florenc atd. jsou opravdu k zblití.

Anonymní řekl(a)...

Já bych jen chtěl trochu korigovat to truchlení nad vybouráním Holšovic a Bubnů a zátor. Z dnešního pohledu se sice jeví jako vybourání malebných uliček, v té době to ale byly barabizny na zboření. Bohužel nelze žít ve skanzenu, budouvy nevydrží věčně.
Co se týče odlidštění této části Holešovic, je to dáno především severojižní magistrálou a ničím jiným. I ona zmiňovaná Merkuria (teď se rozhodlo, že se bude bourat a vyroste tam za pár let nějký bezpohlavní skleňák), jak je krásně vidět na dobových fotkách, do okolí zapadla mnohem lépe v době svého vzniku, to až pozdější zástavba-nezástavba a ponechání ladem, dovedlo Holešovice, zejména v této části do stavu, viz fotky.
Já, jakožto člověk, co v Holešovicích prožil své mládí, bych rád podotknul, že ještě v půlce 90. let, působily i ta kritizovaná místa klidnějším a vřelejším dojmem, s minimem billboardů a plakátů atd.. než dnes. Bohužel ponechání na pospas rozpadu, a všudepřítomný bordel, tuto část Holešovic dost zohyzdil.