Město, ležící na Moravské Dyji. Pravda, podíváme-li se z mostu, nevidíme žádný veletok, ale řeka to je.
Morava? Ano, ne mnoha historických fotkách je psáno Dačice na Moravě. Do roku 1960 bylo městem okresním.
Morava? Ano, ne mnoha historických fotkách je psáno Dačice na Moravě. Do roku 1960 bylo městem okresním.
V roce 1960 mi bylo 17 a moje zájmy se týkaly jiných záležitostí, než je územní uspořádání Československa. Možná byla reorganizace nutná, kdo ví, ale proč byly Dačice zařazeny administrativně do jižních Čech, to by nám sdělili ti, kteří tento počin vymysleli a ti už po 58 letech, pokud nespí věčný spánek, už nám toho moc neřeknou.
Mě tenkrát zarazilo, že místo ČSR se začalo psát ČSSR, což se blížilo jménu údajně nám nejdražšímu, totiž SSSR. Události o 8 let později nám ukázaly, že nová značka se blížila realitě, což potvrdila kremelská vrchnost přímo tanky.
Zaniklo tehdy hodně krajů a okresů, záleželo na tom, jaký který úředník měl věci na starosti. Když se podívám na dnešní uspořádání, kraje se blíží těm před rokem 1960.
Západní Moravu ořízli. Jen tak namátkově, Svitavy, Moravská Třebová, Jevíčko nebo dokonce Králický Sněžník s pramenem řeky Moravy a další se staly východními Čechami, Slavonice, Dačice Čechami jižními. Seznam by byl dlouhý a já si přijel prohlédnout, jak vypadaly Dačice tehdy a dnes.
Co daly Dačice světu? První kostkový cukr! To se stalo v roce 1841. Různí dietologové nás přesvědčují, že cukr je jed a sprosté slovo. Je to pravda, hlavně pokud přidáme, že lidstvo od té doby neustále vymýšlí, jak to udělat, aby se co nejméně hýbalo. Pak legračně buduje fitcentra, v nichž týrají svá těla, aby mohlo poté zasednout k televizi a sledovat programy o vaření. Myslím si snad, že lidstvo je pitomé? Jelikož se mezi lidstvo počítám, sebekriticky tvrdím, že ano.
Kostka cukru má v Dačicích dokonce pomník. Nejen cukr, v roce 1940 začala místní firma Stejskal-Novotný vyrábět plnicí pera, po znárodnění se podnik přejmenoval na Centropen. To ovšem nebyl dačický vynález celosvětový jako kostka cukru. A plnicí pera? Samozřejmě, že jsem jako žák školou povinný umazal spoustu oblečení a nejen oblečení inkoustem, který se v té době nedal pořádně vyprat. Kdo dnes píše plnicím perem? Mám jedno schované se zlatým či pozlaceným hrotem, dostal jsem ho na památku, když jsem se loučil na pracovišti, kde mi bylo fajn co se týče společnosti, ale peněženka naříkala.
Všechno souvisí se vším, v dalším podniku jsme hodně jezdili měřit pro projekty zemědělských staveb, osud nás zavál i do Dačic a několika vesnic v okolí. Spali jsme v hotelu, jehož polohu si nepamatuju, možná to byl ten stejný, v jakém jsem přespal letos.
Moc jsme se tenkrát pochvalovali stravu v restauraci, jednou jsme se najedli v jiné hospodě a opět maximální spokojenost. Tenkrát nám někdo řekl, že v Dačicích se prostě jí dobře všude. Po mnoha letech jsme s dětmi Dačicemi prošli a zase jídlo skvělé. Mimochodem, ten dálkový etapový pochod pořádali Brňáci a ona cesta jižní Moravou začínala ve Slavonicích, Moravané vědí svoje, Jihočeskému kraji se posmívají.
V roce 1935 se železniční stanice jmenovala Dačice na Moravě. Dnes tu takový nával nebývá, vláček sem jezdívá krásný, přijel jsem s ním až z Havlíčkova Brodu. Opodál je jakási stavba, vytvořená pro zemědělce, asi tady projektoval tehdejší můj zaměstnavatel na výsledcích našeho měření. Mám být hrdý? Takových staveb fungujících i zpustlých potkávám na svých toulkách dost. Jen ta paměť, takže bacha, všechny moje vzpomínky můžou být vymyšlené.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Pořádné město nemá jen jedno nádraží a Dačice pořádným městem jsou. Asi o kilometr dále od nádraží z předešlého snímku je vlaková stanice Dačice město. Tam je všechno, železniční přejezd, most přes Moravskou Dyji, hotel Dyje, kde mi za malý peníz poskytli přístřeší. A taky je zde výhled na Jemnickou ulici a nad ní klášter bosých karmelitek a kostel svatého Antonína Paduánského.
V panujících vedrech jsem tady zažil průtrž mračen, asi desetiminutovou, při pivu se díval na déšť.
V panujících vedrech jsem tady zažil průtrž mračen, asi desetiminutovou, při pivu se díval na déšť.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Procházím Masarykovou ulicí směrem k náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Ještě než začnu oblažovat svou přítomností Palackého náměstí, kouknu do ulice Krajířovy. Albrecht Krajíř z Krajku si tu nechal v 16.století postavit sídlo, kterému se dnes říká Starý zámek a sídlí v něm Městský úřad.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Palackého náměstí mě zlobilo. Nepříjemností je poměrně silný automobilový provoz. Klidných míst je na náměstí dost, posedět se dá, ale já potřeboval fotit právě tam, kde jezdí moc aut. Vyšší věž patří radnici, která se zrovna opravovala, proto to lešení a obalená fasáda. Z mého pohledu nižší, vyhlídková věž je součástí kostela svatého Vavřince.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Mám vždycky radost, když narazím na podobnou fotku z dob, kdy náměstí bylo na poflakování. Možná si někdo řekne, že nevidí žádný provoz, o kterém plkám, to je proto, že jsem často dlouho čekal na okamžik, kdy jsem se mohl vrhnout do vozovky. Pokud se podívám sebekriticky do zrcadla, vrhání do vozovky s mou postavou může se jevit i jako zábavné.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Ještě v roce velké celostátní krádeže, myslím takzvanou měnovou reformu, byla atmosféra na náměstí idylická.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Pohled po západní frontě domů, končící opravovanou radnicí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Postoupil jsem výš směrem k západnímu rohu Palackého náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Čekal jsem na dobu před večerem, kdy mnohá auta jsou už uložena k nočnímu spánku, ale protože hledím k západu, sluníčko mi dávalo zabrat. Och, Dačice na Moravě.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Ze západního cípu náměstí vede ke kostelu svatého Vavřince Göthova ulice. Vilém Göth se sice narodil v Brně, ale jeho rodina pocházela z Dačic. Zemřel v 25 letech jako československý letec, bojující proti nacistům v Anglii.
Místo kavárny banka.
Místo kavárny banka.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Tentýž pohled z jiné doby. Mám pocit, že v té dnešní bance jsem jednou byl na obědě, to ovšem byla ještě restaurací.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Stále Göthova ulice. Tam vpravo je ulička, ve které jsem narazil na bufet, kde jsem se dobře najedl, vždyť jsem v Dačicích.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Kostel svatého Vavřince z Komenského ulice. Vyhlídkové věře jsou jednou z turistických atrakcí, které žijí mimo mě. Ne, že bych byl šetřivý, mnohé jsou přístupné bez vstupného, ale moje tělesná schránka si výstupy po schodech nepřeje, často protestuje.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Když v Dačicích existuje starý zámek, musí zde být i nový. To je on. V roce 1945 zestátněn podle Benešových dekretů.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Göthova ulice se změnila na Hradeckou a z ní je pohled na město tento.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Zůstalo mi v pomyslném šuplíku dost fotek, které jsem nemohl porovnat díky bujné vegetaci, ale neslibuju nikomu ani sám sobě, že to v zimě napravím, Dačice mám dost z ruky. Ale třeba se stane, že na Moravu přijedu.
Pár fotek z procházky po městě je ZDE
Další srovnávací fotky z různých lokalit.
Pár fotek z procházky po městě je ZDE
Další srovnávací fotky z různých lokalit.
Žádné komentáře:
Okomentovat