Divnej rok devětašedesát. Stár 26 let.
Předcházející rok nám dovolil mít naději, velký bratr Ivan rozhodl jinak.
"Što dělať", říkám si, maturoval jsem z ruštiny za dvě.
Do toho, v čem jsem vyrůstal od dětství, se mi zpět nechtělo. Svazácké nadšení naivních budovatelů z padesátých let obnovit nešlo, lidi s dobrým žaludkem sice začali předstírat uvědomělost, ne, kolaborace mě nelákala. Postavit se přímo proti by asi bylo nejčestnější, ale na to jsem byl srab. A žít se musí, když mi život byl dán.
Rodinu jsem ještě svou neměl, pokusil jsem si splnit vysněnou cestu kolem Československa na kole. V době, kdy cyklistika umírala na nedostatek bicyklů, opravny kol jsem znal dvě v celé Praze.
Favorit s tříkolečkem, na nosiči spacák jako kráva, menší jsem nesehnal, ke všemu pohledy většiny "normálních" lidí, bylo nás cykloturistů fakt malinko.
Zákonná dovolená tenkrát pro mě 3 týdny, zákonem nařízená pracovní povinnost, neplacené volno jsem si nejen nedokázal zajistit, ani jsem nechtěl, čím bych se živil, půjčovat nebylo u koho.
Dojel jsem přes Šumavu do Žiliny, do Košic třeba jindy, vracím se. Přes Beskydy, Jeseníky na Náchodsko, posledních pár dnů. Na jaře jsem si pořídil fotoaparát s úmyslem vytvářet umělecké fotky. Snaha by byla, schopnosti ne, tak jsem fotil na památku, což činím dodnes.
Vjel jsem, asi poprvé do města velice fotogenického, Nového Města nad Metují.
Za minulých 48 let mě město přivítalo aspoň dvakrát. Ale památka na mou první návštěvu zůstala na negativech, vyplivnutých z fotoaparátu Praktika, výrobek, jenž se německým soudruhům povedl.
Dnes, kdy mě stáří osahává, vezu sebou přehršel historických fotek tu a tam stažených z různých serverů, vlakem a místním autobusem, protože na to hezké náměstí je pěšky kus nepříjemné cesty a kolo už déle smutní doma ve sklepě opuštěné.
Dávám přednost svým skoro půlstoletí starým výtvorům. Spal jsem tehdy v městě ne pod širákem, snad hrozil déšť, ale v turistické ubytovně. Ty fungovaly na mnoha místech v republice, hlavně o letních prázdninách. Tělocvična plná kovových postelí s drátěnkami za 8 korun nocleh, někde na chodbě byl záchod, umývárna, teplá voda? Neblbněte! Osm korun nebylo moc, na druhou stranu stejně stálo 50 cigaret značky Partyzánka.
Sedm fotek jsem seřadil tak, jak jsou seřazené na negativu.
Výjimečně jsem schopný napsat přesný data u mých výtvorů, u historických je to 16.8.1969, současné 23.8.2017
Věž Zázvorka. Galerie a informační centrum, ulice se jmenuje U Zázvorky. Když přejdu na druhý chodník, naskytne se mi úžasný pohled do údolí Metuje.
Předcházející rok nám dovolil mít naději, velký bratr Ivan rozhodl jinak.
"Što dělať", říkám si, maturoval jsem z ruštiny za dvě.
Do toho, v čem jsem vyrůstal od dětství, se mi zpět nechtělo. Svazácké nadšení naivních budovatelů z padesátých let obnovit nešlo, lidi s dobrým žaludkem sice začali předstírat uvědomělost, ne, kolaborace mě nelákala. Postavit se přímo proti by asi bylo nejčestnější, ale na to jsem byl srab. A žít se musí, když mi život byl dán.
Rodinu jsem ještě svou neměl, pokusil jsem si splnit vysněnou cestu kolem Československa na kole. V době, kdy cyklistika umírala na nedostatek bicyklů, opravny kol jsem znal dvě v celé Praze.
Favorit s tříkolečkem, na nosiči spacák jako kráva, menší jsem nesehnal, ke všemu pohledy většiny "normálních" lidí, bylo nás cykloturistů fakt malinko.
Zákonná dovolená tenkrát pro mě 3 týdny, zákonem nařízená pracovní povinnost, neplacené volno jsem si nejen nedokázal zajistit, ani jsem nechtěl, čím bych se živil, půjčovat nebylo u koho.
Dojel jsem přes Šumavu do Žiliny, do Košic třeba jindy, vracím se. Přes Beskydy, Jeseníky na Náchodsko, posledních pár dnů. Na jaře jsem si pořídil fotoaparát s úmyslem vytvářet umělecké fotky. Snaha by byla, schopnosti ne, tak jsem fotil na památku, což činím dodnes.
Vjel jsem, asi poprvé do města velice fotogenického, Nového Města nad Metují.
Za minulých 48 let mě město přivítalo aspoň dvakrát. Ale památka na mou první návštěvu zůstala na negativech, vyplivnutých z fotoaparátu Praktika, výrobek, jenž se německým soudruhům povedl.
Dnes, kdy mě stáří osahává, vezu sebou přehršel historických fotek tu a tam stažených z různých serverů, vlakem a místním autobusem, protože na to hezké náměstí je pěšky kus nepříjemné cesty a kolo už déle smutní doma ve sklepě opuštěné.
Dávám přednost svým skoro půlstoletí starým výtvorům. Spal jsem tehdy v městě ne pod širákem, snad hrozil déšť, ale v turistické ubytovně. Ty fungovaly na mnoha místech v republice, hlavně o letních prázdninách. Tělocvična plná kovových postelí s drátěnkami za 8 korun nocleh, někde na chodbě byl záchod, umývárna, teplá voda? Neblbněte! Osm korun nebylo moc, na druhou stranu stejně stálo 50 cigaret značky Partyzánka.
Sedm fotek jsem seřadil tak, jak jsou seřazené na negativu.
Výjimečně jsem schopný napsat přesný data u mých výtvorů, u historických je to 16.8.1969, současné 23.8.2017
Věž Zázvorka. Galerie a informační centrum, ulice se jmenuje U Zázvorky. Když přejdu na druhý chodník, naskytne se mi úžasný pohled do údolí Metuje.
Asi mě tenkrát uchvátil vjezd na náměstí, že fotím kousek za Zázvorkou. Ačkoliv bylo bez pěti dnů roční výročí vpádu sovětské armády do Československa, nápis DUBČEK ukazuje tehdejší atmosféru.
Nové Město mělo kus štěstí, že v době komunistického přebudovávání se v něm našli patrioti, kteří nenechali historické náměstí zničit. Pár takových míst v naší zemi je a vždycky v duchu poděkuju, že se našel bolševik, který kromě leninských principů si sobě ponechal i kousek úcty k minulému.
Pokud se zdá, že Husovo náměstí je nějak prázdné, turismus nebyl známým pojmem, na druhou stranu, ten hangár, určený pro kulturní vystoupení, mi nemuseli postavit do záběru. Mohli si zjistit, kde tehdy pomatený cyklista fotil.
Ale děti měly si kde hrát.
Jako bych to tenkrát fotil pro automobilové fandy.
Abych nechválil jen minulost, díry ve vozovce už umíme zakrýt dlažbou.
Učinil jsem zadost památce mému mládí, nasedám na nádraží do autobusu a odjíždím přesně podle jízdního řádu na náměstí, jež nese jméno Husovo. Je sluncem rozzářené. Autobus zastavuje před budovou, která je na historické fotce hned vpravo. Dnešní podobu si částečně přisvojily parkující automobily. Hostinec U Paďourů. Pro správné čundráky je slovo paďour nadávkou jako pro jiného slovo komunista.
Pod podloubím už čepují, i pro čundráky, v tomhle městě se mi bude líbit.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Libri 2000)
Nemůžu se v textu neustále otírat o parkující auta. Mohl bych někoho rozčílit tak, že by mě přejel. Dívám se do západního rohu náměstí, kde je příchod k zámku, jehož věž vidím.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Libri 2000)
Nedám si pokoj, dokud mi někdo nezakáže srovnávačky z fotek pořizovaných z podloubí. Zvlášť když je slunečno, světla, stíny, to je práce pro machra, jímž jsem se zatím nestal. Pohled stejným směrem jako předchozí srovnání.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Když už stojím zde, budu směrem severozápadním pokračovat. Zároveň upozorňuju na sousoší Nejsvětější Trojice z roku 1767.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.aukce-pohlednic.com/
Kdyby nezakryla věž zámku nějaká fošna, byl by pohled zajímavější.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.aukce-pohlednic.com/
Severní strana náměstí. Pěkné, co? Vpravo je mariánský sloup z roku 1696.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Libri 2000)
Otáčím se směrem jihovýchodním, kde vidím v rohu kostel Nejsvětější Trojice přes sousoší stejného jména.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Další dva pohledy směrem severozápadním.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Pohled stejným směrem jako předchozí srovnání. Mám radost, že po sto letech se hotel jmenuje stále roztomile "U Broučka". Za mé peníze mi předložili dobrý oběd.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Znovu pohled na jihovýchod, jsem asi únavný s tím chozením sem a tam. Takhle jsem skutečně po náměstí coural, kdybych byl mladší, asi by mě sebrali, o dědkovi si jenom myslí, že má právo se chovat jako magor.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.aukce-pohlednic.com/
Přímo na sever do ulice U Zázvorky, o které jsem už něco pindal.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Libri 2000)
Prakticky všechny domy na Husově náměstí jsou památkově chráněny a vzorně vedeny na stránkách Wikipedie pod názvem města. Bylo by trapné to všechno opisovat. Zájemce si najde, ostatní pominou. Úplně vlevo je tak zvaný spolkový dům s informačním centrem.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Jihovýchodní fronta domů i s kostelem Nejsvětější Trojice z podloubí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Blížím se k zámku a hledím na celé náměstí. Kdybych ještě něco kváknul o autech, mohl bych být aspoň slovně potrestán.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.aukce-pohlednic.com/
Blížím se k zámku a koukám na celé náměstí. Kdybych ještě něco kváknul o autech, mohl bych být aspoň slovně potrestán.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.aukce-pohlednic.com/
Loučím se s Husovým náměstím pěkným pohledem na celou východní stranu.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Libri 2000)
Z Husova náměstí je k zámku jen pár kroků.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Před vchodem do zámku stojí trpaslíci od Matyáše Bernarda Brauna.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.aukce-pohlednic.com/
Výzdoba je zřejmá i na tomto zábšru, jen z jiného úhlu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.aukce-pohlednic.com/
Kdo přichází do zámku, užije si do sytosti ozdob.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.aukce-pohlednic.com/
Pohled tentokrát naopak od vchodu přes most, vzadu je vidět severozápadní fronta Husova náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Vchod do zámku jinak.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Ještě dvakrát zámek z povzdálí. Na podstavci nesedí Palacký, jak bývá jeho zvykem, ale Bedřich Smetana.
spolkový dům s informačním centrem.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Ano, nádraží, vypadá to, jako bych odtud zdrhal. Ne tak docela, zanechal jsem zde nějaké dluhy, ne finanční, ale fotografické, potřebují časový odstup i trochu opadané listí a půjde o jiná místa, než je přímo Husovo náměstí. Nádraží má moje sympatie, je zde otevřená hospoda, sedí se přímo na nástupišti. Na nádraží prostě má v mé starodávné mysli hospoda svoje místo.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Nové Město nad Metují patří mezi města fotogenická, těžko se ubránit, máte-li v kapse foťák. Výsledky jsou ZDE.
Mnoho dalších srovnávacích fotek z různých lokalit.
Žádné komentáře:
Okomentovat