NEVEKLOV
V září nás každoročně překvapí příroda. Snad ji přestane bavit udržovat zeleň, stromům nařídí jiné barvy a nedá si říct, ani jednou nevynechá. Den se začne krátit, volného času méně, zvlášť u školáků je to zřejmé.¨
Cestuju rád, ale pokud cesta probíhá jenom potmě, ztrácí kousek kouzla, třebaže se dobře usíná, sluníčko nenutí člověka čumět z oken. Vyrážím proto na kratší cesty.
I kolem Prahy, tedy hlavně ve Středočeském kraji, existují krásné lokality. Třeba Benešovsko. Půlku genového dědictví, po tátovi, odtud mám. Na sklonku roku se tedy vracím ke kořenům.
Pražská MHD vymyslela před lety PID. Protože nemám rád zkratky, nejsem limitován délkou textu, žádný vydavatel mi ji nemůže přikázat, napíšu český překlad.
Pražská Městská hromadná doprava vymyslela Pražskou integrovanou dopravu. Ta se neustále rozšiřuje, vypadá to na plán pohlcení celého Středočeského kraje.
Pro nás, kteří se převalili přes sedmdesát let životní poutě, to znamená, že v autobusech, jezdících kolem Prahy, jenom máváme občankou a užíváme si stále pohodlnějších vozidel. Pokud by si chtělo tahat tričko dnešní vedení Prahy, doprava sedmdesátiletých zdarma vznikla ještě za vlády pravice, tedy podle pouček za vlády stran, jež na sociální záležitosti mají kašlat.
Moudří lidé říkají, že všechno je jinak.
Letos zjara vyrazily autobusy PID do velké části Benešovska. A tak v Benešově nasednu na autobus do Neveklova, kam se člověk dříve dostával podobně jako do zapomenutých samot.
Dočetl jsem se, že přesné datum vzniku Neveklova neznáme. Že ho neznám já, by tolik nevadilo, ale že ho neznají ani neveklovští občané, je na pováženou. Nebojte se, bude líp. Jinde čtu, že o Neveklovu je zmínka z roku 1285, to znamená, že tu už uměli psát.
Kdo tady vládl, si najde každý, koho informace zajímá. Z moderních dějin víme jistě, dokonce žijí ještě pamětníci, že za protektorátu si na Neveklovsku zřídili okupanti cvičiště zbraní SS, kraj byl postupně vysídlován, naštěstí nacisti dostali výprask a po roce se vyhnaní obyvatelé vrátili.
Kraj je to nádherný, pro lidi jako já má jeden plus navíc, že je trochu stranou turistického blouznění. Chodíval jsem přes Neveklov v době, kdy jsem zabalil organizované dálkové pochody a toulal se po svém. Když jsem pozdě večer došel do města, stačil jsem se najíst a vyrazit na cestu do Prahy po prázdných silnicích. Pokud má někdo dojem, že jsem cvok, nebudu mu nic vymlouvat.
Neveklovský rodák Jan Heřman byl vynikající klavírista, známý i ve světě, dokonce za mořem. Tak po něm se jmenuje hlavní neveklovské náměstí. Trochu pozoruju v poslední době trend pojmenovávat významná prostranství v menších místech po slavných rodácích. Ono je krásné všude mít Masarykovo náměstí, nic proti prezidentu Osvoboditelovi, ale jak známo, všeho moc škodí.
Hledal jsem, hledal, málo starých fotek jsem našel a ty pocházejí hlavně z německého webu, kde se obchoduje s pohlednicemi. Já neobchoduju, jen kopíruju, co potřebuju. Provozovatelé webu jsou asi rádi, když napíšu jejich adresu.
Teď zrovna hledím k jihu, kde zaujmou Boží muka - morový sloup z roku 1773 s portrétem svatého Floriana a slunečními hodinami.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Další pohledy už jsou od jihu k severu. Radnice stojí na místě, které koncem 16.století určil tehdejší vládce a majitel města, možná Adam Rzepa z Neweklova.
Ten barák dobře znám, je typické, že jsem navštěvoval hospodu v něm umístěnou. Od té doby, co stále méně konzumuji, si všímám i jiných důležitých budov.
Po roce 1990 byla hospoda navrácena bývalému majiteli. To byl hostinský, jaký je dnes vidět jenom ve starých filmech. Šaramantní starý pán, který se přišel zeptat, jak holčičce chutná, byl jsem tam tenkrát s desetiletou dcerou, pýchou se nadýmal, když jsem hospodu pochválil. Myslel jsem si, že začíná doba, o které jsem slýchal od svých rodičů. Za čas se z hospody stala herna, dnes se snad vrací k původnímu účelu, ale dobu pána s motýlkem s ubrouskem přes ruku odnesl čas. Nebo ďas?
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Jsem na rozpacích, co je důležitější, radnice, morový sloup anebo jezdec na koni.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Starou radnici s hospodou jsem už komentoval, vlevo je dnešní městský úřad, mezi nimi ulice Pod radnicí, kde je sympatická vinotéka.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Bojuju se stařeckou zapomnětlivostí, kterou mnozí vrstevníci svádějí na jakéhosi Alzheimera. Protože vím, jak je ošklivá ona nemoc, neprovokuju osud, říkám, že blbnu stářím, jestli jsem nebyl blbý už dříve.
Teď, když píšu, jsem totiž našel 4 fotky vhodné k porovnání. Za blbost se platí, já mám ovšem autobus zadarmo.
TLOSKOV
Pokud se podél radnice vydám k severu, řítím se ku Praze, neujdu mnoho a vidím zámek. Do Neveklova patří, ale jmenuje se Tloskov.
Historii má určitě, ale nikde se nedočtete, že naproti zámku na hlavní silnici je hospoda, která v devadesátých letech fungovala jako non-stop. Ovšem dalo se zde kdykoliv posedět, pojíst, popít. Hospoda je tu stále, ale doba, kdy po české venkově vyrostly hospody, ve kterých se zavíralo jen málokdy, ta je pryč i s mým pozdním mládím.
Přišel jsem tam onehdy před půlnocí, rád, že se uvnitř svítí. Ptám se, zda dostanu ještě něco k jídlu. Samozřejmě, my máme otevřeno celou noc, říká servírka. Přinesla řízek, pivo...
Přišel jsem tam onehdy před půlnocí, rád, že se uvnitř svítí. Ptám se, zda dostanu ještě něco k jídlu. Samozřejmě, my máme otevřeno celou noc, říká servírka. Přinesla řízek, pivo...
Ze zámku toho moc vidět není, já vím, ale přece nebudu ty smrky kácet. Dnes budova slouží sociálním záležitostem.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
MARŠOVICE
Autobusem mnou vychválené dopravy jsem se nechal přepravit pár kilometrů od Neveklova. Původně jsem měl v plánu jet právě do Maršovic. Při virtuálních cestách po internetu jsem narazil na několik historických fotek z městyse Maršovice.
Fotek není příliš, tak jsem přibral i Neveklov, který je sice větší, významnější, ale vlastně na tom nezáleží.
Svět je malej, říká se. Léta strávená na dálkových pochodech mi nadělila spoustu známých z celé České republiky, ba i bratrského Slovenska. Vystupuju z vlaku v Benešově a vidím starého přítele. Slovem starý nemyslím věk, protože jeho věčný úsměv ho řadí do kategorie podstatně mladší. Nebudu ho zařazovat do mateřské školy, to by se mohl naštvat, případně mě nakopat... Jméno si nechám pro sebe.
Netušil jsem, že je rodákem z Maršovic, dokonce pamatuje i ono vyklízení kraje pro účely SS. Takoví lidé, když se potkají, mají radost, že se vidí, ale ještě předtím jinou radost, že se poznali. Nám už stačí k radosti málo.
Já jel do Neveklova a za dvě hodiny jsem se vrátil do Maršovic a jeli jsme zase spolu. Náhoda veliká, protože každý z nás mohl cestovat jindy. Náhoda však přeje připraveným a my už jsme po všech životních zkušenostech připravení na všechno. Bylo to fajn.
V Maršovicích měli krásnou radnici. Někomu z důležitých místních obyvatel se asi zdála malá, tudíž nechali postavit přístavek. Mně podobné srovnávačky dost baví vytvářet, protože jsou těžší, jde o zajímavou činnost. Kdybych byl maršovický rodák, asi bych byl stejně smutný jako můj kamarád.
Ještě adresa, kde odkud jsem staré fotky, kromě jedné, kopíroval:
Maršovicemi protéká Maršovický potok, který má tu vlastnost jako jiné vodní toky v podobných terénech, že voda někdy zlobí. Maršovičtí potok mírně ukáznili. Není možné naříkat nad ztrátou líbezných zákoutí.
Vracím se k přestavěné radnici.
Tato jediná fotka je z jiného pramene než ostatní. A to: http://www.aukce-pohlednic.com/
Pohled na bývalou radnici, dnes hospodu z druhé strany. Na staré fotce je vidět věž kostela Zvěstování Panny Marie.
V bývalém obchodním domě je dnes kromě malého koloniálu pošta, vpravo úřad městyse. Silnice vlevo vede do Neveklova.
Stojím na silnici, přicházející od Libeče, na vršku kostel Zvěstování Panny Marie.
I rybník se změnil. A tak jedinou jistotou zůstala jedna z lip.
Protože i v Maršovicích mi zůstal malý dloužek, tak se sem někdy znovu vypravím.
Kdo nemá rád předvánoční frmol s nekonečnými nákupy, jeďte sem do kraje skutečně krásného, který v průvodcích těžko naleznete.
Že nekecám, přikládám pár fotek jen tak pořízených ZDE
Žádné komentáře:
Okomentovat