Kašparovský rybník a rožmitálské kočky

Označí jednou historie náš dnešek jako dobu guglovou? Pokud něco hledáme, vrháme se k přístrojům, jejichž vývoj nestačí nikdo sledovat, natož těm mašinkám zcela rozumět.

Naťukáme do chytrolína a čekáme, že se dozvíme úplně všechno.

Zkusil jsem zadat velkému guglovi jméno Kašparovský rybník. Nic, nějaké kašpárky mi nabízel, ale o místu pod vrchem Štěrbina nad Rožmitálem pod Třemšínem ani ťuk.

Kniha gugla porazila suverénně, tenisté říkají dostat kanára.

Pořídil jsem si publikaci, jež váží... hodně. Pár stovek jsem za ní vyklopil, dá se na ní sahat, dokonce do ní psát, protože je moje. Vydalo vydavatelství Baron z Hostivice. Rožmitálsko na starých pohlednicích a fotografiích. Nádherná sbírka starých obrázků, doprovázená textem Petra Prášila. Kniha fantastická, jak jsem zvyklý u publikací od Barona. Mám doma nejednu.Vypůjčil jsem si z této knihy dvě fotky a trochu textu.

Letošní horké léto mi vnutilo lokalitu o nadmořské výšce přes 500 metrů, kde bývá o pár stupínků chladněji. Krásná krajina postižená vojenským prostorem v centrálních Brdech. Máme tady ve Středočeském kraji jakousi Šumavu, kde jsme měli a stále máme pocit konce světa. Pak už není nic, krajinu osídlili Žižkovi potomci, kteří se rozhodli nás chránit, ať chceme nebo nechceme.

Chodil jsem po městě Rožmitál pod Třemšínem sem a tam. Porovnával minulost a přítomnost. Srovnávací fotky, moje mánie. Narazil jsem na následující fotografii a hned jsem usoudil, že tam musím.

Cituji:

V roce 1929 vzniklo v blízkém okolí Rožmitálu nové rekreační středisko. Prakticky na břehu do té doby hojně navštěvovaného Kašparovského rybníka vyrostl penzionát Třemšín. Voda v rybníku byla oproti jiným v okolí studenější, ale zato neskutečně čistá.

Hotel byl vybudován panem Janem Antonínem Muchkou, nájemcem rožmitálského hotelu Panský dům. 
Majitel se chlubí:

Nejsem místní a tak mi dalo poměrně dost práce, než jsem lokalitu našel. Rybník existuje, vojáci ho nevypili, ale ztratil jméno. Na mapách je modrý flek, bezejmenný.

Letecký snímek z roku 1952, kdy se armáda chystala, že zvelebí letovisko, vytvořené v době kapitalismu. Kam vstoupí noha vojáka, sto let tráva neporoste?

Co to bylo, nevím. Kasárna? Muniční sklady? Armáda již prostoru nevelí.

Následuje stav z roku 2011.
Oba snímky z adresy: http://kontaminace.cenia.cz/

Areál obsadila jakási firma, asi zkrachovala, rybník vypadá v pořádku, jen mu vrátit jméno, barák taky nespadl, i věžička zůstala...

Hezký den začátkem září. Stoupání je pohodlné, únosné, dokonce jsem cestou potkal starší paní s výbavou na činnost, jemuž my znalci říkáme Nordic Walking. Možná hůlky dostala od vnoučat, to bývá častým dárkem dědečkům a babičkám. Dárek, který má v sobě poselství, hergot, neválejte se furt na gauči.
Už vidím areál, závora, ohrady, jdu sem marně?

Poctivě obcházím po silničce, podle aplikace mapy.cz, kterou nosím v kapse, vidím, že už jsem penzion přešel, stojím pod kopcem či horou s názvem Štěrbina, nahoře je vidět jakási věž, obrázek nepřikládám, protože fotka se nezdařila.
Pokusím se aspoň prokouknout hustý porost za ohradou.

Nic moc, ještě o kousek dál.

Cha cha! Malé děti a staří lidé se umějí radovat, kam se zbytek lidstva na ně hrabe.
Protože jsem musel zalézt do ostružin a je jejich čas, nacpal jsem do sebe vitaminy, v tomto prostředí pravděpodobně jen málo zaprášené.
Pomalu jdu zpátky. Zbytečná cesta? Nic není zbytečné, co jsme prožili, to bychom třeba byli zbyteční i my, ač se rodiče tolik snažili...

Najde se někdo, kdo se pustí do obnovy? Těžko. Snadněji se vyškemrá dotace na akvapark, který je pro zábavu i výdělek, s přírodou nic společného nemá. Protože cesta z kopce je pohodlnější, zpívat neumím, tak přemýšlím. O čem? To si nechám raději pro sebe.

Jo, a co ty kočky v názvu článku? Nějaké místní krasavice?
Naopak, šelmy! Myši, schovejte se!

Chybička se vloudila. Jenom vzpomínka na dobu, kdy vesnice bez volně se pasoucích hus neexistovaly. A také na dobu, kdy se doporučovalo novinářům, aby pro husího samce používali raději výraz houser a ne husák.

Výlet je u konce. Určitě se tu beze mě obejdou jako dřív. Zvláště, když ostraha je bdělá.

Pendolíno je připravené.