Vylezl jsem na Špulku

Lézt na kopce!

Samozřejmost v mém životě se stává, jak stárnu, záležitostí sváteční. Už to nejde.

Netroufám se ani na některý kopec v milovaném Českém středohoří. Každý musí vědět, že všechno jednou skončí, ale nemusím konci chodit naproti. Plány by byly, jen výsledek mi připomíná socialistické soutěžení v minulých dobách. Hodně keců.

Stále víc se dívám na kopce díky monitoru mého počítače. Před časem na mě blikl obrázek rozhledny zajímavého tvaru.

Rozhledny v posledních letech prožívají obrovskou renezanci. Rostou na kopcích, někdy i ve spolupráci s mobilními společnostmi.

Na Špulku musím. A basta. Nejde pro Pražáka o mimořádné cestování. 
Mapy, jízdní řády, předpověď počasí. Všechno najdu na internetu.

Vedro se hodí, lépe ho snáším v krajině, nadmořská výška kolem 500 metrů má k velehorám dost daleko, i tam bývá o stupínek chladněji.

Všechno jsem naplánoval takovým způsobem, že se mi o výletu v noci zdálo. Ve Vršovicích tak tak chytám místo k sezení. Vlak je plný školních výletů, snad nejedou všichni na Špulku. Vystupují v Čerčanech, míří asi k Sázavě. Papír s údaji, opsanými z jízdních řádů, jsem nechal doma, hlavně, že jsem se nezapomněl obout.

V Benešově je naproti nádraží bezvadný bufet. Znám jejich výtečné karbanátky. Točený Ferdinand. Hodinka uběhla příjemně.

Z autobusu do Divišova vystupuju po 20 minutách nad obcí Lbosín.

Letní procházky v zemědělské krajině jsem měl vždycky moc rád. Jedině pěšky s batohem na zádech si jsem schopný uvědomit její krásu. Pryč z rozžhavených pražských ulic. Chce se natáhnout do trávy? Je skoro jedenáct, tedy raději pod strom.

Cestou potkávám naučnou stezku, vytvořenou a udržovanou při životě školními dětmi z okolních vesnic.

K horolezeckým výstupům má moje procházka hodně daleko.

A je přede mnou, krasavice! 
Nápad! Po světě chodí lidé, kteří se nepotřebují zviditelňovat nesmyslnými monstry, aby ukázali své bohatsví, svou výlučnost. 
Vrch, který zdobí Špulka, se jmenuje Březák a jeho nadmořská výška je prý 532. Ale věřte zeměměřičům... prožil jsem mezi nimi celý život.

Má svého hlídače, jmenuje se Špulík.

Nastává problém, kterým kupodivu při mé pohyblivosti není 150 schodů, ale fobie z výšek. I přes Jiráskův most v Praze chodím raději metr od zábradlí. Myslím na jedno z největších životních hrdinství, kdy jsem v 17 letech se pokoušel předvést jisté slečně, jak jsem šikovný na schodech petřínské rozhledny. Hrdinně jsem se tehdy nepozvracel.
Schody kovové, s dírkami, dřevěnou konstrukcí je vidět do prostoru. Přede mnou sešla dolů rodinka s dvěma malými dětmi. Nebudu srab.
Vzhůru do nebes, pokud mě trefí šlak, pozůstalí se budou moci chlubit, že jsem nezemřel v posteli, ale při výstupu v horách, ač jen středočeských.
Vylezl jsem nahoru, přežil. Schody jsou vysoké 20 cm, na Eiffelovku bych jich potřeboval ještě 1350. 
Fouká větřík, je mi fajn. Dokonce mi chutná i voda z vodovodu, kterou sebou tahám, kdyby pivo nebylo.

Cesta dolů těžší, to už starší znají, dole návštěvní kniha, razítko, pokladnička na dobrovolné vstupné, v kovu vyvedené cedulky se jmény sponzorů, mezi nimiž jsou pro média nezajímaví obyčejní obyvatelé okolních vesnic.
Stánek otevřený až od 13 hodin, mám ještě další plány.
Tak ahoj, Špulko, vydrž tady hodně dlouho!

Mám ještě další plány. Jen co sfouknu ty 3 kiláky po vedlejší silnici do Divišova. Ano kdysi by mi stačila necelá půlhodina a ještě bych se cestou vyčural. Silnice vedlejší, úzká, na můj vkus dost frekventovaná.
Ale žijem proto, abychom překážky přehlíželi. Mám sebou pár historických fotek z Divišova, dám si pivo, vytvořím něco srovnávaček, pak ještě sjedu busem do Českého Šternberka užit si letního večera v údolí Sázavy a vláčkem domů.

Ano, podle plánu. Pivo jsem si dal, zasyčelo do mě, že jsem nestačil pochopit jeho chuť.
V hospodě pár sympatických lidí, kteří si povídali o běžných záležitostech, problémy Velké Británie nechávali britským občanům.
Nabízeli mi jídelní lístek, v horku je prověřená pravda, že hlad je jen převlečená žízeň.
Náměstí v Divišově plné vzrostlých stromů, podle starých fotek bylo takové už dávno. 
Srovnávací fotky nebudou.Sem budu muset až v zimě.
Dveře do chlíva nemůžou být zpocené jako já.
Pivo je skvělé.
A ve Šternberku už jsem byl.
Autobus do Benešova jede za hodinu.
Všechny cesty končí v hospodě.