Zatoulal jsem se do krajiny, jíž vévodí nejvyšší hora Lužických hor - Luž (793). Německy Lausche, lužickosrbsky Lysa. Národnosti se zde mísily, za hřebenem hor už je staroslavná Žitava, Němci říkají Zittau. Jablonné nebo Gabel?, mohl bych pokračovat.
Mám ke kraji mírně nostalgický vztah. Tady nedaleko zakoupili v roce 1948 rodiče bouračku po vyhnaných Němcích. O dva roky dříve by asi získali víc, třeba je to nenapadlo. Peněz neměli kopec, ale použili prostředky z takzvaných vázaných vkladů, které komunisti v rámci měnové reformy 1953 stejně zrušili, chce se napsat, že je ukradli.
Trochu složité povídání, já sem přijel kvůli srovnávacím fotkám, tak toho nechám.
Trochu složité povídání, já sem přijel kvůli srovnávacím fotkám, tak toho nechám.
Trávil jsem asi 20 km od Cvikova v letech 1949-57 celé letní prázdniny na vesnici, což mě zbavilo možnosti vyjíždět na pionýrské tábory. Jsem pionýr táborem nepolíbený, málem nešátkovaný.
Sem do Cvikova jezdil kdysi i vlak, což je od roku 1973 jenom historie. Pěší turistika se v naší rodině nepěstovala, táta dohlížel, abychom na vznikající chaloupce pracovali, teprve v dospívání jsem se rodině vysmekl a stal se ze mě tulák, poutník, vandrák, turista, vyberte si. Po kom jsem zdědil toulavé boty, bůhví, možná někdo nahoře rozhodl, že naše rodina je příliš slušné společenství a je dobré v ní umístit syčáka.
Ještě jedna zajímavost mě váže ke Cvikovu. V roce 1957 jsem nastoupil na zeměměřickou průmyslovku, školu toho druhu jedinou v Čechách, nastoupilo nás do dvou tříd kolem 70 a já získal 5 spolužáků a spolužaček, kteří přišli z města Cvikova z jedné třídy. Trochu rarita, co? S některými se dosud vídám.
Úvod, jak je mým zvykem dlouhý a asi zoufale nezáživný. Přitom bych měl třeba napsat, že sice národnosti se zde míchaly, ovšem, léty získali navrch Němci. Čtu v publikaci Karla Kuči, že v roce 1900 měl Zwickau 6020 obyvatel, z toho byl jeden Čech. Dnes nemá Cvikov ani 4000 obyvatel a jak se tak dívám kolem sebe pouhým okem, národností je zde vícero.
Československá republika dosídlovala odevšad. Opravdu by mě zajímalo, jak se všechno promíchá, kdo tu bude v budoucnosti žít, ve svém věku už se pomalu chystám jinam, kde takovou informaci těžko dostanu.
Vezmu jednou do rukou publikaci starých pohlednic z Lužických hor a vidím, že Cvikov nebo Zwickau bylo město s výstavným centrem a já blbec ho neznám, protože jsem na chalupě natíral plot zbytky barev, které nosil táta z tiskárny, kde celý život pracoval.
Moje mozky, malý i velký se spojily, jízdní řády vyhledaly. Sudety mi nejsou neznámé, přesto jsem jimi stále překvapován. Nádherné kopce, vidím Klíč, to je směr na Nový Bor čili Haidu. Výstavné ulice jsme přeměnili podle nového myšlení.
A na hlavní náměstí, na které vždy v městě neznámém zamíří mé kroky, se koná zrovna trh. Trhovecká šapitó většinou zakryjí všechno, co by kdo chtěl fotit. Trh se zde nekoná často a pravidelně, mám smůlu. Takové události se dají předem zjistit na internetových stránkách měst, nebudu si ale sypat popel na hlavu, raději se přidržím teorie o nepřirozených jevech, které mi ze zásady škodí.
Přicházím na náměstí Osvobození, které kdysi neslo i jméno Hitlerovo. Vypadá zcela jinak, než na starých fotkách. Já ostatně taky. Trhovci zakryli sice hodně, levá jižní strana vidět je, ostatní jsme stejně zbourali. Kráčející dáma by si mohla koupit ovoce, ale jinak by se divila.
Starou fotku jsem před časem okopíroval na adrese:
http:plavajz.blog.cz Ať hledám, jak hledám, najít blog nemůžu. Takže za pár fotek děkuju komusi. Snad mi nepřijde rozbít hubu.
Dnes, 14.1.2018 jsem obdržel E-mail. Napsal autor blogu, z něhož jsem kopíroval a upozornil mě, že jeho blog stále existuje, jen jsem si asi špatně vyčistil brýle, adresa zní: http:plavajs.blog.cz. Jedno písmenko a co to nadělá, že? Omlouvám se všem a jdu se do kouta stydět.
Vezmu jednou do rukou publikaci starých pohlednic z Lužických hor a vidím, že Cvikov nebo Zwickau bylo město s výstavným centrem a já blbec ho neznám, protože jsem na chalupě natíral plot zbytky barev, které nosil táta z tiskárny, kde celý život pracoval.
Moje mozky, malý i velký se spojily, jízdní řády vyhledaly. Sudety mi nejsou neznámé, přesto jsem jimi stále překvapován. Nádherné kopce, vidím Klíč, to je směr na Nový Bor čili Haidu. Výstavné ulice jsme přeměnili podle nového myšlení.
A na hlavní náměstí, na které vždy v městě neznámém zamíří mé kroky, se koná zrovna trh. Trhovecká šapitó většinou zakryjí všechno, co by kdo chtěl fotit. Trh se zde nekoná často a pravidelně, mám smůlu. Takové události se dají předem zjistit na internetových stránkách měst, nebudu si ale sypat popel na hlavu, raději se přidržím teorie o nepřirozených jevech, které mi ze zásady škodí.
Přicházím na náměstí Osvobození, které kdysi neslo i jméno Hitlerovo. Vypadá zcela jinak, než na starých fotkách. Já ostatně taky. Trhovci zakryli sice hodně, levá jižní strana vidět je, ostatní jsme stejně zbourali. Kráčející dáma by si mohla koupit ovoce, ale jinak by se divila.
Starou fotku jsem před časem okopíroval na adrese:
http:plavajz.blog.cz Ať hledám, jak hledám, najít blog nemůžu. Takže za pár fotek děkuju komusi. Snad mi nepřijde rozbít hubu.
Dnes, 14.1.2018 jsem obdržel E-mail. Napsal autor blogu, z něhož jsem kopíroval a upozornil mě, že jeho blog stále existuje, jen jsem si asi špatně vyčistil brýle, adresa zní: http:plavajs.blog.cz. Jedno písmenko a co to nadělá, že? Omlouvám se všem a jdu se do kouta stydět.
Ze stejného pramene je i tato historická fotka. Uprostřed je bývalá radnice s věží mírně ořezanou.
Radnice z čelního pohledu, vpravo je západní strana náměstí, která byla stržena v roce 1981 i s hotelem U Zlatého lva, Němci říkali Zum Goldenen Löwen.
Teď se naopak dívám od bývalé radnice k severu. Zlatý lev je vlevo, vpravo je bývalý Panský dům, který vyplňoval značnou část prostoru náměstí, dnes je zde park. Zůstala tedy jen budova bývalé spořitelny, dnes se zde prodávají potraviny.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Pohled k východu na starostenský úřad, kterému dnes říkáme Městský úřad. Vedle něj ulice Žitavská, v dáli je trochu vidět Zelený vrch, na jehož severní straně je Schillerova vyhlídka. Vlevo hostinec U Koruny, vpravo vyčnívá kousek Panského domu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Podobný, trochu pootočený pohled
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Ještě jeden pohled po jižní frontě náměstí Osvobození k západu. Zde trhovecký stan asi vadí nejméně, ale přesto si dávám závazek přímo budovatelský, že sem přijedu jindy, raději až stromy v parku na náměstí budou bez listí, podívám se předem, jestli v Cvikově není trh. Je pěkně vidět Panský dům, který tu nechala postavit v roce 1739 velkovévodkyně Anna Marie Františka Toskánská pro správu panství. Není panství, není Panský dům.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.luzicke-hory.cz/galerie/index.php
Pohled na západní frontu náměstí s hotelem U Zlatého lva mě stále fascinuje. Proč ty domy v roce 1981 padly, bůhví. Vznikl tuctový park. Možná byly staré domy před spadnutím. Ale nejel jsem do Cvikova kvůli kritizování, už mlčím. Někdo prostě tuto úpravu prostoru považoval za správnou.
Vydávám se cesou ke školám, podle českých zvyklostí se asi jmenuje Komenského, dříve Rumburská. Pohled je směrem k náměstí Osvobození, kde místo domů jsou stromy.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Komenského, dříve Rumburská. Tady toho zmizelo hodně. Počítat nebudu, určitě už to někdo spočítal. Býval to asi vděčný pohled při cestě do Rumburku.
Obě další historické fotky jsem kopíroval z blogu Plavajs, který zmizel neznámo kam.
Zbořením pravé strany se odkryl pohled na školu, i na staré fotce je malinký kousek školy vidět (vpravo)
Téměř totéž.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Ulice se jmenovala Kostelní, protože vede ke kostelu. Dnes Československé armády. Stojím na rohu této ulice a náměstí Osvobození.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Opačný pohled ulicí Československé armády, tedy směrem k náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Ulice Kollárova, směrem ke kostelu svaté Alžběty.
Starou fotku jsem okopíroval na blogu Plavajs.
Starou fotku jsem okopíroval na blogu Plavajs.
Pivovarská ulice, na schodech svého domu stojí manželé Stolleovi.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Pivovarská ulice, vedoucí nejen k pivovaru, ale až do Jablonného v Podještědí. Kopec v češtině se nazývá Zelený vrch. Pivovar zde krásně opravili, vaří Cvikovské pivo, výborně jsem se najedl a pak jsem byl línej chodit po městě.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Pivovarská se tu směrem k náměstí kroutí, teahle část se jmenovala Mlýnská, ovšem vzadu to už je Mlýnská. Komu se moje psaní nezdá, nechť osedlá koně a jede do Cvikova se přesvědčit.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
I já tam pojedu, někdy koncem zimy si myslím, pokud budu ještě soudný.
Fotky, pořízené při cestě po městě jsou ZDE
Další srovnávací fotky z různých lokalit
Žádné komentáře:
Okomentovat