Deštivo mě zahnalo k počítači. Mě někam zahnat dalo práci každému, kdo si se mnou něco začal. Když jsem v dětství provedl něco nesprávného a byl potrestán, můj starší bratr mi radil "Vodpros rodiče, řekni, že už to neuděláš, bude to dobrý."
Já byl strašnej hajzl, nevodprosil, říkal jsem, že to udělám zase. Takový děti vychovávejte. Moje vlastní děti byly hodnější. Některý.
Proč to píšu?
Putuju po českých zemích, vyrábím srovnávací fotky jen tak pro sebe. Nemám v úmyslu je prodávat, jsem důchodce, který se něčím baví, celý život se živil dejme tomu prací a rozhodl jsem se už nepracovat za peníze, což neznamená nedělat nic.
Slíbit někomu, že zajedu a udělám srovnávačky už je závazek, slib. A jak jsem na začátku řekl, já nerad něco sliboval a to celoživotně. Potíž je v tom, že se stejně chovám i sám k sobě. Mám projeté lokality, srovnávačky z nich mám v počítači hotové, ale jen to dokončit.
Rožmitál pod Třemšínem jsem proputoval na přelomu srpna a září, vychválil jsem město, nadšeně jsem leccos napsal, ale dát to do cajku...
Současný víkend je ideální, prší, ke všemu jsem nastydl, asi jak jsem zmokl na houbách. Takové chvíle mám rád, ovšem pokud mi nedojdou zásoby. Čeho? Neřeknu.
Dvěma částmi jsem oblažil případné zájemce, čeká mě třetí. Na konci článku budou všechny odkazy na mé "dílo".
V Palackého ulici před domem čp.191 stával svatý Jan Nepomucký. Pod jeho ochranu se uchylovaly děti, automobily mají zabezpečení už při nákupu, svatý patří na most.
Ve 20.letech byl v Palackého ulici vybudován park, který je do jisté míry dodnes zachován. Vidím věž zámku, před ním ve velkém domě žil rožmitálský kronikář z doby 1.republiky Gabriel Brda. Že se kronikář Rožmitálu pod Třemšínem jmenoval Brda je málem úsměvné.
Stejný park, jiný úhel pohledu.
Stojí za procházku ulice V Oboře a okolí. Dům U Lipků. Vdova Johanna Grisperková byla donucená (jak?) dům prodat arcibiskupovi Harrachovi, jenž pak stejně připadl lesní správě.
Dívám se ulicí V Oboře do Podmlýnské. Tato místa byla často zaplavována, když víc napršelo nebo tál sníh.
Palackého ulice díky změně přemostění spojky mezi rybníky Kuchyňka a Jez změnila výškové poměry, jak jsem se snažil zachytit na této srovnávačce. Nevím, jestli jsem se trefil. U Františka Vočky ale už nic nekoupíte.
Pomník padlým ve světové válce. V roce 1931 ještě nebylo známo, že budeme světové války číslovat.
Hezká procházka je na Třebízského nábřeží podél rybníka Jez. Následují dvě srovnávací fotky.
Historická fotky z úpravy Panské, dnes Jungmannovy ulice. Dům tehdy patři rodině Jarešových.
Vyznat se ve změti rybníků, spojek mezi nimi, Hoděmyšlského potoka je makačka na bednu. Snad zajímavost, třetí dům zleva byla hospůdka Hamburk.
Publikaci pokračuje historickými snímky nádraží. Pro poutníka, který sem přijde, je až legrační velká budova. Vlaky do Březnice jezdí bez průvodčího, strojvůdce v nich zatím sedává. Těch pár kilometrů je ale příjemných, krajina pěkná. Ale víme, že první strojvedoucí 10.6.1899 se jmenoval Martin Břach.
Starodávný hostinec Cikánka na rohu ulic Palackého a Tyršova. Předtím zde bývala šibenice, na které v roce 1726 byly sťaty čtyři cikánky pro potulku.
Kdysi Čelakovského ulice se změnila na Tyršovu, protože cesta vedla k sokolovně.
Zajímavé obrázky z doby, kdy se cesta k sokolovně měnila na městskou ulici.
Už v roce 1902 si postavili Sokolové bez dotací EU barák, aby měli kde cvičit.
Vzhled sokolovny se měnil, dům se rozšiřoval, jestli k dobrému či horšímu může spravedlivě posuzovat jen ten, kdo je obeznámen se všemi okolnostmi doby.
Vedle Sokolů bývá v českých městech důležitá, možná ještě důležitější Sbor dobrovolných hasičů. Ti sice nejezdili na slety, ale rádi se pochlubili svou záslužnou činností.
Fotky v roce 1931 byly pořízeny kvůli hasičům, ale je zde porovnání, jak vypadala Slávie včera a dnes. Nepozorné upozorňuju, že se nejedná o fotbal.
STARÝ ROŽMITÁL
Starý Rožmitál tu byl dřív, to dá rozum. Byl léty přiřazen pod město Rožmitál pod Třemšínem, což může někomu připadat nespravedlivé, ale náš život je plný nespravedlnosti, kdo chce, nechť si pobrečí.
Bylo by asi dost hloupé jet do Rožmitálu a Starý vynechat.
Takový tulák, můžeme-li ho pak tak nazývat, by přišel o cestu Alejí Johanky z Rožmitálu, manželky Jiřího z Poděbrad, jediného voleného českého krále. Byla prý nesmírně schopná, zlé jazyky tvrdí, že by bez ní Jiřík byl prd.
To bylo v 15.století, jsme o staletí dál a tato situace bývá v různých zemích častá. Tyhle ženy ani nestojí o publicitu, stačí jim manžílka trošku inspirovat. Ženy to umějí.
Sem určitě přijedu v zimě, dokonce bych přivítal zamrzlý Podzámecký rybník. Odtud pocházeli i dobří hokejisté, zvlášť Josef Černý, který přes Plzeň doputoval na vojnu do Rudé hvězdy Brno. V Brně už zakotvil nadobro i v době, kdy klub měnil jméno. Na tehdejší dobu hrál neuvěřitelně dlouho, 21 sezón. Když začínal, hrál jeden klub za sezónu 22 ligových zápasů. Porovnejte s dneškem, Černý dal v 686 ligových zápasů 403 branek. Pamatuju na něj dobře, to jsem na hokej chodil, třebaže Rudé hvězdě jsem nefandil, Josef Černý byl nesmírný sympaťák. Když v roce 1972 zmizel z reprezentace, bylo to když vám před domem pokácejí kaštan, na který jste zvyklí. Tehdy se do NHL od nás nechodilo. Jaromír Jágr je bezesporu výjimečný, ale stojí za to porovnat jejich podmínky.
Vidíte, courám Johančinou alejí, koukám na rybník, od českého krále se dostanu do Brna k hokeji, přitom jsem v životě ani neměl pořádné brusle, byl jsem tak šikovný, že mi je rodiče nepořídili, aby mě nemuseli vozit po nemocnicích.
Koukám, že jsem se rozepsal jako Cimrmani ve sklerotikonu Švestka.
Alejí Johanky z Rožmitálu se dá dojít k tomuto domu. Místo, které povodně nešetřívaly. Zde podnikal kdysi Josef Kulovaný, jehož podnikání ukončila po roce 1948 povodeň komunistická. V současnosti zde provozuje pan Jindřich Jirásek Cvokařské muzeum. Neplatí se zde vstupné, vlezete dovnitř bez dozoru, ani by vás nenapadlo něco zničit. Kousek jiného světa. Jsem rád, že jsem malé muzeum navštívil.
Tato ulice se jmenuje Cvokařská, nejde o cestu do blázince, ale do Voltuše. O vodu není v Rožmitále a okolí nouze.
Až spadne listí, vydám se sem (sliby, chyby?). Pár fotek určitě projdu. Na vršku, kde stojí farní kostel Povýšení svatého Kříže, je též hřbitov, tam je pochován i Jakub Jan Ryba. Tahle budova je původně kostnice, jinak se jí říká kaplanka. Vedle stojí svatý Jan Nepomucký.
Konečně jsem dokončil soubory srovnávacích fotek z města, které není příliš velké.
Tohle chození pod Brdy mě fakt bavilo.
Slíbil jsem všechny odkazy na články, které jsem v záchvatu nadšení o Rožmitále pod Třemšínem vyplodil.
http://vencovyfotky.blogspot.cz/2017/09/27-3082017-rozmital-pod-tremsinem.htmlhttp://vencovypindy.blogspot.cz/2017/09/kasparovsky-rybnik-rozmitalske-kocky.html
http://vencovyfotky.blogspot.cz/2017/09/4-892017-rozmital-pod-tremsinem.html
http://vencovyfotky.blogspot.cz/2017/09/892017-stary-rozmital.html
http://vencovypindy.blogspot.cz/2017/10/prochazky-rozmitalem-1cast.html
http://vencovypindy.blogspot.cz/2017/10/prochazky-rozmitalem-2cast.html
Pramen, odkud jsem čerpal staré fotky, je tentokrát jediný
Petr Prášil Rožmitálsko na starých pohlednicích a fotografiích z vydavateství BARON (2011)
Mnoho dalších srovnávacích fotek z různých lokalit je ZDE
Žádné komentáře:
Okomentovat