Mrazivá slunečná sobota. Takové dny miluju. Nebo spíš miloval jsem? Jaképak přemýšlení, vyletím z postele, mít tužku při ruce, hned začnu psát, co dnes stihnu. Stává se mi, že zapomenu na letopočet, kdy jsem přišel oblažovat svět.
Hodina má stále stejný počet minut, minuta je stále stejně dlouhá, jestli ji v rámci úsporných opatření...
Ne, nebudu si kazit krásný den. Už snídaně trvá déle, jak je to možné? O tolik méně jídla do sebe nacpu. Muškáty z okna jsem schoval, v noci má mrznout. Vypadají, že by ještě příští rok mohly udělat radost. Jinak jsem nestihnul nic. Taky do biografu jsem zašel. V batohu publikace a foťák.
Ovocný trh je hezký prostor. Na jeho dnešním vzhledu se vůbec nepodílí 40 let socialsmu, ač bych si rád zanadával. Pořád se rodí "géniové", kteří jsou přesvědčení, že právě před nimi si svět sedne na zadek. A ještě jim někdo za jejich nápady zaplatí. Peníze jsou důležité až v první řadě. Idioti bývají v každém režimu, záleží na tom, kolik dostanou pravomocí.
Kdo asi vymyslel, že pět pěkných domů je třeba zbourat? Místo nich postavit banku. Nějaký tehdejší developer, nebo si říkali jinak? V roce 1929. Ať to byl, kdo byl, došly mu prachy. Následná hospodářská krize, nacistická okupace, poté osvobození, které se taky ukázalo jako okupace. Banka se nekonala.
Komunistický režim taky neměl na všechno peníze, jak si dnes nostalgicky vzpomínají mí vrstevníci. Zaplať Bohu, že neměli ani na to, aby se zde pokusili vystavět něco nádherného podle sovětského vzoru.
Budiž připsáno komunistům k dobru, že v proluce, zvané Myslbek, souhlasili s vytvořením hezkého parku. S vodotryskem. Jedina zelená oáza v prostoru. Blízko jsem navštěvoval čtyři roky průmyslovku a skoro denně jsem parkem procházel. V letních teplých večerech bylo těžko najít místečko. Pro hezké posezení, pro milence, nějaké čučo se dalo s kamarády vypít.
Jsou to možná vzdechy starého páprdy, ale zasáhlo mě, když po roce 1990 byl drahý pozemek zastavěn. Mladší generace možná moje vzpomínka nebere. V osmdesátých letech byla po parku veta. Stavělo se metro.
Když se dnes dívám na to, co vzniklo v proluce Myslbek, nejsem přesvědčený, že je to lepší než pěkný park.
Staré fotky z roku 1927 jsem odkládal. Není se čeho chytit. Ale je, jen nebýt líný.
Hodina má stále stejný počet minut, minuta je stále stejně dlouhá, jestli ji v rámci úsporných opatření...
Ne, nebudu si kazit krásný den. Už snídaně trvá déle, jak je to možné? O tolik méně jídla do sebe nacpu. Muškáty z okna jsem schoval, v noci má mrznout. Vypadají, že by ještě příští rok mohly udělat radost. Jinak jsem nestihnul nic. Taky do biografu jsem zašel. V batohu publikace a foťák.
Ovocný trh je hezký prostor. Na jeho dnešním vzhledu se vůbec nepodílí 40 let socialsmu, ač bych si rád zanadával. Pořád se rodí "géniové", kteří jsou přesvědčení, že právě před nimi si svět sedne na zadek. A ještě jim někdo za jejich nápady zaplatí. Peníze jsou důležité až v první řadě. Idioti bývají v každém režimu, záleží na tom, kolik dostanou pravomocí.
Kdo asi vymyslel, že pět pěkných domů je třeba zbourat? Místo nich postavit banku. Nějaký tehdejší developer, nebo si říkali jinak? V roce 1929. Ať to byl, kdo byl, došly mu prachy. Následná hospodářská krize, nacistická okupace, poté osvobození, které se taky ukázalo jako okupace. Banka se nekonala.
Komunistický režim taky neměl na všechno peníze, jak si dnes nostalgicky vzpomínají mí vrstevníci. Zaplať Bohu, že neměli ani na to, aby se zde pokusili vystavět něco nádherného podle sovětského vzoru.
Budiž připsáno komunistům k dobru, že v proluce, zvané Myslbek, souhlasili s vytvořením hezkého parku. S vodotryskem. Jedina zelená oáza v prostoru. Blízko jsem navštěvoval čtyři roky průmyslovku a skoro denně jsem parkem procházel. V letních teplých večerech bylo těžko najít místečko. Pro hezké posezení, pro milence, nějaké čučo se dalo s kamarády vypít.
Jsou to možná vzdechy starého páprdy, ale zasáhlo mě, když po roce 1990 byl drahý pozemek zastavěn. Mladší generace možná moje vzpomínka nebere. V osmdesátých letech byla po parku veta. Stavělo se metro.
Když se dnes dívám na to, co vzniklo v proluce Myslbek, nejsem přesvědčený, že je to lepší než pěkný park.
Staré fotky z roku 1927 jsem odkládal. Není se čeho chytit. Ale je, jen nebýt líný.
Ovocný trh je malinko stranou od turistického blázince, návštěvnici s fantazií si sem najdou cestu, ale není to pohroma.
S Ovocným trhem souvisí Karolinum a Stavovské divadlo. Strašně by mě zajímalo, jestli vždycky stojím na stejném místě jako dávný fotograf. Uličku mezi divadlem a Karolinem fotím z obou stran.
Překáží mi velká skupina italských turistů. Jejich průvodce, podle melodie řeči zřejmě skutečný Ital, toho má mnoho na srdci. Mnohokrát slyším jméno Amadeus, jsme u Stavovského divadla.
Hlavou bleskla vzpomínka na prohlídku Dóžecího paláce v Benátkách. Ometal jsem kolem skupiny amerických turistů, italský průvodce mluvil anglicky a že je Ital, nemohl nikdo přeslechnout. Nejfrekventovanější výrazy jeho angličtiny byly Veronese, Tintoretto, fantastico. Italů k nám jezdí hodně, prý obdivují architekturu Prahy a nejezdí sem jenom proto, že se tady levně opijou.
Překáží mi velká skupina italských turistů. Jejich průvodce, podle melodie řeči zřejmě skutečný Ital, toho má mnoho na srdci. Mnohokrát slyším jméno Amadeus, jsme u Stavovského divadla.
Hlavou bleskla vzpomínka na prohlídku Dóžecího paláce v Benátkách. Ometal jsem kolem skupiny amerických turistů, italský průvodce mluvil anglicky a že je Ital, nemohl nikdo přeslechnout. Nejfrekventovanější výrazy jeho angličtiny byly Veronese, Tintoretto, fantastico. Italů k nám jezdí hodně, prý obdivují architekturu Prahy a nejezdí sem jenom proto, že se tady levně opijou.
Ani Češi nechybí. dvě babičky po sobě tvrdily vnoučatům, že tu promovaly. Vnoučata by chtěla raději do cukrárny. Rodinka s dvěma malými dětmi. Kačence se chce čůrat, musí na kanálek. O pár prstů větší chlapec s tatínkem čeká a tvrdí, že tam nahoře bydlí strejda Bureš. Tatínek mu kazí radost.
"Tam nebydlí strejda Bureš, tam je universita Karlova."
Ještě si pamatuju chvíle, kdy jsem v Praze chodil na kanálek. Je to nespravedlivý, ve věku, kdy se obloukem pomalu blížím k myšlení dětí, na kanálek nesmím, třebaže se mi chce. Sebrali by mě. A moje děti by se na mě zlobily.V Rybné ulici, která je z Ovocného trhu za rohem, objevím další možnost srovnávacího focení. Hned vedle je obchodní dům, kde mají slušně vybavený záchod, nechtějí po zákaznících poplatek a jsou tu osušovače rukou. Promrzlé ruce si libují. Ani baterky ve foťáku nechtějí fungovat jako jindy. Je jim zima.
"Tam nebydlí strejda Bureš, tam je universita Karlova."
Ještě si pamatuju chvíle, kdy jsem v Praze chodil na kanálek. Je to nespravedlivý, ve věku, kdy se obloukem pomalu blížím k myšlení dětí, na kanálek nesmím, třebaže se mi chce. Sebrali by mě. A moje děti by se na mě zlobily.V Rybné ulici, která je z Ovocného trhu za rohem, objevím další možnost srovnávacího focení. Hned vedle je obchodní dům, kde mají slušně vybavený záchod, nechtějí po zákaznících poplatek a jsou tu osušovače rukou. Promrzlé ruce si libují. Ani baterky ve foťáku nechtějí fungovat jako jindy. Je jim zima.
Teď nevím, jak odůvodním v tomhle seriálu srovnání Lazarskou ulici. Je to trochu mimo, ale dala mi moc práce. Trvalo dlouho, než jsem pochopil, že zůstala fronta dvou domů, ostatní bylo zbořeno.
Krátká ulice je Lazarská, v dnešní době známá jako křižovatka všech nočních tras tramvají. Slyšel jsem, že se tu v noci pohybuje nejvíc kapsářů, kteří využívají nervozity cestujících. Prý by stačilo tam dojít a všechny je sebrat. Ještě jim něco dokázat. V nočních tramvajích bývá velká část pasažérů trochu veselejších.
Krátká ulice je Lazarská, v dnešní době známá jako křižovatka všech nočních tras tramvají. Slyšel jsem, že se tu v noci pohybuje nejvíc kapsářů, kteří využívají nervozity cestujících. Prý by stačilo tam dojít a všechny je sebrat. Ještě jim něco dokázat. V nočních tramvajích bývá velká část pasažérů trochu veselejších.
Těším se do tepla. Na grog.
Facebook - Václav Víšek
Sousta srovnávacích fotel je zde
Facebook - Václav Víšek
Žádné komentáře:
Okomentovat