Není to tak strašně dávno, kdy bych nad takovým sdělením mávnul rukou. V pátek jsem přišel domů, zasedl na židli a pustil svoje opium. Nefungovalo. To se stát může, nebudu nervózní, vydržel jsem až do sobotního dopoledne.
45 minut se mnou strávil na lince člověk, který se mi snažil pomoci, přeinstalovali jsme spolu modem, pousmál se nad skutečností, že jedu na pět let staré zařízení. Byl příjemný, slíbil, že řešení bude urychlené.
Teprve poté jsem objevil, že nám vůbec nefunguje pevná linka. Další telefonáty na O2, něco se někde zaseklo, řekl bych, že možná až v Madridu.
Všechno, co mi slíbili, splnili, včera k večeru mi přivezla pošta v tom hrozným pražským sajrajtu nový modem. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, všechno naskočilo, funguje. Dnes mě dorazil pán, který se mnou jednal v sobotu, telefonoval, jak slíbil, a ptal se mě, jestli už je vše v pořádku, omluvil se za problémy, které mi způsobili. Že prý je rád, že jsem spokojený zákazník a popřál mi hezký den, jak to asi mají v pokynech, ale neznělo to tak.
Jak rád bych si zanadával! Koukám, koho bych zprdnul, manželku nemám.
Měl jsem před dávnými času známého, na kterého jsem narazil náhodně na Masaryčce (nádraží Praha - střed se to tehdy jmenovalo) někdy po půlnoci. Čekali jsme na rychlík odněkud a pak s ním cestovali někam na Slovensko, každý jinam. Byl to slušný, kultivovaný člověk. Příjemně vyplněné čekání.
Ohlásili příjezd rychlíku, můj známý se podíval na hodinky:
"Přijeli přesně! To dělaj ty kurvy ajzboňácký schválně, aby lidi nemohli nadávat!"
Slyšel jsem, že je zdravé se čas od času rozčílit a někomu vynadat. Komukoliv. Nedali mi příležitost.
Facebook - Václav Víšek
Všechno, co mi slíbili, splnili, včera k večeru mi přivezla pošta v tom hrozným pražským sajrajtu nový modem. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, všechno naskočilo, funguje. Dnes mě dorazil pán, který se mnou jednal v sobotu, telefonoval, jak slíbil, a ptal se mě, jestli už je vše v pořádku, omluvil se za problémy, které mi způsobili. Že prý je rád, že jsem spokojený zákazník a popřál mi hezký den, jak to asi mají v pokynech, ale neznělo to tak.
Jak rád bych si zanadával! Koukám, koho bych zprdnul, manželku nemám.
Měl jsem před dávnými času známého, na kterého jsem narazil náhodně na Masaryčce (nádraží Praha - střed se to tehdy jmenovalo) někdy po půlnoci. Čekali jsme na rychlík odněkud a pak s ním cestovali někam na Slovensko, každý jinam. Byl to slušný, kultivovaný člověk. Příjemně vyplněné čekání.
Ohlásili příjezd rychlíku, můj známý se podíval na hodinky:
"Přijeli přesně! To dělaj ty kurvy ajzboňácký schválně, aby lidi nemohli nadávat!"
Slyšel jsem, že je zdravé se čas od času rozčílit a někomu vynadat. Komukoliv. Nedali mi příležitost.
Facebook - Václav Víšek
Žádné komentáře:
Okomentovat