Břevnov - Bělohorská ulice

Konečně se dostávám k tomu, abych nějak dokončil svoje toulání po Břevnově, pražské čtvrti, o které jsem věděl, že existuje, ale tak málo jsem ji znal.
V první části jsem se věnoval Břevnovu staršímu.
http://vencovypindy.blogspot.cz/2016/08/historickym-brevnovem_18.html
vynechal jsem hlavní břevnovskou třídu, kterou jezdí tramvaj, jsou zde obchody, vlastně vše, co si běžný návštěvník pod pojmem Břevnov představuje.
Skončil jsem u bývalé usedlosti Kajetánka, zbylo mi pár hotových srovnávaček, které tady představím, než se dostanu do ulice, kde kypí život Břevnova.
To jen na vysvětlení, že prvních 6 srovnávaček nelze nalézt na Bělohorské třídě.
Ještě musím uvést, že na historickou polovinu koláží, které nazývám srovnávacími fotkami, jsem opět použil kopie z krásné knihy od Jany Bělové a Renaty Kalašové Břevnov ve stínu kláštera, Hradčanům na dohled, kterou vydalo Muzeum hlavního města Prahy v roce 2016.
Skvělá publikace, za kterou není škoda utratit peníz.

Nezačal jsem od Kajetánky moc daleko. Tam, kde se stýkají ulice Na Petynce a Razimova bývala kdysi hospoda Na viničce. Dnes, jak je vidět, se zde prodává ledacos. Někde jsem četl, že tahle stavba má zmizet a nahrazena stavbou moderní. Jestli jsem se s něčím nespletl.

Ve dvacátých letech 20.století na bývalých klášterních pozemcích zástavba, podobná zahradním čtvrtím. Bydleli zde hlavně vlivní lidé z katolického prostředí, proto se říkalo Malý Vatikán.
Dvě srovnávačky z křižovatky ulic Říčanova a Dvořeckého.
Pohled ulicí Dvořeckého, Říčanova je vlevo.

Pohled ulicí Říčanovou.

Kolem ulice Pod Strahovem jsou ještě zbytky staré zástavby, které rychle mizí, jde o zajímavá místa.
Krátká ulice U Dvora, která vede od Šlikovy ulice nahoru do ulice Pod Strahovem. Zbytky staré čtvrti, zvané Tejnka. U jakého dvora? U Liborky.

Publikace uvádí čísla popisná, jinak bych místo staré fotky těžko hledal. Řeznictví Jana Kukly v budově bývalé hospody Na Bídě.

V obchodě paní Samcové v Žižkově ulici, dnes Pod Strahovem, už nic nedostanete.

Je čas se spustit o něco níže, kde je ulice Bělohorská. Jezdí po ni tramvaj, automobilový provoz není děsivý. Stojím u stanice Marjánka, za koňským povozem vede nahoru ulice Liborova, odkud jsem právě spadnul.

Popošel jsem o kousek, stanici Marjánka vidím vlevo. Zajímavé určitě je, jak si v Břevnově poradili s rozšířením Břevnovské ulici, která je ve svahu. Museli sem dovést hodně materiálu.

Na Marjánce, na Marjánce, tam se tancuje, staropražská píseň. Památka na vlídnou hostinskou Marii Černou, rozenou Ziegelmeistrovou, která zemřela v roce 1862. Pak se hospoda dostala do majetku rodiny Tellingerů. Společenské centrum, taneční sál, galerie, bufet, ale také třeba sklad uhlí. Za komunistů hlavně bufet.

Dnes už se zase Na Marjánce tancuje, hraje duo Yamaha. Já jsem myslel, že toto duo je jen marketingovým tahem pana Peterky, ale oni snad skutečně umí hrát...

Proč ne, já tam chodit nebudu, bolí mě nohy.

Nabízím 4 srovnávací fotky, každá z jiné doby, jiné atmosféry.

Na Marjánce se nejen tancovalo, od roku 1910 i chodilo do školy. Jmenovala se Jubilejní.

Postupuji od Marjánky směrem vzhůru.

Václav Klaus, břevnovský hrnčíř, dnes banka.

Zastavím se v místech, kde vychází z Bělohorské ulice místní ulička Tejnka (vlevo). Obuvník Jan Buchal má před kšeftem sešlost.

V sousedství místo výčepu lihovin prodávají praádlo.

V místě, kde se od Tejnky odděluje Fastrova ulice bývala hospoda U Štraubů. Bernášek byl krejčí.

Trafika invalidy Slabocha.

Vesnice Tejnka v blízkosti břevnovského kláštera se časem spojila s Břevnovem.

Zůstalo jen pár původních domů.

Třeba škola, kterou odesilatel pohlednice popsal tak důkladně, že jsem bez práce.

V padesátých letech dostala pravá strana ve směru nahoru tuto šířku a podobu. V rohovém domě je sice lékárna, ale doporučuju se vykašlat na léky, stejně umřete, kousek dál mají dobré víno. Budete sice nemocní, ale veselí.

Rozšiřování Bělohorské třídy odnesl i hostinec U Kaštanu. Zahradní restauraci, který využívali Sokolové, hasiči, ochotníci, zde byla založená v roce 1878. demokratůSociálně demokratická strana československá v Rakousku. Jednou z vůdčích osobností tehdejších sociálních byl Ladislav Zápotocký - Budečský, jehož syn harmonikář Tonda, zvaný také Ušatý torpédo, se stal v roce druhým dělnickým prezidentem. To byl titul! Dům se stal po roce 1953 na dlouhá léta Muzeem dělnického hnutí, dnes slouží různým kulturním aktivitám.

Stále U Kaštanu, jen zadní trakt.

U břevnovského kláštera končí frekventovaná Patočkova ulice, Bělohorská přebírá její provoz. V těchto místech je proti klášteru budova, jež byla první školní budovou v Břevnově, dnes anglo - německá obchodní akademie.

Bělohorská naprosto ztratila svou podobu, najdou se jen zbytky jako je řeznictví Františka Hajného. Jitrnice ovšem už neprodávají.

Ještě kousek a jsem na Bílé hoře. Zpětný pohled.

Teprve letos v létě jsem se dozvěděl, že známá Velká hospoda na konečné dvaadvacítky není v Břevnově. Podle katasstrálních hranic jsou tady Řepy.

I poutní areál s kostelem Panny Marie Vítězné leží v Řepích. Pracuje se na něm.

Kousek odtud je mohyla, připomínající bitvu Na Bílé hoře, ta dokonce leží v Ruzyni. Dál se nevydám, kdoví, kde bych skončil. Končí zde i publikace.
Slyšel jsem v nějaké hospodě, kdyby Habsburkové pamatnou bitvu nevyhráli, stal se českým králem Fridrich z Falce a pokus o naše poněmčení by byl důkladnější než rakouský.
Ale lidi toho nakecaj... Buďme rádi, že máme na co svádět všechny české neúspěchy.


Trochu jsem poznal pražskou čtvť - Břevnov, myslím, že se sem v zimě podívám, jak říkám, až opadá listí.


Další srovnávací fotky z různých lokalit