Šluknovský výběžek. Území, o kterém se nám učitelé v rámci zeměpisu jistě zmínili ve škole. Jeden z výběžků českých, moravských a slezských. V hlavách se nám to pomotalo s há dvě ó, narozením Františka Palackého, tělesem, ponořeným do kapaliny a mnoha dalšími znalostmi, které vytvářejí naše IQ.
Můžeme se hádat, je-li toto území zakousnuté do německého anebo sousední německé do českého. Tam se stýká National Säschische Schweiz s Národním parkem České Švýcarsko.
Naštěstí v současné době, zatím (?) už jde jenom o administrativní záležitost, dělící onen překrásný kraj hranicí.
Historici se přou, byli-li tu dříve Lužičtí Srbové nebo Durynští Němci. Však máme historiky od toho, aby nám sdělili kdo jsme, odkud jsme přišli a kam míříme. Líbilo by se mi, kdyby se mezi sebou porvali, pořád lepší, než když půtky řeší generálové.
Šluknovsko není součástí Česko-saského Švýcarska, je severně od něj. Stále se někde potuluji, ale Mikulášovice jsem našel ve svých záznamech jednou, z roku 1993, kdy přes ně vedla noční trasa Šluknovské stovky. Jednou.
Národnostní otázka byla po skončení druhé světové války vyřešena podle vítězů, o tom, kdo zavinil, že kdysi důležitá sídla nám od té doby padají na hlavu, raději nemluvíme.
Brouzdaje internetem jsem jednoho dne narazil na stránky:
Nixdorf, tak se podle durynských Němců jmenovaly Mikulášovice. Jde o nádherné stránky v češtině, plné historických fotografií a se spoustou textu. Nezabývají se jen Mikulášovicemi, ale i širším okolí. Fotky jsou v takové kvalitě, že cvok mého typu, shánějící kdejaký starý obrázek a přemýšlející, zda by mohla vzniknout srovnávačka, neodolá.
Už jsem byl v Dolní Poustevně, Velkém Šenově, Lipové, vrhl jsem se do Mikulášovic, jezdí sem vlak, o prázdninách a víkendech dokonce až do centra města, které městem je, má svůj znak, svou historii, ale mnoho budov už se nedá najít. Zmizely v minulosti.
Měl jsem starost, kolikrát sem pojedu, tolik jsem si přivezl fotek, výsledek není nijak bombastický, zajímavý určitě. Jen mi bylo líto, když jsem vyřazoval jednu fotku za druhou jako neporovatelné.
Všechna následující porovnání mají jedno společné, historické části koláží jsou kopírovány z adresy: http://www.nixdorf.estranky.cz/. Vřele tyto stránky případným zájemcům doporučuji, jsou skvělé.
Město je dlouhé asi 7 kilometrů, já se pohyboval ve střední části, kde je jakési náměstí, které jako náměstí nevypadá. Bohužel většinou neznám data pořízení starých fotek, tato vypadá, že pochází z doby novější. Dům čp.8 fara, ve východní části je městský úřad. Pohled k východu, před farou socha Panny Marie.
Všechna následující porovnání mají jedno společné, historické části koláží jsou kopírovány z adresy: http://www.nixdorf.estranky.cz/. Vřele tyto stránky případným zájemcům doporučuji, jsou skvělé.
Město je dlouhé asi 7 kilometrů, já se pohyboval ve střední části, kde je jakési náměstí, které jako náměstí nevypadá. Bohužel většinou neznám data pořízení starých fotek, tato vypadá, že pochází z doby novější. Dům čp.8 fara, ve východní části je městský úřad. Pohled k východu, před farou socha Panny Marie.
Vpravo hotel RON, kulturní památka. Parádní kousek Mikulášovic. V restauraci jsem se poměrně slušně najedl. V levé části záběru zpustlé čp.1, podle staré fotky to býval hotel Freischlitz. Dnes by se v budově neubytoval snad ani bezdomovec. Novější název restaurace Střelnice.
Detail hotelu RON z předešlé fotky.
Jiný pohled k východu, vlevo fara, vpředu schodiště u kostela svatého Mikuláše. Vpravo lékárna, ke které v roce 1913 lékárník Adolf Kraus přistavěl hvězdárnu.
Hvězdárna v detailu. Dům vpravo je naštěstí památkově chráněný, takže se asi dočká lepších časů. 20.září 1779 v něm přenocoval císař Josef II., jehož sochy se po roce 1918 houfně odstraňovaly.
Pohled k východu.
Následují dva pohledy k západu, vpravo je pošta.
Pošta a pošťák v uniformě, k poště patříval kůň, to pamatuju dokonce i já v Praze.
Hotel Central se nedožil dnešních dnů. Kostel svatého Mikuláše naštěstí ano. Jaký jiný kostel byste chtěli hledat právě v Mikulášovicích.
Hodně starých fotek jsem marně v městě hledal, tady jsem měl štěstí díky věži kostela.
Dva záběry na hotel Freischlitz alias Střelnici od jihu. Před ním stával pěkný dům. Jabloň mi sice hodně zakryla, ale celkovou situaci lze vytušit.
Bývalá nemocnice korunního prince Rudolfa, dnes pečovatelský dům. Vpravo, před věží kostela je Fürlehova kaple.
Od kaple je tento pohled na někdejší Krankenhaus.
Ještě jeden pohled na Střelnici. Měl jsem dojem, že ještě v nedávné době se někdo pokoušel o vzkříšení kdysi důležité budovy.
Pamatujete se ještě na prvomájové průvody? Děti je měly rády a učitelky? Co jim zbývalo... Netváří se příliš nadšeně. Snad jim neulítly včely?
Mikulášovice jsou dlouhé, mají tři nádraží. Horní, pak Střed, na kterém jsem vystupoval já a v jehož okolí se odehrávala moje porovnání a toto Dolní, což je železniční křižovatka. Doleva se jede na Dolní Poustevnu a dále až do Děčína, vpravo se trať dělí na směr Rumburk nebo Krásnou Lípu.
Přestupoval jsem a měl jsem čas fotografovat.
Něco zasvěcenějšího nelze ode mě čekat, to chce místního patriota, který kraj lépe zná. Já jen projíždím na cestě životem. Zastavuju jenom v hospodě.
HORNÍ POUSTEVNA
Někdy si schovávám nahodile vytvořené srovnávačky, že jednou budou tvořit základ celého článku. Však víme, vyrostl jsem v době, kdy se všechno plánovalo horem dolem. Pak se hledaly důvody, proč plán nevyšel. Je to ve mně.
Procházel jsem Dolní Poustevnu, pod kterou patří i Poustevna Horní. Plánoval jsem návrat. Loni v létě to bylo a já teď našel v počítači čtyři srovnávačky, které čekaly jak milující pes. Rok je dlouhá doba, Horní Poustevna a Mikulášovice jsou od sebe nedaleko.
Škola, jistěže bývalá.
Hotel Schindler dnes slouží jako zaízení pro osoby se zdravotním postižením.
Když jsem se loni chystal o tohoto kraje, našel jsem si v mapě hospodu v Horní Poustevně U Fišarů. Už jsem se do ní těšil. Jenže, ouha, problém EET tuto malou venkovskou hospodu zlikvidovalo. Dveře zamčené. Sedl jsem si blízko a napil jsem se vody, kterou sebou nosívám pro případ kalamity, což zrušená hospoda je. Dnes už není ani v mapě.
Na nedaleké benzinové pumpě mi prodali vychlazenou plechovku.
Na této trati jezdí krásné německo-české vlaky, po více než 60 letech vyhrál rozum a z Děčína do Rumburku se jezdí přes Bad Schandau a Sebnitz tak jak to bývalo než vznikla NDR. Nastrojení cestující ze staré fotky zřejmě už odjeli...
Určitě se s tímto krajem nadobro neloučím. Někdy tadyna člověka padá smutek, ale tak krásná krajina nemůže zahynout, přijdou lidé nezatížení dávnými nesmyslnými spory, málem jsem napsal bude líp, ale fráze nechávám politikům.
Fotky z výletu do Mikulášovic, které trochu doplňují článek jsou ZDE
Mnoho dalších srovnávaček odjinud.
Žádné komentáře:
Okomentovat