4.2.
"Nádherně prožité nedělní odpoledne", říkala po více jak třech hodinách jedna z divaček Bia Oko.
Záznam přenosu z Metropolitní opery v New Yorku.
Giacomo Puccini: Tosca
Skvělá Bulharka Sonja Jončeva, v pánských rolích Srb Željko Lučič a Ital Vittorio Grigolo.
Záznam přenosu z Metropolitní opery v New Yorku.
Giacomo Puccini: Tosca
Skvělá Bulharka Sonja Jončeva, v pánských rolích Srb Željko Lučič a Ital Vittorio Grigolo.
5.2.
Dny se prodlužují, odjíždím přes Benešov do Netvořic, po návštěvě cukrárny do Neveklova, do další cukrárny na chlebíček a grog. Cukrárny jsem nezačal vymetat, mým cílem jsou pochopitelně srovnávací fotky. Autobus mě dále dovezl do Maršovic, kde mě přepadly střevní potíže, snad po neveklovském chlebíčku. Začalo dost sněžit, hrdinně jsem překonal všechny potíže.
Ve vlaku z Benešova sice teploučko, ale těším se na horkou vodu.
Střih.
Stojím před domem, kde bydlím a čekám na zámečníka, jenž mi má pomoci dovnitř. Zabezpečení mého bytu je tak pevné, že se dovnitř nedostane ani majitel se správným klíčem.
Nerad přiznávám, že chyba byla na mé straně.
I zámečnické firmy si musí vydělat, aby něco měly z hospodářského růstu, jenž v naší republice údajně probíhá.
6.2.
Jean-Louis Trintignant.
Jméno, které nejsem schopný napsat bez toho, abych si ho předem ověřil. Kolik filmů s ním jsem viděl? Hodně. Tolik prstů na rukou nemám. Hrál ve více než 100 filmech. První v roce 1955, zatím poslední 2017.
V padesátých letech jsem začal navštěvovat biografy bez doprovodu, zatím stále mě ještě nemusí nikdo do kina vodit.
Sleduji film Happy End, v němž herec s krkolomným jménem hraje jednu z hlavních rolí. V 86 letech.
Fakt ten čas utíká, chyťte ho!.
7.2.
Na kratší cesty si vozím Hrabala. Kniha jeho povídek se dá otevřít kdekoli a hned číst. Autor se nikdy netajil tím, že rád sedával v hospodách a pozoroval hosty.
Dnes jsem málem zakopl o vinotéku, nechám si nalít dvojku.
Obsluhující za barem povídá hostovi:
"Koupil jsem chatu, byla v ní i cirgulárka, hned večer v hospodě jsem jí střelil, já ten zvuk nenávidím, dívám se kolem sebe, chlap si nemůže vobjednat než dvě piva, protože víc prstů na ruce nemá..."
Ani knížku nemusím otvírat.
9.2.
Měl by se umejt - sněhulák.
13.2.
Neváhal jsem zajet do Říčan, kam občas jezdím pro tlačenku, pro výborné pečivo.
Abych nebyl přízemní, zajedu i na koncert.
Vyprodaný sál. 100 minut s přídavky bez přestávky, bez dlouhých řečí, však lidé přišli za písničkami, nejsou zvědaví na přechytralé kecy a hosty, na které si lístek nekoupili.
Harmoniku, kytaru, piano ovládá zpěvačka sama. Dva muzikanti, bubeník a kytarista jenom dotvářejí atmosféru.
Mám pocit, že Radůza dává při svých vystoupeních sama sebe celou.
Z písniček má opravdovou radost, vždyť jsou to její děti a ona jako dvojnásobná matka dobře zná, jak se s dětmi mazlit.
14.2.
Cítov zalitý sluncem.
15.2.
Vybavuji si přelom let 1962 a 1963.
Fronty na vstupenky do divadla Semafor, které se zrovna zdánlivě natrvalo usadilo v sále, kde sídlíval Oldřich Nový, byly dlouhé, nekonečné.
Už si nepamatuju, kdo vystál frontu, jestli já nebo kamarád. Sehnat slečnu, která by byla ochotná pár hodin strávit čekáním, se zřejmě nepodařilo. Co pak s takovou slečnou? Šli jsme s kamarádem bez slečen.
Suchý a Šlitr byli zjevení. Dokonce i pro kritiky, mnozí z nich nevěděli, co si s tím počít. Tápaví kritici.
Písničky S+Š by měly být pokryty plísní, cítit zatuchlinou. Ony však přežily půlstoletí, nehodlají zmizet do archivů, dokonce se dají dodnes slyšet leckde, často i u táboráků, které mizí, jsou nuceny ustoupit grilování. Přežijí semaforské songy módní gril-párty? Věřím, že ano.
Divadelní Spolek Kašpar se rozhodl malinko sfouknout prach z hry Jonáš a tingl-tangl. Velice uctivě.
Nebyl nabitý sál jako tenkrát v pasáži U Stýblů, kterou jsme tehdy znali pod jménem Alfa, kino, kavárna. Vidím kolem sebe pár pravděpodobně pamětníků, kteří mají málem v očích slzy, ale šlo o nostalgii úsměvnou, protože k autorům úsměv patří.
Kašparům se podařilo navodit dávnou atmosféru poměrně dobře.
18.2.
Další hezké odpoledne v Biu Oko. Záznam z Metropolitní opery.
Premiéra opery Nápoj lásky od Gaetana Donizettiho se konala v roce 1832. Najdou se tací, kteří se baví i v roce 2018. Dobře nám tak.
Hlavní ženskou roli Adinu zpívala Pretty Yende z Jihoafrické republiky. Černoška. Nechce se mi použít rádoby korektní slovo afroameričanka, když nemá s Amerikou nic společného, kromě toho, že tam občas zazpívá.
20.2.
21.2.
Včera jsem hledal knížku. Z různých polic, kterým v duchu říkám knihovna, na mě padal prach, skoro špína. To mám z toho, že chci vypadat sečtělý. Takhle nemůžu kandidovat vůbec nikam. Chytla mě uklízecí mánie
Vysavač, kbelík vody, nejdřív si udělám oběd, hladovému se blbě pracuje.
Neteče voda!
Chleba, maceška, určená na večer. Měl bych pít vodu nebo něco jí blízkého. Voda neteče.
I v pivu je voda!
Nemůžu si umýt ruce. Jak se to dělá na čundru?
S flaškou v ruce prohlížím mailovou schránku. Přišla mi zpráva s odkazem na zajímavé srovnávací fotky. Klikám, panebože, to je adresa na můj blog. Kdybych v záhlaví neměl svou podobenku, řeknu "Šikovnej!"
S flaškou v ruce, s ohněm v srdci a s jednou ze zaprášených knih, určených k čistění, sedí se mi v křesle dobře.
Začala téci voda, měl bych začít pracovat. Jsem z generace, která pamatuje pracovní dobu od šesti do dvou. Co s tím, když už jsou skoro tři?
Dny se prodlužují, odjíždím přes Benešov do Netvořic, po návštěvě cukrárny do Neveklova, do další cukrárny na chlebíček a grog. Cukrárny jsem nezačal vymetat, mým cílem jsou pochopitelně srovnávací fotky. Autobus mě dále dovezl do Maršovic, kde mě přepadly střevní potíže, snad po neveklovském chlebíčku. Začalo dost sněžit, hrdinně jsem překonal všechny potíže.
Ve vlaku z Benešova sice teploučko, ale těším se na horkou vodu.
Střih.
Stojím před domem, kde bydlím a čekám na zámečníka, jenž mi má pomoci dovnitř. Zabezpečení mého bytu je tak pevné, že se dovnitř nedostane ani majitel se správným klíčem.
Nerad přiznávám, že chyba byla na mé straně.
I zámečnické firmy si musí vydělat, aby něco měly z hospodářského růstu, jenž v naší republice údajně probíhá.
6.2.
Jean-Louis Trintignant.
Jméno, které nejsem schopný napsat bez toho, abych si ho předem ověřil. Kolik filmů s ním jsem viděl? Hodně. Tolik prstů na rukou nemám. Hrál ve více než 100 filmech. První v roce 1955, zatím poslední 2017.
V padesátých letech jsem začal navštěvovat biografy bez doprovodu, zatím stále mě ještě nemusí nikdo do kina vodit.
Sleduji film Happy End, v němž herec s krkolomným jménem hraje jednu z hlavních rolí. V 86 letech.
Fakt ten čas utíká, chyťte ho!.
7.2.
Na kratší cesty si vozím Hrabala. Kniha jeho povídek se dá otevřít kdekoli a hned číst. Autor se nikdy netajil tím, že rád sedával v hospodách a pozoroval hosty.
Dnes jsem málem zakopl o vinotéku, nechám si nalít dvojku.
Obsluhující za barem povídá hostovi:
"Koupil jsem chatu, byla v ní i cirgulárka, hned večer v hospodě jsem jí střelil, já ten zvuk nenávidím, dívám se kolem sebe, chlap si nemůže vobjednat než dvě piva, protože víc prstů na ruce nemá..."
Ani knížku nemusím otvírat.
9.2.
Měl by se umejt - sněhulák.
13.2.
Neváhal jsem zajet do Říčan, kam občas jezdím pro tlačenku, pro výborné pečivo.
Abych nebyl přízemní, zajedu i na koncert.
Vyprodaný sál. 100 minut s přídavky bez přestávky, bez dlouhých řečí, však lidé přišli za písničkami, nejsou zvědaví na přechytralé kecy a hosty, na které si lístek nekoupili.
Harmoniku, kytaru, piano ovládá zpěvačka sama. Dva muzikanti, bubeník a kytarista jenom dotvářejí atmosféru.
Mám pocit, že Radůza dává při svých vystoupeních sama sebe celou.
Z písniček má opravdovou radost, vždyť jsou to její děti a ona jako dvojnásobná matka dobře zná, jak se s dětmi mazlit.
14.2.
Cítov zalitý sluncem.
15.2.
Vybavuji si přelom let 1962 a 1963.
Fronty na vstupenky do divadla Semafor, které se zrovna zdánlivě natrvalo usadilo v sále, kde sídlíval Oldřich Nový, byly dlouhé, nekonečné.
Už si nepamatuju, kdo vystál frontu, jestli já nebo kamarád. Sehnat slečnu, která by byla ochotná pár hodin strávit čekáním, se zřejmě nepodařilo. Co pak s takovou slečnou? Šli jsme s kamarádem bez slečen.
Suchý a Šlitr byli zjevení. Dokonce i pro kritiky, mnozí z nich nevěděli, co si s tím počít. Tápaví kritici.
Písničky S+Š by měly být pokryty plísní, cítit zatuchlinou. Ony však přežily půlstoletí, nehodlají zmizet do archivů, dokonce se dají dodnes slyšet leckde, často i u táboráků, které mizí, jsou nuceny ustoupit grilování. Přežijí semaforské songy módní gril-párty? Věřím, že ano.
Divadelní Spolek Kašpar se rozhodl malinko sfouknout prach z hry Jonáš a tingl-tangl. Velice uctivě.
Nebyl nabitý sál jako tenkrát v pasáži U Stýblů, kterou jsme tehdy znali pod jménem Alfa, kino, kavárna. Vidím kolem sebe pár pravděpodobně pamětníků, kteří mají málem v očích slzy, ale šlo o nostalgii úsměvnou, protože k autorům úsměv patří.
Kašparům se podařilo navodit dávnou atmosféru poměrně dobře.
18.2.
Další hezké odpoledne v Biu Oko. Záznam z Metropolitní opery.
Premiéra opery Nápoj lásky od Gaetana Donizettiho se konala v roce 1832. Najdou se tací, kteří se baví i v roce 2018. Dobře nám tak.
Hlavní ženskou roli Adinu zpívala Pretty Yende z Jihoafrické republiky. Černoška. Nechce se mi použít rádoby korektní slovo afroameričanka, když nemá s Amerikou nic společného, kromě toho, že tam občas zazpívá.
20.2.
21.2.
Včera jsem hledal knížku. Z různých polic, kterým v duchu říkám knihovna, na mě padal prach, skoro špína. To mám z toho, že chci vypadat sečtělý. Takhle nemůžu kandidovat vůbec nikam. Chytla mě uklízecí mánie
Vysavač, kbelík vody, nejdřív si udělám oběd, hladovému se blbě pracuje.
Neteče voda!
Chleba, maceška, určená na večer. Měl bych pít vodu nebo něco jí blízkého. Voda neteče.
I v pivu je voda!
Nemůžu si umýt ruce. Jak se to dělá na čundru?
S flaškou v ruce prohlížím mailovou schránku. Přišla mi zpráva s odkazem na zajímavé srovnávací fotky. Klikám, panebože, to je adresa na můj blog. Kdybych v záhlaví neměl svou podobenku, řeknu "Šikovnej!"
S flaškou v ruce, s ohněm v srdci a s jednou ze zaprášených knih, určených k čistění, sedí se mi v křesle dobře.
Začala téci voda, měl bych začít pracovat. Jsem z generace, která pamatuje pracovní dobu od šesti do dvou. Co s tím, když už jsou skoro tři?
Žádné komentáře:
Okomentovat