Začal jsem odkazem, protože se najdou zvědavci, kteří vidí "2.část" a hned hledají první. Přiznávám, že ač jsem autor těchto řádků, stává se mi často, že něco hledám a odkazy se mi náramně hodí.
V první části jsem neopustil historické náměstí, podle starých fotek měnící svoje jméno, v naší republice nic neobvyklého. Dnes Masarykovo.
Hranice jsou město poměrně velké, což je věc pohledu, podle mě dost velké, abych se v něm i dokázal ztratit. Samozřejmě, že přeháním, protože cesta na Pernštejnské náměstí je tak krátká, že ji rychle prokulhá i osoba mně podobná.
Na začátek opisuju písmena, která uvádím u každého srovnání. Znamenají, odkud jsem starou fotografii získal.
D - Fotky, které mi zaslala paní M.
E - moje vlastní fotky z roku 1969
Jsem tedy na Pernštejnském náměstí. Ošuntělost prostředí na fotce z roku 1969 je zřejmá. Zde tedy město Hranice zaslouží poklonu, celý areál zámku je nádherně zrekonstruován, slouží městu i jako radnice. Pěkné místo.
Fotka z roku 1969 je moje vlastní.
E
Jsem tedy na Pernštejnském náměstí. Ošuntělost prostředí na fotce z roku 1969 je zřejmá. Zde tedy město Hranice zaslouží poklonu, celý areál zámku je nádherně zrekonstruován, slouží městu i jako radnice. Pěkné místo.
Fotka z roku 1969 je moje vlastní.
E
Totéž místo, jen staré fotka je starší víc než půlstoletí. Při focení jsem měl za zády v podloubí restauraci U Kramplů, ve které jsem se nejen dobře najedl, ale i cítil velmi dobře. Možná proto, že bylo počasí na posezení na dvorku.
B
Hned za zámkem je bývalá hasičárna
D
Odtud scházím po schodech na Šromotovo náměstí. Tam stojí kostelík církve českobratrské evangelické
A
Kostelík, u něhož je frekventovaná autobusová zastávka, jsem se pokusil porovnat ze schodiště, po němž jsem scházel dolů. Asi bych potřeboval s foťákem ještě trochu postoupit vlevo, ale tam jsem se nedostal. Dnešní fotka je jakoby zdeformovaná. Budiž mi prominuto. Za kostelíkem je škola.
A
Ze Šromotova náměstí je pěkný pohled na zámek. Zvlášť když opadá listí.
A
Pod zámkem je údolí potoka Veličky. Trochu mě jméno zarazilo, protože jméno Velička jsem si dával dohromady se Slováckem. Poučil jsem se, vlastně proto svá putování uskutečňuju. Pěkný pohled na zámek a synagogu, ze které je výstavní síň. Díky Hranicím, že tuto stavbu poté, co nacisti zlikvidovali většinu židovského obyvatelstva, synagogu nezbořili, jak se tomu stalo v mnoha českých městech.
A
Další záběr, tentokrát bez synagogy.
B
Ulice, která vede kolem potoka Veličky, se jmenuje Čechova a právě tady, na křižovatce s třídou Československé armády, začíná.
C
Habsburská třída, taky jsem našel název, že se jmenovala po Franzi Josefovi, se jmenuje Československé armády, snad i proto, že vede kolem kasáren. Fotek z ní pár mám, ale stala se z ní dopravní tepna, po které se řítí spousta kamiónů, o idyle, jaká čiší z historické fotky se nedá mluvit. Fotit, pokud se nechci stát sebevrahem, nelze. Dnešní silnice z mého pohledu je vpravo, vlastně už stojím na ulici 28.října, moc se toho změnilo.
D
Od předešlého záběru rovně do mírného kopce a jsem na Školním náměstí, kde stával v kameni vyvedený císař František Josef I. Budova slouží jako základní umělecká škola.
A
Vlevo je fara.
A
B
Otočím-li se ke škole zády, hledím vzhůru k Masarykovu náměstí Radniční ulicí, hezkou uličkou s pěknými domy.
A
Radniční ulice mě upoutala i před 47 lety.
E
A ještě dva záběry z Radniční ulice. Zde jsem letopočet 1952 doplnil otazníkem. Na webu, z něhož jsem čerpal, je uvedený tento rok, ale nezdá se mi, že by tenkrát měla ještě paní Vonásková svoje jméno nad obchodem.
A
D
Rovnoběžná s Radniční je ulice Svatoplukova. Též pohled směrem k náměstí.
D
Teplická ulice.
A
Opouštím střed města a scházím k řece Bečvě, podél které na pravém břehu proti směru toku vede Kropáčova ulice, kde byly kdysi dávno postavené honosné vily.
B
Přecházím po mostě na levý břeh a otáčím se na město.
A
Starých fotek, které ukazují bohatě zdobený starý most, je dost, těžko se ale trefit do správného pohledu. Snad tady dvakrát se mi aspoň trochu povedlo.
A
A
Následuje několik záběrů přes Bečvu. Jsou na nich vidět vily v Kropáčově ulici, o kterých jsem se už zmínil dříve.
A
A
A
A
Na levém břehu Bečvy leží pěkné Sady Čs. legií s bazénkem.
A
Ještě jednou bazén, ve kterém bývala skalka, na níž se bylo možné nechat vyfotit. Vzadu pavilónek jako stvořený pro lázeňské koncerty. Vůbec je příjemné tudy chodit, součástí jsou lavičky s výhledy na řeku, tenisové kurty...
D
Sokolovnu si postavili v Hranicích mohutnou a hodně ji léty dostavovali. Jedná se o sportovní areál hojně využívaný. Zástupy školních dětí, co jsem potkával, snad tam chodí na tělocvik. Byl jsem hostem, poskytli mi za poplatek postel, odtud jsem tedy vycházel na potulky.
A
A
V sokolovně jsem spal, po rozloučení jsem se vydal na vlak a cestou jsem ještě na třídě 1.máje našel objekty, které přímo volaly po srovnávačce. Třeba tento bývalý telegrafní úřad.
D
Ještě dva podobné pohledy. Pak jsem zabalil foťák, zašel cestou do vinotéky ochutnat, jestli se dá jejich víno pít a odešel na nádraží.
A
B
Strávil jsem v zajímavém městě tři příjemné dny, a odjížděl s pocitem dluhu, že jsem ještě mohl něco...
Snad ještě neumřu, abych mohl svou výhrůžku, že sem znovu přijedu, splnit.
Odjížděl jsem pohodlným rychlíkem do Prahy. Měli jsme trochu smůlu, když díky smrti člověka na kolejích přijeli o dvě hodiny později.
A to je snad vše, možná jsem něco zapomněl, ale co já už v životě zapomněl... A je to pořád horší.
Fotky, nesouvisící přímo se srovnávacími fotkami jsou zde
Žádné komentáře:
Okomentovat