9.1.
Už nejméně půl roku probíhají předvolební kampaně. Tahle počmáraná vrata v pražských Holešovicích jsou skutečným osvěžením.
22.1.
Letošní leden je teplý. Mám strach, že podobně bude letos až do května.
Projíždím vlakem přes Kralupy nad Vltavou, které se tak jmenují, aby si je nikdo nespletl s městem Kralupy u Chomutova, jež už jsou léta na dně jednoho ze severočeských velkodolů.
Lihovar zmizel. Zůstal jen zbytek parádního oplocení, které odděloval lihovar od nádraží, osobně jsem onen plot vytyčoval v roce... no, dávno.
Paní inženýrka, která v lihovaru měla na starost výstavbu, v tomto případě spíš odbourávání, tvrdila, že výše jejích prémií je závislá hlavně na úrodě švestek v tom kterém roce.
Přesto vypadalo, že má radost z nových fasád starých staveb uvnitř lihovaru. Možná byla pochválená.
Fasády už nejsou, co bude stát na uvolněných plochách?
O kus dál během loňska zbourali hotel Praha, kam jsme někdy zašli na oběd, taky na pivo.
25.1.
Horní Počaply.
Místo na břehu Labe, které si vybrali lidé, starající se, abychom měli čím svítit, na čem vařit.
Elektrárna ani nenese jméno Počapel či Křivenic, jmenuje se po Mělníku, jenž je odsud vidět, jenom když zrovna není mlha.
Líbí, nelíbí. Podívám se a hned mám špatné svědomí. I já se podílím na spotřebě elektrické energie. Hnědé uhlí ze severu Čech se zde proměňuje v energii, která nám doma rozzáří stále větší televizní obrazovky, abychom se mohli koukat na stále větší blbosti. Žárovku mám pochopitelně i na záchodě. Takhle zmizelo v útrobách Prunéřova i uhlí, ležící pod bývalými chomutovskými Kralupy.
Starý dědek, procházející se po Horních Počaplech, je podezřelý, potkávám paní, nesluší se naznačovat věk, dejme tomu, že si leccos pamatuje.
"Sem jezdili Pražáci na houby, vyrojili se z vlaku s košíky, davy. I letos bylo hodně hub, Pražáci asi jezdí jinam, zima ještě nebyla, zahrádku mi rozryl krtek, už asi moc mrazu nebude, i když někdy v dubnu je sníh, kus elektrárny bude sloužit jako spalovna, to sem zvědavá, jak bude smrdět."
Paní ráda povídá, to jsou ti lidé, které průzkumy veřejného mínění nezahrnují, protože jejich existenci netuší. Přiznávám, že je mám rád.
Ladné tvary!
Směrem k Mělníku stojí Vliněves.
Elektrárna si svou daň v přilehlých vesnicích vybrala a vybírá, nové tisíciletí do nich navíc dvakrát poslalo velkou vodu.
Těším se, jak si doma vlezu do bojlerem ohřáté horké vody. Elektrickým.
27.1.
V Praze po sněhu ani památky, v zámeckém parku v Častolovicích, které nejsou ve velehorách, aspoň zbytky pro fotografování.
Hlava mi vymrzne, nevzal jsem si čepici. Vymrzlý mozek je výborný lék proti přívalu zbytečných informací.
Odvolil jsem už včera, další moje přítomnost ve volebním mumraji je k ničemu.
Zastávku míjím, ještě se projdu k sousedům do Kostelce, kterému vládne člověk, jehož bych si dovedl představit na pražském Hradě. Pan František Kinský má ale rozum, tady udělá víc práce pro českou vlast.
V Kostelci nad Orlicí na zastávce nevyzdobili drážní budovu, nýbrž hospůdku naproti
28.1.
Ypsilonku mám rád už dlouhá léta od jejich příchodu z Liberce do Prahy. Rozpustilost k nim patří.
Dnes byl součástí představení i koncertní mistr Tomáš Víšek, znalec hudby Jaroslava Ježka. Po skvělém klavírním provedení Bugatti Stepu následovaly ovace diváků i účinkujících herců. Vyvrcholily voláním Víšek na Hrad!
Protože moje příjmení je stejné, chvilku jsem si užil kousek slávy mě vůbec nepatřící.¨
Druhý den po vyhlášení výsledků prezidentské volby! K rozehnání přítomných ovčáckou holí nedošlo, pan prezident už asi přemýšlel.
29.1.
Proč cestuju bez jakýchkoli cílů, jen tak po své domovině, jak mě napadne? Však jsem tulák. Kromě líbezné krajiny potkávám lidi, obyčejné, ne ty, kteří zaplňují různá prostranství, přijede-li kandidát. Nebavím se s nimi o politice, protože nejsem kandidát. Témat, kteří my obyčejní lidé máme, počítám se totiž mezi ně, je nekonečné množství.
Nevím, jestli se mám smát, jestli mám brečet, narazím-li na rozbory, proč ten a ten vyhrál, prohrál, o taktických chybách, jako by šlo o fotbal. V kterém kraji jsou lidé pitomí, ba dokonce nejpitomější. Autoři chytrých rozborů jsou většinou lidé studovaní. Ve školách se bohužel nevyučuje selský rozum. Ten se získává jinak.
Kdo chce poznat své spoluobčany, nechť si vezme ranec, dívá se kolem sebe, poslouchá.
Už zase radím, to je úděl těch, které nikdo neposlouchá, a nikdy neposlouchal.
Raději si pustím fotbal.
Určitě bude soudce zase vůl.
30.1.
Na trasách pražské PID jsou vidět lahůdky.
Třeba Neveklov
nebo Chvojínek pod Neštětickou horou.
Vše v lednovém slunci na Benešovsku.
31.1.
Český národ je prý rozdělený na slušné lidi a debily.
Je třeba si ujasnit, kdo kam patří, jak jednoduché. Debil je přece debil, poznám na první pohled.
Stává se mi, že i mě někdo zařadí mezi debily.
To je debil!
Kdysi jsem měl rozpor s člověkem v domě. Říkám mu:
"Vy jste debil!"
Odpověď?
"Já říkám, že debil jste vy, to máme tvrzení proti tvrzení."
2.2.
Hromnice.
Svátek vrzajících skřivánků. Ráno nějaký pták řval, řikala paní ve vlaku, že to jsou kosáci. Blbci, nevšimli si, že je teprve začátek února.
Kdo nemá rád davy lidí, doporučuju jet na Hromnice k Máchovu jezeru.
Personál hospod v Doksech toužebně vyhlíží hosta., snad ani já bych jim nevadil.
Před hotelem Grand, kde jsem, dávno tomu již, prožil týden na odborném školení, večer mě ještě učili pít kořalku, stojí Mácha ve dřevě.
Pro lidi, toužící po informacích:
Karel Hynek Mácha, kousek jeho jména měl včera svátek, před Hrormnicemi bývá v kalendáři Hynek.
Musí být fuška do plechu vyřezat důležitá sdělení člověka, na kterémho jeho současníci po zveřejnění jeho Máje zle plivali.
Výlet nebo čundr, jak kdo chce, bez bloudění nemá smysl. Areál kolem Máchova jezera je oplocený tak, že nikde není díra v plotě. Vešel jsem vchodem, pak jsem namířil kroky své směrem, kde jsem tušil nádraží a prožil jsem zoufalství. Za pomoci cizí paní za plotem jsem našel východ. Na lávce přes koleje mi nezbylo, než si ujíždějící vlak vyfotit.
Však jsem celý život byl zeměměřičem, nic jiného neumím, orientace v terénu je pro mě sranda.
Chytrou krabičku, kde mám uložené Mapy.cz, jsem nehodlal na takovou prkotinu zapínat.
V Doksech na nádraží funguje hospoda i v tomto ročním období.
Dnes byl součástí představení i koncertní mistr Tomáš Víšek, znalec hudby Jaroslava Ježka. Po skvělém klavírním provedení Bugatti Stepu následovaly ovace diváků i účinkujících herců. Vyvrcholily voláním Víšek na Hrad!
Protože moje příjmení je stejné, chvilku jsem si užil kousek slávy mě vůbec nepatřící.¨
Druhý den po vyhlášení výsledků prezidentské volby! K rozehnání přítomných ovčáckou holí nedošlo, pan prezident už asi přemýšlel.
29.1.
Proč cestuju bez jakýchkoli cílů, jen tak po své domovině, jak mě napadne? Však jsem tulák. Kromě líbezné krajiny potkávám lidi, obyčejné, ne ty, kteří zaplňují různá prostranství, přijede-li kandidát. Nebavím se s nimi o politice, protože nejsem kandidát. Témat, kteří my obyčejní lidé máme, počítám se totiž mezi ně, je nekonečné množství.
Nevím, jestli se mám smát, jestli mám brečet, narazím-li na rozbory, proč ten a ten vyhrál, prohrál, o taktických chybách, jako by šlo o fotbal. V kterém kraji jsou lidé pitomí, ba dokonce nejpitomější. Autoři chytrých rozborů jsou většinou lidé studovaní. Ve školách se bohužel nevyučuje selský rozum. Ten se získává jinak.
Kdo chce poznat své spoluobčany, nechť si vezme ranec, dívá se kolem sebe, poslouchá.
Už zase radím, to je úděl těch, které nikdo neposlouchá, a nikdy neposlouchal.
Raději si pustím fotbal.
Určitě bude soudce zase vůl.
30.1.
Na trasách pražské PID jsou vidět lahůdky.
Třeba Neveklov
nebo Chvojínek pod Neštětickou horou.
Vše v lednovém slunci na Benešovsku.
31.1.
Český národ je prý rozdělený na slušné lidi a debily.
Je třeba si ujasnit, kdo kam patří, jak jednoduché. Debil je přece debil, poznám na první pohled.
Stává se mi, že i mě někdo zařadí mezi debily.
To je debil!
Kdysi jsem měl rozpor s člověkem v domě. Říkám mu:
"Vy jste debil!"
Odpověď?
"Já říkám, že debil jste vy, to máme tvrzení proti tvrzení."
2.2.
Hromnice.
Svátek vrzajících skřivánků. Ráno nějaký pták řval, řikala paní ve vlaku, že to jsou kosáci. Blbci, nevšimli si, že je teprve začátek února.
Kdo nemá rád davy lidí, doporučuju jet na Hromnice k Máchovu jezeru.
Personál hospod v Doksech toužebně vyhlíží hosta., snad ani já bych jim nevadil.
Před hotelem Grand, kde jsem, dávno tomu již, prožil týden na odborném školení, večer mě ještě učili pít kořalku, stojí Mácha ve dřevě.
Pro lidi, toužící po informacích:
Karel Hynek Mácha, kousek jeho jména měl včera svátek, před Hrormnicemi bývá v kalendáři Hynek.
Musí být fuška do plechu vyřezat důležitá sdělení člověka, na kterémho jeho současníci po zveřejnění jeho Máje zle plivali.
Výlet nebo čundr, jak kdo chce, bez bloudění nemá smysl. Areál kolem Máchova jezera je oplocený tak, že nikde není díra v plotě. Vešel jsem vchodem, pak jsem namířil kroky své směrem, kde jsem tušil nádraží a prožil jsem zoufalství. Za pomoci cizí paní za plotem jsem našel východ. Na lávce přes koleje mi nezbylo, než si ujíždějící vlak vyfotit.
Však jsem celý život byl zeměměřičem, nic jiného neumím, orientace v terénu je pro mě sranda.
Chytrou krabičku, kde mám uložené Mapy.cz, jsem nehodlal na takovou prkotinu zapínat.
V Doksech na nádraží funguje hospoda i v tomto ročním období.
Žádné komentáře:
Okomentovat