sobota 4. března 2017

Mělník posedmé


Konečně jsem se dostal k dokončení srovnávaček z Mělníka. Mělník posedmé, vím s jistotou, že bude i Mělník poosmé. Tolik jsem tady toho spáchal. Ještě adresa minulého článku o srovnávačkách z Mělníka.
http://vencovypindy.blogspot.cz/2017/02/melnik-poseste.html
Bavilo mě sem jezdit, dobré obědy v bufetu, dobré víno ve vinotéce, dobré spojení s Prahou.
Kdybych dál chválil město nad soutokem Labe a Vltavy, byl bych únavný.
Všechny následující srovnávačky jsou vytvořeny podle historických fotek z publikace Vydavatelství Baron z Hostivice Josefa Kárníka a Martina Klihavce Mělník na starých pohlednicích I.
Kdo má zájem, doporučuji koupit, stále je k dostání, třeba v kavárně Želví doupě v Ostruhové ulici.



Vrátil jsem se na náměstí Míru. V budově bývalého kapucínského kláštera dnes sídlí Regionální muzeum Mělník. Pán, který spokojeně odpočívá na lavičce se zjevně naštval a odešel. Mohl zůstat sedět, já šel taky pryč. Fotím raději ženské.


Z náměstí Míru k mělnickému zámku se nejlíp dostaneme Svatováclavskou ulicí, v minulosti nesla název Kostelní, protože vede ke kostelu svatého Petra a Pavla.



Moc hezký záběr, na pravé straně ještě původní rohový dům, který nechala v letech 1907-08 přebudovat Mělnická spořitelna, což jí nestačilo a ještě znovu měnila vzhled nároží, jak bude jasné z dalších srovnávaček. Vlevo je dům U Zlatého hroznu, kde sídlil hotel Vykysal.



V roce 1909 již byla postavená spořitelna, i hotel Vykysal  má pozměněnou podobu.



Dům U Zlaté hvězdy na rohu náměstí Míru a ulic 5.května. Zajímavé je, že obchod Karla Brzybohatého byl nahrazený podloubím, postaveným v roce 1954, v době třídního boje se většinou takové věci nestavěly.



Stačil jsem udělat pár kroků, odolat krásné vinotéce, které je téměř na dotek, a věnovat se porovnávání. Pražská brána. Její rekonstrukce proběhla v letech 1916-20.



Zde je Pražská brána už po rekonstrukci, porovnání předválečného stavu s dnešním je zajímavý, aspoň já myslím.



Prošel jsem Pražskou branou a hledím do uličky, vedoucí k náměstí Karla IV. Následují tři podobné záběry, na nichž je vidět, že moderní doba změnila podobu pravé strany uličky. Spousty lidí na starých fotkách jsou asi díky fotografům, kteří byli na přelomu 19. a  20.století atrakcí. Aby dneska někdo tolik lidí shromáždil, snad kdyby jim zaplatil a nebo tam dotáhl celebritu z fantastického seriálu.









Pohled na uličku a Pražskou bránu z povzdálí z náměstí Karla IV. Býval vidět i kostel, než firma Baťa postavila svou prodejnu. Kde je Baťa, dnes jsou důležitější banky.






 Kostel svaté Ludmily pamatuje 16.století, pak ho pobořili Švédové, na rozhraní 19. a 20.století málem spadl, ale stojí na Pražské ulici pořád, ač mírně pozměněný.



Ulice z náměstí Karla IV. se zjevně jmenovala Svaté Ludmily. Kostel, o kterém pindám u předešlého snímku, je vpravo. Levá strana ulice byla vyřešena vybudováním obchodního domu Soutok, asi vtipně nazvaném podle písně "Tam, kde se stýká... atd."



Co já se nalítám! Stejná ulice z opačného pohledu, vlevo svatá Ludmila, vpravo Soutok, v pozadí Pražská brána.



 Chvíli se budu motat na důležité mělnické křižovatce. Začínám dvěma záběry na stejné místo. Oba se povedly, který je hezčí?, nechť si každý vybere. Vlevo dolů je Pražská ulice, vpravo Jiráskova ulice.



Jak vidno, začalo právě pršet a já musel do hospody.



Předešlé dva záběry jsem fotil z nároží, na něž je nyní upřena moje pozornost. Vlevo Pražská, vpravo Fibichova. Vylovil jsem ze svých přesně nepřesných vzpomínek, tady končily autobusy z Prahy, v roce 1975 asi ještě nestálo autobusové nádraží tam dole. Měli jsme nějakou práci na Kokořínsku, tady mě autobus vyhodil a za chvíli mi jel jiný spoj dál. Čas stačil na to, abych si nakoupil zeleninu a ovoce od soukromých pěstitelů. Kedlubny, rajčata, i pro jahody jsem sem jezdil z Prahy. O igelitovou zeleninu nešlo.



Naproti na rohu Fibichovy a Krombholcovy ulice stojí soud. Do roku 1949 i věznice, pak asi potřebovali komunisti větší.



Stejný objekt s pohledem do Fibichovy ulice, v dáli vodárenská věž.


Do třetice soud, s pohledem do Krombholcovy ulice, v dáli evangelický kostel.



Mělnický stavitel Karel Novák si postavil na své vinici restauraci Na Vinohradech s venkovním posezením, později zde byla dětská nemocnice. Nahoru vede Pražská ulice, vlevo Macharova.



Dva záběry evangelického kostela. Na prvním je viditelná na historické fotce vinice. Však kostel postavili na bývalé vinici Damiánka.






Hned vedle kostela stojí Husův dům.



Masarykův kulturní dům byl dokončený v roce 1936, základní kámen stavby položený u příležitosti 85.výročí narození TGM.



V jiné době jméno Masaryk z názvu zmizelo, víme proč. Byl postavený pomník na počest rudoarmějců. Rozum v dnešní době zvítězil, protože Mělník osvobodila Rudá armáda a v květnu 1945 se nacisté tvrdě bránili, však rudoarmějci museli město dokonce bombardovat. Masaryka z názvu snad už mazat nebudeme.



Pod náměstím Karla IV., ve Vodárenské ulici stojí vodárenská věž, součást mělnického vodovodu.






Tento článek je natolik dlouhý, že jsem ho musel ukončit. Přibližně stejně rozsáhlý bude i další, na jehož konci budou efektní záběry na mělnický zámek s kostelem nad vinicemi.


Další srovnávací fotky z různých lokalit.

1 komentář:

Petr Buchta řekl(a)...

Je to vše nostalgie - ale milá- připomíná nám to krásné dětství Petr