V únoru cestovat k Máchovu jezeru? Trochu na palici, co? Na druhou stranu nastávají v životě situace, kdy se stane, že zahlédnu omylem sama sebe v zrcadle, řeknu si, to jsou věci...
Loni jsem navštívil Hirschberg, jak říkají Němci a dokonce tak jmenoval město sám Karel Hynek, na začátku prázdnin, tedy v době, kdy my mívali školní volno, kdoví jak to mají děti dnes. Prase by se v tom nevyznalo.
Sousta lidí, spousta zeleně, jak by se líbilo Zeleným. Některé srovnávačky se povedly, jiné jsou povadlé. Udělal jsem si v mém komputeru složku, kam musím v zimě. Našel jsem Doksy, dal jsem si úkol, poslechnu se, sedám do vlaku, jízdní řád se od prosincové změny tak vylepšil, nemluvím ironicky, že bych jezdil do Doks pořád.
Loni v létě jsem vytvořil dva články, zde jsou adresy:
Část první se konala v roce 2011, ano, to bylo těsně před tou velkou operací, kdy se ze mě stal konečně nemocný.
Na nemoc jsem si zvykl, vnitřnosti nezlobí, zato hlava...
Honem musím zveřejnit zimních 11 koláží, tedy srovnávacích fotek.
Jsem připravený jak na státnici, z nádraží vyrážím svým šmajdavým krokem k jihu, až do ulice 5.května. Z první republiky se Doksy hlásily mezi místa lázeňská. Součástí byly i Městské lázně u Čepelského rybníka, přes který právě hledím. Potřeboval jsem slézt z asi dvoumetrového svahu k hladině, abych vylepšil svůj pohled. Jsem už pomalu k ničemu, hubu jsem si nerozbil, ale co bude příště?
Ještě by to chtělo kousek níž, ale bez rybářských bot se mi do vody nechtělo. Možná by mě tam nepustily labutě, které drze žebraly. Netušily, že jsem lakomý Pražák. Lázeňská budova zde je vidět jen málo, až následný záběr ji ukáže.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Stanislava Dulíka Doksy a okolí na starých pohlednicích (Vydavatelství Baron v Hostivici 2009).
Tady je, věžičky někam uletěly, snad Marťani? Leckdo bude, možná, vzdychat nad krásným mostkem. Býval sice hezčí na pohled, ale tak, jak my jezdíme stále těžšími vozidly, asi by nestačil. Vidíte, co všechno máte na svědomí, vy automobilisti!
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Stanislava Dulíka Doksy a okolí na starých pohlednicích (Vydavatelství Baron v Hostivici 2009).
Ulicí 5.května, kdysi Kostelní, jsem došel až k náměstí. Tady jsem v létě stanul u rozkošatělého stromu, neviděl jsem nic. Ani dnes není pohled ideální, ale když se trochu zasním, je to ono. Rohový dům patřil spořitelně a záložně, dnes poště.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Stanislava Dulíka Doksy a okolí na starých pohlednicích (Vydavatelství Baron v Hostivici 2009).
Dostal jsem se na Markplatz, který jsme pojmenovali náměstí Republiky. Následná srovnávačka je málem k ničemu. Mariánské sousoší je sice už opravené, ale z tohoto pohledu spíš neviditelné. A ještě k tomu slunce, kdo to zná, ví, že zimní umí být ostré. Pohled je to přímo jižní.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Podobný pohled, jen druhý je o padesát let starší.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Potřetí k jihu. Sousoší je přece jenom zřetelnější.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Rohový dům na náměstí Republiky a Komenského, dříve Kamenné ulice. Doba si stavbu upravila, jak bývá jejím zvykem.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Stanislava Dulíka Doksy a okolí na starých pohlednicích (Vydavatelství Baron v Hostivici 2009).
Zbylé 4 srovnávačky už budou z Tyršova náměstí. V prostoru se změnilo hodně, jde o zajímavá srovnání. Městský rybník kolem roku 1924 byl zarostlý a údajně zapáchal. Tak se zrušil. Kdyby se rušilo všechno smradlavé a zarostlé, kolik by nás na tom božím světě bylo. A co by vyráběly firmy, které nás oblažují chemickými vůněmi?
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Stanislava Dulíka Doksy a okolí na starých pohlednicích (Vydavatelství Baron v Hostivici 2009).
Místo rybníka Tyršovy sady. V létě byly sady mírně neupravené, do současnosti se objevily plechové ohrádky s citáty z Máchova Máje. Kdo má dobré oči, zahlédne něco o hrdliččině hlasu.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Stanislava Dulíka Doksy a okolí na starých pohlednicích (Vydavatelství Baron v Hostivici 2009).
Dům, který je na obou předchozích záběrech. Dámský penzion Frauendorf, dnes základní umělecká škola.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Stanislava Dulíka Doksy a okolí na starých pohlednicích (Vydavatelství Baron v Hostivici 2009).
Na závěr hotel Grand, postavený v roce 1928. Jméno nikoho neprovokovalo ke změně. Lovím ve vzpomínkách, v roce 1966, také v únoru se zde konalo týdenní školení mladých zeměměřičů, tehdy jsme si ještě neříkali geodeti, pořádal Ústav geodézie a kartografie v Liberci. Školení povinné i s ubytováním, krmili nás, pokoušeli nám cpát do hlav chytrosti. Ty jsme večer ovšem zředili pitím, co se to tenkrát pilo? Prazdroj se točil, ale bylo zrovna po výplatě, chlastali jsme všechno jako diví. Nekuřáci si stěžovali, že při přednáškách kouříme. Jeden můj spolužák o přestávkách chodil ven na čerstvý vzduch.
Vedoucí školení nás učil karetní hru na krále, která spočívala hlavně v pití kořalek. Ale mýlil by se každý, kdo by mluvil o soudruzích. Ti přednášející zeměměřičinu fakt uměli, pít taky. V KSČ spíš nebyli. Vedoucí dokonce později přešel na ústředí do Prahy. Jmenovat nebudu.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Stanislava Dulíka Doksy a okolí na starých pohlednicích (Vydavatelství Baron v Hostivici 2009).
A kousek odtud je Máchovo jezero, kam jsem se chtěl podívat na prázdné břehy a zabloudil jsem, ujel mi vlak. Vždyť jsem zeměměřič, dokonce proškolený.
Součásti Doks jsou i Staré Splavy, ty jsem nestihl.
Žádné komentáře:
Okomentovat