Málem jsem se zamiloval do Rožmitálu pod Třemšínem. Jak tak občas se ukazují na mém monitoru reklamy na výrobky, které mě naprosto nezajímají, stane se zázrak. Kdosi mi doporučuje publikaci Rožmitálsko na starých pohlednicích a fotografiích od pana Petra Prášila z vydavatelství Baron v Hostivici z roku 2011. Firma i autor mně známý, publikace bývají skvělé, což je slabý výraz.
Objednal jsem knížku, dojel si za ní, dokonce ji i zaplatil. Nepočítal jsem všechny fotografie, je jich odhadem přes 400.
V druhé polovině srpna bylo dost horko, pořád jsem někam jezdil, kde mi též bylo teplo. Rožmitál leží v nadmořské výšce přes 500 metrů, to bývá několik stupňů dolů. Tak jedu. Lokálčičkou, která v době stavby vysokorychlostních železnic je milou vzpomínkou na Rakousko - Uhersko.
Přijíždím do kraje pod Třemšínem, Brdy si pomalu zvykají na absenci armády. Vozívám sebou další fotky, které seženu leckde na internetu, tentokrát se nechám vést jenom publikací. Většina fotek nelze porovnat z různých důvodů. Chci co nejpřesněji najít místo, ze kterého fotil autor starých fotek až více než před 100 lety. Fotky z výšky, třebaže jsou asi zajímavější mě míjejí, poněvadž je mi těžké lézt někomu do kvartýru.
Každému, koho zajímá porovnávání historie se současností, doporučuju, aby si knihu opatřil a procházel se. Lze vidět mnohé.
Snažím se často vzpomenout, kdy jsem na určitém místě byl v minulosti, píšu tedy, že jsem tady někdy byl, ale vzpomínky někam zapadly. Co já všechno si nepamatuju... Možná kdybych tady někdy byl v hospodě, ale co, to se všechno dá napravit, třeba to zapomenu zase.
Dost keců, vydávám se toulat po městě, fotky nejsou řazeny podle jakéhosi systému, pořadí je podle publikace.
Objednal jsem knížku, dojel si za ní, dokonce ji i zaplatil. Nepočítal jsem všechny fotografie, je jich odhadem přes 400.
V druhé polovině srpna bylo dost horko, pořád jsem někam jezdil, kde mi též bylo teplo. Rožmitál leží v nadmořské výšce přes 500 metrů, to bývá několik stupňů dolů. Tak jedu. Lokálčičkou, která v době stavby vysokorychlostních železnic je milou vzpomínkou na Rakousko - Uhersko.
Přijíždím do kraje pod Třemšínem, Brdy si pomalu zvykají na absenci armády. Vozívám sebou další fotky, které seženu leckde na internetu, tentokrát se nechám vést jenom publikací. Většina fotek nelze porovnat z různých důvodů. Chci co nejpřesněji najít místo, ze kterého fotil autor starých fotek až více než před 100 lety. Fotky z výšky, třebaže jsou asi zajímavější mě míjejí, poněvadž je mi těžké lézt někomu do kvartýru.
Každému, koho zajímá porovnávání historie se současností, doporučuju, aby si knihu opatřil a procházel se. Lze vidět mnohé.
Snažím se často vzpomenout, kdy jsem na určitém místě byl v minulosti, píšu tedy, že jsem tady někdy byl, ale vzpomínky někam zapadly. Co já všechno si nepamatuju... Možná kdybych tady někdy byl v hospodě, ale co, to se všechno dá napravit, třeba to zapomenu zase.
Dost keců, vydávám se toulat po městě, fotky nejsou řazeny podle jakéhosi systému, pořadí je podle publikace.
Rybní Kuchyňka, nad ním původně stával hrad. Šlechtický rod Grysperků z Bavorska si ho koupili a přestavěli na zámek. Historických fotek je dost, ale málokterá je pro mé účely vhodná.
Ještě jednou, tahle je starší. Potácel jsem se po zarostlém břehu, až se mi zdá, že je škoda, že jsem do rybníka nespadl, měl bych o čem psát. Takhle můžu jen konstatovat, že pohled na zámek je hezký.
Osud zámku je v současné době nepříjemný. Kdo ho zprivatizoval, kdo komu prodal, to snad není zajímavé. Objekt je nepřístupný.
Stále rybník Kuchyňka, tentokrát se dívám na město, vidím radnici zezadu.
Vchod do zámku ještě z doby, kdy byl skutečně vchodem. Už zarostl, jenom strom ztloustl.
Vedle vchodu kaple svaté Anny, v současnosti slouží jako sezení pro toho, kdo si chce v klidu vypít pivo a přitom pokouřit, což se v hospodě díky zákonodárcům, kteří vědí, co je pro nás dobrého, nesmí.
Ulice k zámku se v minulosti jmenovala Jirsíkova, dnes Ing. Lízla, pojmenovaná po odbojáři, který po zatčení gestapem spáchal sebevraždu. V budově vpravo je dnes Muzeum hasičstva.
Ulice Ing. Lízla od zámku směrem k náměstí. Vpravo je bývalá kovárna, ve které je dnes Zámecká hospoda.
A jsem na náměstí, které se tu jmenuje Náměstí, tedy po žádném slavném rodákovi. Už v roce 1873 v prostřední budově byla lékárna pana Peška. Dnes květinářství. Rohový dům je zúžen, tudy dnes vede ulice Ing.Lízla.
Hotel Panský dvůr má tradici už z 18.století, ve 20.století dostal novou podobu, jméno zůstalo, z hotelu se stal penzion.
Západní strana Náměstí, třebaže zde světové strany těžko určovat, náměstí samo vypadá skoro jako rohlík. Z knihkupectví je elektro.
Kostel svatého Jana Nepomuckého. Nová podoba je od roku 1905.
Pohled od severozápadu, vlevo škola.
Ano, v roce 1904 se budovalo.
Obecná škola, dnes základní umělecká škola Jakuba Jana Ryby.
Panský dům.
Pohled k severu.
Radnice z první poloviny 19.století, později zvýšená o patro.
Pohled k jihu.
Dokument z doby, kdy se dláždili chodníky před domy U Pobudů a U Handschuchů.
Obecná škola.
Záběr od Obecné školy, jejíž zeď je vpravo, k severozápadu.
Pohled opačný.
Pohled od radnice na kostel, před nímž stávala ve 20. a 30.letech 20.století
Pohled k jihu po západní frontě. Srocení kolem vojenského pancéřového automobilu, už tenkrát byla v Jincích vojenská posádka. Do Jinců se ovšem muselo přes Brdy.
Pohled od Panského domu kolem školy, kde je benzinová pumpa.
Už přestavěný Panský dům.
Kostel od severu.
Pohled do jihovýchodního koutu náměstí. Vpravo radnice, vlevo Hotel resp. restaurace Slávie, Kde jsem zakotvil na dobrém obědě s dobrým pivem. A je na čase, abych procházku Rožmitálem přerušil. Srovnávaček jsem vytvořil vícero, jeden článek by byl nekonečně dlouhý. A od Slávie začnu díl druhý, ale až poté, co první dokončím.
Ze svých procházek po městě mi zbylo pár fotek, které už jsem zveřejnil na adresách:
http://vencovyfotky.blogspot.cz/2017/09/27-3082017-rozmital-pod-tremsinem.html
http://vencovyfotky.blogspot.cz/2017/09/4-892017-rozmital-pod-tremsinem.html
a jeden článek
http://vencovypindy.blogspot.cz/2017/09/kasparovsky-rybnik-rozmitalske-kocky.html
A protože po první části budou následovat ještě díly druhý a třetí, bude Rožmitálu věnováno tolik místo, co ani krajská města nemají.
A další srovnávací fotky z různých lokalit jsou ZDE.
Ještě jednou, tahle je starší. Potácel jsem se po zarostlém břehu, až se mi zdá, že je škoda, že jsem do rybníka nespadl, měl bych o čem psát. Takhle můžu jen konstatovat, že pohled na zámek je hezký.
Osud zámku je v současné době nepříjemný. Kdo ho zprivatizoval, kdo komu prodal, to snad není zajímavé. Objekt je nepřístupný.
Stále rybník Kuchyňka, tentokrát se dívám na město, vidím radnici zezadu.
Vchod do zámku ještě z doby, kdy byl skutečně vchodem. Už zarostl, jenom strom ztloustl.
Vedle vchodu kaple svaté Anny, v současnosti slouží jako sezení pro toho, kdo si chce v klidu vypít pivo a přitom pokouřit, což se v hospodě díky zákonodárcům, kteří vědí, co je pro nás dobrého, nesmí.
Ulice k zámku se v minulosti jmenovala Jirsíkova, dnes Ing. Lízla, pojmenovaná po odbojáři, který po zatčení gestapem spáchal sebevraždu. V budově vpravo je dnes Muzeum hasičstva.
Ulice Ing. Lízla od zámku směrem k náměstí. Vpravo je bývalá kovárna, ve které je dnes Zámecká hospoda.
A jsem na náměstí, které se tu jmenuje Náměstí, tedy po žádném slavném rodákovi. Už v roce 1873 v prostřední budově byla lékárna pana Peška. Dnes květinářství. Rohový dům je zúžen, tudy dnes vede ulice Ing.Lízla.
Hotel Panský dvůr má tradici už z 18.století, ve 20.století dostal novou podobu, jméno zůstalo, z hotelu se stal penzion.
Západní strana Náměstí, třebaže zde světové strany těžko určovat, náměstí samo vypadá skoro jako rohlík. Z knihkupectví je elektro.
Kostel svatého Jana Nepomuckého. Nová podoba je od roku 1905.
Pohled od severozápadu, vlevo škola.
Ano, v roce 1904 se budovalo.
Obecná škola, dnes základní umělecká škola Jakuba Jana Ryby.
Panský dům.
Pohled k severu.
Radnice z první poloviny 19.století, později zvýšená o patro.
Pohled k jihu.
Dokument z doby, kdy se dláždili chodníky před domy U Pobudů a U Handschuchů.
Obecná škola.
Záběr od Obecné školy, jejíž zeď je vpravo, k severozápadu.
Pohled opačný.
Pohled od radnice na kostel, před nímž stávala ve 20. a 30.letech 20.století
Pohled k jihu po západní frontě. Srocení kolem vojenského pancéřového automobilu, už tenkrát byla v Jincích vojenská posádka. Do Jinců se ovšem muselo přes Brdy.
Pohled od Panského domu kolem školy, kde je benzinová pumpa.
Už přestavěný Panský dům.
Kostel od severu.
Pohled do jihovýchodního koutu náměstí. Vpravo radnice, vlevo Hotel resp. restaurace Slávie, Kde jsem zakotvil na dobrém obědě s dobrým pivem. A je na čase, abych procházku Rožmitálem přerušil. Srovnávaček jsem vytvořil vícero, jeden článek by byl nekonečně dlouhý. A od Slávie začnu díl druhý, ale až poté, co první dokončím.
Ze svých procházek po městě mi zbylo pár fotek, které už jsem zveřejnil na adresách:
http://vencovyfotky.blogspot.cz/2017/09/27-3082017-rozmital-pod-tremsinem.html
http://vencovyfotky.blogspot.cz/2017/09/4-892017-rozmital-pod-tremsinem.html
a jeden článek
http://vencovypindy.blogspot.cz/2017/09/kasparovsky-rybnik-rozmitalske-kocky.html
A protože po první části budou následovat ještě díly druhý a třetí, bude Rožmitálu věnováno tolik místo, co ani krajská města nemají.
A další srovnávací fotky z různých lokalit jsou ZDE.
Žádné komentáře:
Okomentovat