Pokud někdo čeká, že snad si budu utahovat z nové hlavy katolické církve, bude zklamán. Jen mi spojení papež František připomnělo příhodu z dětství.
Můj táta býval odborovým předákem, za první republiky, pak i po nacistické okupaci. Jeho kolegou, snad i kamarádem byl František, tedy Franta Papež.
Toho pozval i s jeho manželkou na naší chaloupku, spíš prázdninovou chatu, kterou si rodiče zřídili na Liberecku z bouračky po odsunutých Němcích.
Rostly houby, vyrazilo se do lesa. Pan Papež mi slíbil, že najdu-li pro ně hodně hříbků, dá mi stovku.
Našel jsem hodně hříbků.
Druhý den nastalo loučení, návštěva už tehdy odjížděla autem.
"Co bude s tou stovkou, pane Papež?"
Trapná chvilka, stovku jsem dostal, od rodičů vynadáno. Podle smíchu mámy po odjezdu hostů jsem pochopil, že jen naoko.
Kamarádství se stejně rozplynulo, ne kvůli mně, Franta se stal velkým soudruhem, táta reakcionářem.
Co všechno může napadnout starého sklerotika při pohledu na slova papež František...
Žádné komentáře:
Okomentovat