čtvrtek 20. října 2016

Do království polévek




Ve svých 17 letech, na přelomu let padesátých a šedesátých 20.století, jsem si uměl uvařit čaj, někdy jsem ho ani nepřipálil. Prázdninové praxe a brzy na to i povolání zeměměřiče mě přinutily si občas jakýsi pokrm ukuchtit. Na hospodské jídlo peněz nebylo, ač nebývalo třeskutě drahé.
Polívka z kostky. Kdo se pamatuje? Hrachová, gulášová, drštková. Chutnalo to jako...ve školní nebo závodní jídelně. Když se do polévky nakrájel buřt, opepřila se... Žaludek byl plný, zbyla mi jenom žízeň, jejíž likvidace byla dražší než biftek.
Teprve pak se objevily pytlíkačky, to už šlo o pokrmy, blížící se královskému hodování.
V době, o které mluvím, nesly všechny polévkové drahokamy na obalech název firmy Vitana Byšice.
V zemědělské oblasti Mělnicka v roce 1872 byl postavený cukrovar, blízko zánovní železnice, pracovalo v něm až 300 lidí. V roce 1924 prodán firmě Graf, která jej přebudovala na továrnu na poživatiny, mezi nimiž nechybělo polévkové koření.
Název Vitana vznikl v roce 1950 po sloučení s podobnou továrnou kralupskou. Tradice pokračuje, třebaže dnešní vlastníci jsou z Norska, podle zběžného pohledu tuláka likvidace továrny nehrozí.
Byšice bývaly městečkem, podle rozsáhlosti zámku důležitým. V roce 1960 se staly osadou Byšice - Liblice, prostě jak úředníci uznali za správné. V roce 1990 se obě obce staly samostatnými, což trvá dodnes.
Žádný statut města nemají, přestože je vidět, že tuto ambici dnešní obec měla. Budovy radnice a školy neukazují na zapomenutou vesnici. To, co sem píšu, je pro mě novinkou.
Jednoho dne mi upadla na zem publikace Mělnicko na starých pohlednicích a otevřela se na stranách, pojednávajících o Byšicích. Trochu přeháním, ale z Prahy jde o krátký výlet, kam se dá vyjet i když si ráno v sobotu přispím.

Pár srovnávaček jsem vytvořil, kromě jedné, u které to uvedu, jsem použil kopie z publikace Josefa Kárníka a Martina Klihavce Mělnicko na starých pohlednicích z vydavatelství Baron v Hostivici z roku 2015.

Kdysi ulice Tovární, protože vede kolem Vitany, dnes Mělnická, továrna je schovaná za zdí. Stojím před křižovatkou, vlevo uhýbá ulice Maldoboleslavská, rovně do centra je dál Mělnická. Vlevo bývaly obchody, cukrárna, hostinec, teď je ve vyšší budově malý obchůdek s potravinami.



Mělnická ulice končí na Tyršově náměstí. Vlevo je budova radnice, která byla za první republiky přestavěná, sloužila všeličemu, i hospoda v ní byla. Zástavba vlevo od radnice vzala za své v 70.letech, dnes park.



Radnice v detailnějším záběru, slouží Obecnímu úřadu. Hned trojmo.











Proti radnici je zámek. Vznikl na přelomu 17. a 18.století přestavěním staré tvrze. Dějinné zvraty, změny vlastnictví stvořily ruinu. Přečetl jsem si, že v roce 1972 objekt převzala ČSAV, která s ním měla svoje plány. Dopadlo to takhle, Zámek je v soukromých rukou, podle leteckých snímků jde o dost velkou stavbu. Tak jak mnohé zámky v dnešní době přímo kvetou, tenhle uvadá.



Školu mají v Byšicích krásnou, historické fotky pořízené z různých úhlů efektní, okolí se však změnilo tolik, že se mi nezdařilo dostat se na místa, odkud fotili dávní fotografové před 100 lety. Jen tahle. V roce 1927 před školou odhalili pomník na památku obětí světové války, která dostala za dvě desetiletí přídavné jméno první.



V ulici Boženy Němcové stojí kdysi národní hostinec Františka Moudrého U české koruny. Jak vidno, stačí dům koupit a začít čepovat.



Bývalý hostinec z povzdálí. Publikace uvádí, že hostinec funguje, ovšem vyšla před rokem. Cedule, že je dlouhodobě zavřeno, mě zamrzela, měl jsem totiž chuť na pivo.



Ještě jeden pohled na Tyršovo náměstí a do ulice 5.května, kde stojí radnice.
Tento jediný historický snímek není z uvedené publikace. Starou pohlednci jsem okopíroval z publikace Jana Kiliána Zmizelé Čechy - Mělnicko (Paseka 2009).



Nádražní ulice. Pošta zůstala na svém místě.



Vracím se na místo první srovnávačky, na Mělnickou ulici. Hostinec a obchod byly přebudovány podle dnešních potřeb.



Jsem na nádraží na trati Praha - Turnov. 




Před příjezdem vlaku jsem ještě stihl další srovnávačku. Mám vždycky na nádražích špatné svědomí, že lezu do kolejí, ačkoliv jsem byl léta školen, že žádný civilista tam nepatří. Dbejte pokynů zaměstnanců! Vlak byl plný, v poslední době se mi stává stále víc, že cestující přibývají, což mě naplňuje optimismem, že nám automobilisté úplně nezničí příjemné cestování mimo nekonečné šňůry vozidel.








3 komentáře:

jamalopeta peta řekl(a)...

No pane Víšek, tedy, že se nestydíte. Být od nás 5 kilometrů a ani na kávu se nestavit. Nevím, nevím jestli to mám vůbec říkat babičce. Jinak srovnávačky jsou krásné. Šárka Příhodová Jedna z Konětopek :-)

jamalopeta peta řekl(a)...

No pane Víšek, že se nestydíte. Být od nás 5 kilometrů a ani na kávu se nestavit. Nevím, nevím jestli o tom mám říkat babičce. Jinak srovnávačky jsou krásné. Šárka Příhodová jedna z Konětopek :-)

Václav Víšek řekl(a)...

Jo, to už je dávno, kdy 5 kilometrů byl kousek, jak pěšky, tak na kole. Dnes jsem rád, že se doploužím k vlaku nebo do hospody. Jezdím sem a tam hlavně proto, že něco dělat musím, babička to určitě chápe. V.V.